Zdařilá rekonstrukce dřevěného skladu nižborského nádraží vycídila zašlou slávu rakousko-uherských železnic, vrátila historickému místu kouzlo starých časů a dodala mu notnou dávku nostalgie i romantiky.
Otec myšlenky a mecenáš realizace, herec Tomáš Hanák v roli výčepního
Autorem myšlenky i "mecenášem" praktické realizace je herec Tomáš Hanák. S pomocí architektů studia Break Point a místního řemeslníka Jana Janovského se podařilo vybudovat jedinečný objekt restaurace s prozaickým názvem Zastávka.
Bylo, nebylo... A je
Přízemní celodřevěný objekt (před rekonstrukcí polorozpadlá "barabizna", v níž léta bydlel jen vítr a harampádí) na metr vysoké kamenné podezdívce z kyklopského zdiva. Bouda bez oken s bočními posuvnými vraty. Z východní strany na ni navazuje kamenná nákladová rampa ve stejné výšce jako podezdívka objektu. Obvodové stěny z prken, standardně ošetřovaných dehtovým nátěrem.
Interiér lokálu s repasovanými, litinovými okny z bouraček. Sedí se na lavicích z „dřeváků“.
Opuštěnou ruinu koupil Tomáš Hanák, v té době už patnáct let "Nižborák" s kladným vztahem k železnici. I proto jsou dnes součástí celku také tři historické vagony, které herec zachránil před sešrotováním.
"Železnice mají své neopakovatelné kouzlo," vypráví Tomáš Hanák. "Hřeje mě pocit, že se mi podařilo zachránit jednu ze stovek budov z dob Rakouska–Uherska. Pochází z roku 1876 a možná zde bude stát dalších sto let."
Autoři dbali na to, aby zachovali maximum z původní stavby. Zvenčí vše působí přirozeně, budova je součástí nádraží a málokdo by zde zpočátku hledal osvěžovnu s obsluhou. Celek dokresluje semafor u vstupu na letní zahrádku a vyřazený vagon stojící na slepé koleji.
Hosty (vedle místních a cyklistů) sem přiváží hlavně motoráček, hrkotající na trati Beroun – Rakovník až do Lužné, o víkendech pak i parní lokomotiva s dobovými vagony.
Hanákovým snem byla ospalá hospoda, kde bude jeden člověk dřímat a číst si půl roku staré noviny. Všechno je jinak. Nižborský nádražní lokál získává své stálé příznivce...
Z projektu pro stavební povolení
Průběh a cíl rekonstrukce dřevěného železničního skladu na sezonní výletní restauraci lze vyčíst už z projektu: Veškeré stavební práce se budou odehrávat uvnitř stávajícího objektu a na nákladové rampě. Na přilehlých pozemcích je plánován malý železniční skanzen.
Budou zde umístěny tři vyřazené železniční vagony, které budou částečně sloužit jako zázemí pro restauraci, sklady, provozní kancelář a část bude využita jako výstavní prostor pro zamýšlený malý železniční skanzen.
V části objektu směrem k nádraží návrh počítá s lokálem restaurace. Pro tento účel bude využita i část pavlače.
V podkroví nad kuchyní jsou navrženy dva malé pokoje s koupelnou, pro sezonní ubytování s přístupem po venkovním otevřeném dřevěném žebříkovém schodišti. Projekt zachovává v maximální míře charakter objektu včetně stávající výšky hřebene a sklonu střechy. Do obvodových dřevěných stěn jsou umístěna stará repasovaná litinová okna s jednoduchým zasklením a v horní části se segmentovým obloukem.
Vyřazený vagon a pod stříškou terasa s příjemným posezením. Romantika na peroně.
Okna se svým členěním velmi podobají původnímu členění a zasklení vchodových dveří a dvoukřídlých vrat. Exteriér i interiér maximálně zachovává původní prkna z laťování, krytinu střechy a detaily konstrukce, podlah, dveří.
Nové prvky budou patinovány a přizpůsobeny stávajícímu vzhledu budovy, popřípadě budou opraveny, repasovány. Počítá se i s použitím materiálu (starých prken) ze zbouraných železničních staveb obdobného charakteru. Tolik projekt.
Společné nadšení pro věc
"Ke zdaru díla přispěl pocit souznění s investorem," vzpomíná architekt Tomáš Veselý. "Shodli jsme se na atmosféře, kterou by Zastávka měla mít. Staré věci pocházejí z různých bouraček, okna ze staré fabriky, židle z bazarů, lavice i interiérové dveře dokonce Tomáš Hanák vlastnoručně vymontoval z vagonů určených do šrotu. Podobných věcí byste zde našli spoustu."
Kvůli statice objektu projekt řešil i takzvané podchycení základů. Nakonec se ale zjistilo, že původní základy pod domem jsou dokonce dva metry hluboké, takže stačilo vykopat zeminu, očistit stěny a vznikly pro hospodu dost důležité sklepní prostory. Holt práce stavitelství z dob c.k. monarchie.
Stará nádraží mají své nezaměnitelné kouzlo i půvab.
Architekt dává k dobru i anabázi s vyřazenými vagony, které už prakticky nesměly na koleje a nakonec se je přece jen podařilo získat. Problém byl i s povolením stavby. Nejprve Drážní úřad (povoluje stavby dráhy a na dráze), pak stavební úřad v Berouně (nejde o stavbu dráhy, ale soukromého investora), nakonec přece jen dráha. A když už, tak při jednání vznikl požadavek na roznášku piva do projíždějících vlaků (zatím nerealizováno).
Na rampě či ve starém kupé
Hosté se mohou usadit buď na dlážděných nebo dřevěných nákladových rampách, na peronu nebo přímo v lokále. Interiér je částečně zařízen jako kupé starých "dřeváků" a evokuje atmosféru rakousko-uherských železnic.
Výletní restaurace NižborInvestor: Tomáš Hanák |
Před dokončením je ubytovací pokojík ve služebním vagonu, v bývalém "dobytčáku" zase najde místo malá expozice dětských hraček, po zavírací hodině se v hospodě nabízí filmová projekce. Menu tvoří nádražní klasika a výdej pokrmů z kuchyně oznamuje píšťalka.
Starý železniční sklad byl postavený před 120 lety...
Finančně i administrativně "táhl" celý projekt rekonstrukce starého nádražního skladu Tomáš Hanák sám, přestože prosil o pomoc ministerstvo pro místní rozvoj. Naštěstí pomohli i sponzoři a Zastávka Nižbor dnes zcela jistě patří mezi následováníhodné příklady smysluplného využití historických drážních budov a objektů.
