Ten den před třemi roky a dokonce i hodinu si Hanka pamatuje přesně, tehdy osmnáctiletý Honza dostal infekční zánět míchy, který způsobil jeho nehybnost od pasu dolů. Hanka je na syna sama už od jeho jednoho roku, kdy se s ní manžel rozvedl, ale tato nemoc jim zasáhla do života opravdu brutálně.
Hanka zvládla rekonstrukci koupelny na bezbariérovou, ale na další úpravy v bytě už sílu ani finance neměla. Navíc bohužel patří k ženám, které se nechtějí s ničím rozloučit, takže byt je plný skříní, včetně Honzova pokoje, kde má své oblečení i ona.
Zařízení pokoje pořídila maminka Honzovi někdy v jeho deseti letech, a to včetně rohového pracovního stolu, který nakonec skončil u stěny.
Designéři z televizní show Jak se staví sen (Prima v sobotu 23. dubna v 17:35) potřebovali nejen proměnit dětský pokoj na interiér pro mladého muže, ale také přesvědčit Hanku, že skříně a jejich obsah nejsou tím hlavním v životě.
Co se světlem i podlahou
Honza, student vyšší odborné školy, není žádná bábovka, poctivě rehabilituje a cvičí, takže už hýbe nohama od kolen a se speciálními dlahami zvládá ujít i kousek s berlemi. Bez máminy pomoci se však zatím neobejde. Ale Honza věří, že jednou bude zase chodit.
Některé věci v pokoji mu opravdu ztěžují život. Třeba ovládání světel - po vstupu do pokoje si rozsvítí lustr, pak dojede na vozíku k posteli, tam udělá totéž s lampičkou, a zase zpátky ke dveřím, aby zhasnul lustr. Jako cvičení dobré, ale jinak pěkně otravné. O „dětském“ vzhledu pokoje nemluvě.
I když mají s maminkou (mimochodem je zdravotní sestra) velmi pěkný vztah, její vstupy do pokoje pro oblečení Honzovi dost vadí. Nemá tak téměř žádné soukromí.
Honza by si přál moderní pokoj s postelí i gaučem, aby si měl kam pozvat kamarády, když je sám nemůže tak často navštěvovat. Po škole se chce osamostatnit, ale zatím by jako student vlastní bydlení nezvládnul.
Před designéry Martinou Pištělákovou a Petrem Hodanem tak stálo několik úkolů: „přestřihnout“ pupeční šňůru mezi matkou a synem, vyřešit ovládání světla pro vozíčkáře, ale také vybrat vhodnou podlahovou krytinu, na níž by se vozík snadno a hlavně bezhlučně pohyboval.
Na původně zamýšlené lité podlaze totiž kolečka skřípěla jak o život. A tak po vystěrkování přišla ke slovu druhá varianta, šestivrstvá vinylová podlaha z lamel s přiznanou drážkou. Při případném poškození lze lamelu snadno vyměnit.
Aby Honza nemusel na vozíčku přes celý byt do kuchyně, přidali mu designéři do pokoje i malou vestavnou chladničku.
Veškeré osvětlení teď může Honza ovládat z několika míst nebo případně použít aplikaci v chytrém telefonu.
„Při řešení dispozic jsme došli na jedinou správnou variantu, kterou jsme docílili díky posunutí dveřního otvoru. Co se týká vzhledu, tak pokoji chyběl
Může se hodit Prosek Park - pohodlný a klidný život v novostavbě na Praze 9. Další byty k prodeji na Reality.iDNES.cz |
šmrnc, mužské barvy a styl. Problémem byla elektroinstalace, v pokoji byl jen jeden vypínač na stropní světlo, za nábytkem plno prodlužovaček. Vzhledem k jeho handicapu je to dost nepohodlné,“ popisují situaci designéři.
Aby vznikl „byt v bytě“, museli autoři proměny upravit i předsíň, prosvětlit ji a uvolnit prostor „zasekaný“ skříněmi. Opět se ukázalo, jak důležitou roli hrají v interiéru dveře, a to i v předsíni, nebo právě zde, protože vytvářejí první dojem z celého bytu.
Výběr padl na značku Sepos v dekoru dubového dřeva, designéři je sladili s podlahou. Honzův pokoj však dostal záměrně bílé dveře, aby evokovaly vstup do bytu, nikoli do pokoje.
Pohled do zrekonstruované předsíně a Honzova „bytu“
Chytrá bezdrátová elektroinstalace pak vyřešila problém se snadným ovládáním osvětlení, které předtím Honzu docela trápilo. Student byl z nové podoby svého pokoje nadšený, mamince se také líbila, ale bylo trochu vidět, že „ztrátu“ skříní bude muset ještě vstřebat.
