Proměny starých domů zvládá tým designéra Halvora Bakkeho během pěti dnů, samozřejmě s pečlivou přípravou. V případě staré salaše rodiny Gudmunda Karvatna to třeba znamenalo dopravu materiálu na místo s pomocí šesti letů vrtulníkem. Jinak by se do hor vše potřebné včas nedostalo, šerpové v Norsku nejsou. Sami designéři museli vystoupat do hor během svižného hodinového pochodu.
Rodina Gudmunda Karvatna využívá salaš jako horskou chatu.
Nový pořad Norské domy snů zachycuje velkolepou přírodní scenérii země, její tradice, historii, a především oddanost místních obyvatel. Během prázdnin se Norové vrhají do hor a na souostroví, aby si mohli odpočinout a vrátit se ke kořenům tradičního života ve skandinávských chatách.
Jen během 20. století jich bylo v Norsku postaveno více než 400 tisíc, mnohé bez tekoucí vody nebo elektřiny. Nyní velká část z nich chátrá a potřebuje renovaci.
Salaš z roku 1770
V rodině Gudmunda Karvatna je stará salaš, postavená přibližně v roce 1770, už po celé generace. Mají k ní proto velmi vřelý vztah, a to i děti. Z proměny měli všichni trochu strach, nechtěli se vzdát vzpomínek ani památek na prarodiče či praprarodiče. Halvor Bakke je však ujistil, že staré věci má rád a rozhodně je nezlikviduje.
Norské domy snůNorské domy snů se staly nejsledovanější místní televizní produkcí (na kanále TV3 Viasat Norway), navíc s nejvyšším nárůstem lineární sledovanosti v TV během čtyř dosud uvedených sérií, což z pořadu udělalo obrovský hit nejen v Norsku. V Česku uvádí první sérii televize Prima ZOOM v neděli (od 31. 5.) ve 21:05, reprízy jsou ve středu od 16:30 hodin. |
Nový impuls však salaš potřebovala: chyběla zde sprcha, praktická toaleta i dostatek světla v jediné obytné místnosti.
Místa je zde navíc zoufale málo. Malý kuchyňský kout, „ložnička“ velikosti malé lodní kajuty s palandami (při výšce stropu sotva dva metry až trochu děsivá) a nevelký obývací pokoj se starou pohovkou a jídelním stolem pro rodinu se třemi dětmi už opravdu nestačí.
Halvor se rozhodl vybudovat se svým týmem koupelnu a WC v kůlně na nářadí a přidat k salaši terasu, kde lze stolovat s nádherným výhledem na okolní hory a údolí.
V interiéru se objevila nová pohovka i stůl a stylové židle, nábytek byl rozestavěný tak, aby všichni měli možnost výhledu z oken do okolí. Zmizely kostkované záclonky, které bránily vstupu světla, v interiéru dostaly rámy oken nátěr v tlumené bílé barvě, aby lépe odrážely světlo.
 |
Hygiena po skandinávsku
Mladí tesaři sice „riskovali“ i mytí v říčce, která stéká z ledovců, ale i oni se těšili na sprchu v teple. Koupelnu a WC vybudovali v bývalé kůlně na nářadí. Do sprchového koutu použili takzvanou tlakovou sprchu, kdy se do nádržky nalije teplá voda a uživatel si ji pouští pomocí „pedálu“ na podlaze sprchy tak, jak potřebuje.
Rodině odpadne i vynášení záchodu, Halvor Bekke se rozhodl použít Cinderellu neboli Popelku. Takové jméno totiž dostal spalovací klozet, který dokáže spálit doslova na popel jak fekálie, tak moč. Odhadem tak vyprodukuje jeden člověk za měsíc jeden šálek popela, který lze použít jako ideální hnojivo. Jeden klozet zvládne „produkci“ přibližně 14 lidí, takže jej ve Skandinávii využívají i na horských chatách sloužících turistům.
Proměna interiéru salaše - nechybí ani opravené křeslo po pradědečkovi či nové stylové nádobí. Bíle natřená okna propouštějí dovnitř opticky více světla.
Na salaši museli použít místo připojení na elektrický proud k tomu určenou plynovou bombu. Spalovací „Popelka“ má pro tuzemského zájemce jedinou nevýhodu, v Česku ji pořídíte kolem 120 až 130 tisíc.
