Spolu s Pavlou, jejím partnerem Josefem a synem Davidem tvoříme rojnici a jdeme do mírného svahu na louce poblíž malé obce v Čechách. Ranní rosa mi pomalu smáčí nohavice a okolo nás se ozývají cvrčci. Po cestě pozorně sledujeme hustou trávu, zda tam náhodou nejsou srnčata skrytá před dravci. Máme asi hodinu času, než přijede traktor, aby vše posekal.
Pro dobrovolníky, kteří se vydají plašit zvěř, je důležité hledat takzvané zálehy. „Poznáte je jako vyleženou trávu. Pokud jsou stébla ještě polehaná, je záleh čerstvý. Potom se musí prozkoumat okolí, protože je možné, že tam bude srnčátko,“ vysvětluje Pavla za chůze.
Letošní sucho práci usnadňuje, protože tráva nevyrostla do takové výše jako jindy. Jen občas narazíme na drny, ze kterých rostou stvoly až do pasu.
Jdeme podél elektrického ohradníku, za kterým jsou na další louce v pravidelné vzdálenosti od sebe tyče s navěšeným alobalem a kompaktními disky. „Pouštíme srnám Metallicu,“ říká s úsměvem dobrovolník Josef o rozmístěných strašácích.
Netrvá dlouho a podaří s nám vyrušit dospělou srnku poblíž bývalé myslivecké kazatelny. V okolí je skutečně řada vyležených míst, na mláďata jsme ovšem nenarazili.
Srnky jsou neustále poblíž mláďat, i když nejsou vidět
„Včera dopoledne se nám podařilo vynést hned dvě srnčata. Večer jsme pak kontrolovali, zda jsou v pořádku, a to první si matka určitě odvedla. Druhé jsme nikde neviděli běhat opuštěné, takže doufáme, že i ono se shledalo s matkou,“ říká Pavla, která nemluví pouze z pozice dobrovolnice, ale také jako myslivkyně.
Srny svá mláďata nespouští ze zřetele. Pokud člověk pískající srnče vynáší z louky, často se objevují na kraji lesa. Díky tomu je možné mládě odnést směrem k matce, která si ho odvede pryč. „Stalo se nám, že jsme vynesli velice malé srnče. Večer jsme místo kontrolovali a bylo pryč. Vedle něj byl veliký záleh od jeho mámy, která ho zřejmě kojila a pak si ho odvedla,“ popsala.
„Nejsmutnější je, když pár dní staré srnče poseká sekačka. Někdy je to zabije hned, jindy jim usekne nohu. Pak nemohou odejít, naříkají a přitahují pozornost dravců, kteří je konzumují za živa. Horší je pak druhá bolest matky srny, která se klidně pět dní vrací na pole a hledá,“ vzpomíná Pavla na nepříjemné zážitky, které ji a další dobrovolníky inspirovaly k založení iniciativy Stop sečení srnčat.
Podle této skupiny dobrovolníků ročně umírají pod sekačkami desítky tisíc mláďat. Řada zemědělců totiž nenahlašuje termíny sečení, přestože jim to nařizuje zákon, a velký počet myslivců se o ochranu zvěře před sekačkami nestará. To by se mělo v budoucnosti změnit.
„Pomohlo by posunutí termínu sečení až na 15. června. Potom je třeba uzákonit povinné vybavení sekaček nějakým detekčním zařízením - kamerou nebo infrasenzorem. Ideální by také bylo podmínit získání dotací na sečení luk tím, že se bude kontrolovat, zda plní své zákonné povinnosti. Problém také je v tom, že se vůbec neseče od středu ke kraji. Sekačky si to nejdřív obsekají po obvodu a potom postupují směrem do středu,“ uvedla Pavla s tím, že ministerstvo zemědělství plánuje podporu pachových přípravků, které mají odrazovat srny od kladení mláďat na loukách.
Plašení se povedlo. Srny mláďata odvedly jinam
Prochození celé louky nám trvalo více než hodinu. Svědomitě jsme prohlíželi okolí každého zálehu, ale mláďata jsme nenašli. Podle traktoristy, který krátce po nás vjel se sekačkou na louku, na to má vliv teplá zima.
„Letos nebyla žádná zima, tak byla srnčata dřív. Teď už jsou postarší a utíkají sama. Hodinu zpátky jsem vyplašil srnče, které leželo ve vysokém jetelu a při zvuku sekačky uteklo,“ řekl iDNES.cz.
Snahu dobrovolníků plašit zvířata hodnotí kladně. „Jako zemědělec říkám proč ne. Procházení po louce není nic špatného. Také dělám myslivost a myslím si, že to je správné. Někdy mi to ale přijde přehnané, pokud je někde nízká tráva. Zvěř je v nízkém porostu vidět,“ dodal.
Svůj vliv na louku bez srny měla i zradidla s pachem predátorů, která Pavla ve spolupráci s myslivci z místního sdružení po louce rozhodila na začátku května. Díky nim zvířata vyhodnotila louku jako nebezpečnou pro schovávání mláďat.
Zájemci o dobrovolné plašení zvěře mohou využít mobilní aplikace anebo webové stránky Senoseč, kde se mohou přihlásit a sledovat vypsané termíny sečení ve svém okolí (podrobnosti v článku Srnčata umírají na loukách. Aktivisté žádají veřejnost o pomoc).
