Když před sedmi lety zaznělo v Národním divadle v Praze jeho jméno, chvíli trvalo, než se zvedl. Tomu, že získal Cenu Thálie, zprvu vůbec nevěřil. A ještě týden se prý v noci budil a chodil se do vedlejšího pokoje přesvědčovat, že je to pravda.
Dodnes je Zdeněk Mládek jediným jihočeským držitelem této nejprestižnější české divadelní ceny. Na konci července ho diváci mohli vidět jako cynického svůdníka Valmonta před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Tahle venkovní scéna je pro tanečníky každoroční výzvou.
Zranění se mu zatím vyhýbají
„Je to úplně jiné než jakákoliv open-air scéna u nás. Hrajete na několika místech, mění se počasí i teplota. Ale za ty roky už mám vše vychytané. Vím, že když běžím, tak musím první kroky udělat opatrně, ale zase ne moc, aby to nevypadalo blbě. Musím myslet na to, abych neuklouzl a nezranil se. Člověk nesmí řešit, že má mokré nohy, je mu zima a třeba trochu prší. Musí do toho jít naplno. Nejtěžší to mají hlavně dámy z garderóby, které musí vždy do druhého dne dát do pořádku naše ušpiněné kostýmy,“ usmívá se 38letý Mládek.
Zdeněk Mládek (38 let)Sólista baletního souboru Jihočeského divadla se narodil 9. července 1979 v Třebíči na Vysočině. Tancovat začal v místní lidové škole umění. Po absolvování taneční konzervatoře v Praze působil tři roky v Národním divadle. V roce 2001 nastoupil do Jihočeského divadla. Od té doby nastudoval nespočet rolí. Za sólo v baletu So In Love získal celostátní Thálii za rok 2009. Je dosud jediným Jihočechem, který tuto prestižní cenu získal. Do neděle září v roli Valmonta před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. S manželkou Světlanou Mládkovou mají tříměsíční dceru Alžbětu. Žijí v Českých Budějovicích. |
I když před každou premiérou panuje speciální režim, on se tolik hlídat nemusí. „Já mám výhodu, že mám rychlý metabolismus. Akorát se nesmím před představením moc přejíst. Ale miluju čokoládu. Jsem na sladké. Na to mě všichni utáhnou,“ líčí.
Běžný den tanečníka Jihočeského divadla začíná v deset hodin dopoledne. Do 14 hodin je zkouška, pak čas na oběd a další tréninky pokračují od 16 do 18 hodin. K tomu se navíc přidávají představení.
„Dřív jsem chodil ještě do posilovny. Hlavně v Praze, abych nabral svalovou hmotu. Dnes už mi stačí váha vlastního těla. Nepotřebuju činky. Pokud půlku představení zvedáte holky, tak jste fyzicky daleko. Ale musíte také vědět, jak správně regenerovat,“ popisuje Mládek.
Má štěstí, že za celou kariéru se mu zatím vyhýbají zranění. „Teď jsem ale zrovna zatejpovaný, protože mi to na zkoušce v Krumlově podklouzlo. Jak se to tělo snažilo vyrovnat, tak to vzal jiný sval, než měl. Ale to je běžná věc. Stejně jako zablokovaná záda. Už vím, za jakým fyzioterapeutem jít, jaké prášky a krémy mám použít. V nočním stolku mám vedle jedné knihy velkou lékárnu,“ líčí.
Vlastimil Harapes měl pro jeho odchod na jih Čech pochopení
S tancem začal jako kluk v rodné Třebíči. Stejně jako jeho o dva roky starší sestra chodil do tamní lidové školy umění. Nejprve hrál na housle, později na violoncello a k tomu navštěvoval taneční kroužek. Po základní škole nastoupil do Znojma na střední pedagogickou školu.
Na konci července se představil jako Valmont na otáčivém hledišti.
„Mezitím jsem stále chodil do kroužku a jednou tam přijela paní profesorka z pražské konzervatoře. Doporučila mi, ať zkusím dodatečné zkoušky na konzervatoř. Nakonec jsem tam během školního roku přestoupil. Moc vážně jsem to nebral, měl jsem hlavně radost, že jdu do Prahy,“ vzpomíná Mládek.
Po studiích nastoupil na tři sezony do Národního divadla a změnil se mu celý život.
„Bylo to velmi intenzivní. Jedna z prvních věcí byla, že mi dali video, abych se to za hodinu na zkoušku naučil. Musel jsem na sobě mnohem víc makat. Až tam jsem se víc vytancoval. Díky své výšce jsem dostával menší sólové role, nahrazoval jsem nemocné nebo odcházející herce. Nikdy nezapomenu na první setkání s Jiřím Kyliánem, vystupoval jsem i v choreografiích Libora Vaculíka, se kterým teď děláme v Krumlově Valmonta,“ říká Mládek.
V té době už byla jeho partnerkou budoucí manželka Světlana. Ta dostala nabídku angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. A Zdeněk Mládek se ji rozhodl brzy následovat. „Nejtěžší nebylo ani tak samotné rozhodnutí, jako oznámit to mému tehdejšímu šéfovi, kterým nebyl nikdo jiný než Vlastimil Harapes. On to ale absolutně chápal a řekl mi, že rodina je nejdůležitější,“ vypráví.
Rok 2009 byl zlomový
Na jihu Čech debutoval na podzim 2001 ve Svěcení jara. Od té doby nastudoval v Budějovicích nespočet rolí.
„Líbila se mi představení, ve kterých jsme se mohli hodně vyblbnout. Dobře se mi hrál Zvoník u Matky boží. Baví mě inscenace, ve kterých je pro mě nějaká výzva. Jeden čas jsem pořád hrál prince, už jsem si říkal, kdy už konečně vyjdu z této škatulky. Princ je vždycky kladný, má to šťastný konec. Přál jsem si i záporáky, jako byl právě Quasimodo i kněz Frollo. Proto mám rád také Valmonta, protože to není úplně pozitivní role. Máte nespočet možností, jak to uchopit, než když jste od začátku až do konce kladný hrdina,“ popisuje Mládek.
Zlomový byl pro něj rok 2009, kdy pod vedením uměleckého šéfa baletu Attily Egerháziho nastudoval soubor choreografii So in Love. Právě za sólo v tomhle tanci získal Mládek Cenu Thálie.
„Tenkrát jsem si šel ten večer do Národního divadla užít. Byl jsem stoprocentně přesvědčený, že ji nedostanu. Potom to pro mě bylo chvíli těžší období. Musel jsem se na jevišti hodně uklidnit. Snažil jsem se pořád dokazovat, že na to mám. A když něco moc chcete, tak se vám to nepovede. Dělalo mi problém, abych se nazačal moc předvádět. Ale myslím, že výrazně jsem se od té doby nezměnil. Stále se snažím svoji práci dělat na maximum,“ říká.
I když je balet velká dřina, Zdeněk Mládek má stále motivaci na sobě makat. „Pořád mě to baví, rád působím na diváky a dávám své práci nějaký smysl. Není to o vydělání peněz, i sláva je jen regionální a na pár let. My jsme jen takové jepice,“ usmívá se Mládek, který navíc v současnosti studuje pedagogiku tance na HAMU a dává tréninky svým kolegům.
S manželkou Světlanou měli několik nabídek, v Českých Budějovicích ale zůstali. A vypadá to, že už natrvalo. Zvlášť když si teď užívají novou éru života s tříměsíční dcerou Alžbetou.
