Historicky cenný dům z roku 1907 v lázeňském městě Poděbrady zakoupili Tomáš a Daniela Vaničtí v zanedbaném stavu. Okouzlila je neobyčejná atmosféra města i krása zdejších historických budov.
Secesní vila ve Fügnerově ulici je dílem proslulého místního stavitele Josefa Fialy, jehož firma se podílela kromě mnoha krásných budov i na stavbě zdejších lázní. Noví majitelé chtěli vrátit vile její bývalou krásu a přinést do ulice poblíž lázeňského parku svěží moderní život.
Rekonstrukcí byl objekt přeměněn na energeticky úsporný polyfunkční dům s kavárnou, prostorami pro masáže a cvičení jógy a taiči i pro bydlení majitelů s pokojem pro hosty. Zachována zůstala cenná fasáda secesní vily, nádherné vnitřní schodiště i původní dlažba.
Za pět minut dvanáct
Tomáš pracuje jako konzultant a energetický specialista, je členem Centra pasivního domu, a proto, jak sám říká, byla pro něj rekonstrukce secesní vily velkou výzvou. Chtěl dokázat sám sobě i veřejnosti, že cenné stavební památky lze rekonstruovat tak, aby si zachovaly původní ráz a genius loci a přitom vyhověly přísným energetickým standardům moderní doby.
„Uvažoval jsem o novém přístupu k podnikání a našemu novému bydlení. Spojil jsem svoji profesi s přírodními materiály a zdravým životním stylem, který oba dva preferujeme,“ říká na úvod Tomáš a ukazuje na fotografiích výsledky své práce.
„Daniela provozuje jídelnu i kavárnu také na Vysočině, ale v této vile jsme chtěli mít všechno pod jednou střechou, vlastní byt, hostinský pokoj, kavárnu, veganské bistro, prostory na cvičení jógy, taiči a masérnu. Projekt se snažíme vést ve zdravotním a relaxačním duchu, aby vše zapadalo do konceptu tradičního lázeňského města,“ dodává se zaujetím.
Z předložených fotografií je patrné, že dům byl ve velmi špatném stavu a prosil kolemjdoucí a památkáře o záchranu.
Budovu na začátku 20. století postavili z pálených a vápenocementových cihel, stropní konstrukce byly dřevěné. Na půdě střešními okny zatékalo a při realizaci terasy došlo k poškození stropů nad druhým nadzemním podlaží.
Vše vedlo k postupnému zániku domu, na vnějších i vnitřních zdech odpadávala omítka a všechno původně krásné přecházelo v zašlé, jež postupně zahalovaly plíseň a bujná vegetace. Jako zázračné zjevení zde působilo kamenné schodiště s nádherným umělecky zdobeným zábradlím a pod letitým nánosem prachu prosvítala původní ornamentální dlažba.
Obnova starosvětské krásy
Noví majitelé se s posvěcením památkářů rozhodli pro citlivou rekonstrukci, která respektuje původní stavbu a promyšleně využívá všech historicky cenných prvků. Důležité bylo především omezení zásahů do jedinečné secesní fasády se sgrafitem.
Z domu zůstaly původní vnější a vnitřní nosné stěny, schodiště se zábradlím či klenutý strop nad suterénem. Také původní dlažba, kterou bylo třeba očistit, byla do chodby a na podesty schodiště vrácena, stejně tak se využily i více než stoleté půdovky.
Vzhledem k novému užívání jednotlivých podlaží se změnily požadavky na akustiku, požární bezpečnost a statiku. Proto původní dřevěné trámové stropy nahradily železobetonové.
Dům byl profesionálně zateplen hi-tech izolacemi v kombinaci s tradičními materiály. Pro vnitřní plošné zateplení se použila aerogelová izolace, na vnější kontaktní zateplení jádrová omítka. Původní plastické zdobné prvky štítů byly navráceny na zateplovací systém.
Nové podhledy a vnitřní příčky se postavily převážně z panelů lisované slámy a doplnily tradičními plnými pálenými a vápenopískovými cihlami. Koncepce prací vycházela z realizace původními technikami a využití přírodních a tradičních materiálů.
„U této stavby jsem předem stanovil, že se určité materiály používat nebudou, vlastně jsem je přímo zakázal. K některým mým požadavkům se přistupovalo s despektem, například ke slaměným panelům, k hliněným omítkám, potom i k panelům s aerogelem. Složité bylo ustát i požadavek na vrácení původní očištěné dlažby,“ vysvětluje Tomáš Vanický a ukazuje na kvalitně zpracované hliněné omítky, marocké štuky, terazzo a dřevěné podlahy.
Okna do ulice nahradily repliky původních, osazené izolačním zasklením. Do dvora byla vybrána stylová dřevěná okna s izolačním trojsklem.
Nechybí ani kvalitní řízený větrací systém s rekuperací tepla. Tmavé místnosti bez oken v bytě přirozeně osvětlují světlovody, dešťová voda zachycovaná v nádrži pod terénem dvora se používá pro zavlažování zahrádky.
K celkové spotřebě energie a k energetickým standardům Tomáš říká: „Pokud vezmeme dům jako celek, je možné říci, že se nachází v lepším nízkoenergetickém standardu, přičemž byt se blíží standardu pasivních domů. Komerční prostory obsluhuje centrální kotelna, kde máme dva kondenzační kotle na zemní plyn zapojené do kaskády, byt má pro vytápění a přípravu teplé vody instalováno tepelné čerpadlo.“
Kvůli rozdílnému způsobu užívání jednotlivých podlaží má každé z nich samostatnou vzduchotechnickou jednotku s vysokou účinností zpětného získávání tepla z odpadního vzduchu.
„Původní výpočtová spotřeba energie na vytápění odpovídala hodnotě 183 kWh/m2, po aplikaci zateplení a technologií TZB se snížila na 65 kWh/m2 a rok,“ upřesňuje Tomáš Vanický a dodává, že postupy této rekonstrukce jsou spolehlivě aplikovatelné na většinu historických staveb.
Průměrná specifická spotřeba energie na vytápění a přípravu teplé vody v letech 2014 až 2017 je podle slov nových majitelů vily u stávajících komerčních podlaží 47 kWh/m2 za rok. Průměrná celková spotřeba bytu (vytápění, příprava teplé vody, řízené větrání, osvětlení a další spotřebiče) za stejné období vztažená na metr čtvereční odpovídá 52 kWh za rok.
Technické údajeStudie: Ing. arch. Ivan Sobotka, Ing. Tomáš Vanický Projekt: Hana a Miroslav Herčíkovi & kolektiv Zpracování části vytápění a vzduchotechniky: Ing. Iva Mědílková Technický dozor: Miroslav Herčík Dodavatel: PMS, spol. s r. o., Poděbrady Celková podlahová plocha: 564,5 m2 Výpočtová spotřeba energie na vytápění dle vyhl. 148/2007 Sb.: 65 kWh/m2/rok |
AutorAbsolvent Fakulty stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby a konstrukce, zaměření stavební fyzika. Vlastník společnosti E-koncept. |
Další zajímavé realizace najdete v časopise Můj dům.