V posledním patře pražského domu postaveného v roce 1920 bývaly dva byty (před časem už spojené), kromě toho prádelna a sušárna, které sloužily všem nájemníkům. Místo toho vznikl čtyřpokojový byt s úchvatným výhledem na město. Petrovi s Janem pomohla náhoda a jejich dobrá kamarádka, která tu bydlí v přízemí a na prodej je upozornila.
Předsíň je komunikačním prostorem mezi několika místnostmi. Zrcadlo majitelé objednali u uměleckého kováře.
„Prostor se nám líbil, část Prahy 5 také, vůbec jsme neváhali. Marie Fingerová je interiérová designérka, takže nám při zařizování radila s odstíny dřeva nebo s námi jela vybírat kuchyň. Kromě toho nás nechala během přestavby nějakou dobu u sebe také bydlet,“ vzpomínají partneři.
Petr pobaveně dodává: „Rekonstrukce trvala půl roku, něco ještě zabralo vyřizování různých povolení. Oba jsme stavbu dozorovali. Dost jsme se u toho hádali, ale vztah nám vydržel.“
Šlo o kompletní rekonstrukci. Bylo nutné kupříkladu ubourat kus předsíně, protože do zadního pokoje, kde bývala spíž, se muselo přes ložnici. Partneři si přáli oddělenou toaletu navíc. Odpady sice vedly v jiném místě, ale problém se povedlo vyřešit pomocí WC drtiče.
Kuchyň byla zbytečně dlouhá. Její plochu zkrátila nově vybudovaná toaleta i komora, do níž se vešly pračka a sušička. V technické místnosti je plynový kotel, na který získali partneři dokonce dotaci. Pro návštěvy připravili pokoj s rozkládací pohovkou. Jinak místnost funguje jako pracovna.
To je život
Petr s Janem rádi cestují a připouštějí, že nejoblíbenější destinací je pro ně Asie. Provence nikdy nenavštívili, přesto se její nezaměnitelná sluncem vyšisovaná barevnost spolu s kombinací přírodních materiálů vepsala do celého interiéru. Byt je v každém detailu stylově čistý, povedlo se udržet a ničím nenarušit uklidňující kombinaci bílé, smetanové, šedé a olivové.
„Styl se nám líbil, je totiž hodně útulný. Vlastně nás k němu přivedly mé dvě kamarádky. Žijí nedaleko Brna a hodně se mu věnují. Jedna vytváří například různé dekorativní polštáře, zdobí je originálními potisky, a tak máme třeba jídelní židle s čalounem a nápisem CLV (C’est la vie znamená v překladu z francouzštiny To je život…). Druhá mi zase radila, jak na styl jít, čím začít. Do ,Provence‘ jsme šli rovnou a bez kompromisů, nicméně všechno jsme konzultovali,“ vysvětluje Jan.
Ten navíc s chutí domov dekoruje, momentálně nad stolem visí věnec z vinné révy pravidelně oživovaný sezonními květinami.
Z kuchyně jako i většiny pokojů je výhled na Prahu. Linka na zakázku má pracovní desku z mramoru. Podlahu tvoří původní prkna (takzvaný záklop stropu), která však prošla repasí.
S vůní dřeva
„Byly tu položené parkety přes původní prkna. Ta jsme chtěli zachovat. Dokonce jsme nechali udělat sondu do podlahy, jestli struska nasypaná v záklopu stropu není radioaktivní,“ upozorňuje Petr.
Interiér je z velké části výsledkem zakázkové výroby. Partneři tím pádem museli počítat s tím, že proces zabere víc času. Proto také spali po nastěhování nějaký čas na zemi, v bytě stála osamoceně jen kamna.
Do předsíně na podlahu vybrali partneři mramor, který pokračuje do koupelny. Šatní dřevěná stěna je vyrobená na zakázku.
„Známí nám říkali: co blbnete pořád s těmi zakázkami. Je to přece jednoduché, prostě vyrazím, koupím a bydlím. My jsme to tu ale nechtěli vybavit produkty z nábytkových řetězců. Kromě toho Honza se při zařizování realizuje. Mě to už tolik nebaví. Myslím, že příště bychom to asi prožívali míň,“ připouští Petr.
Když měli oba jasno, co víceméně chtějí, hledali spolehlivé odborníky, kteří by splnili jejich představy. Nejvíc nábytku dodaly firmy Vůně dřeva a Art style. Díky tomu se v bytě najde řada zajímavých řešení a detailů, třeba jídelní stůl má desku ze starých trámů, stejně tak v koupelně posloužily trámy ze staré stodoly pro masivní rám zrcadla.
Rovněž na kuchyňské lince šlo díky řešení na míru pohlídat detaily, vybrat originální úchytky, ke světlému kameni sladit bílou varnou desku.
Život jako na zámku
„Ludvíkovské“ čalouněné židle a křesla s mahagonovou kostrou dorazily až z Indonésie. „Repliky se měly původně dostat někam na zámek. Zakázku ovšem zrušili, takže jsme je koupili za dobrou cenu, natřeli bílou barvou a postupně brousili, aby chytily pořádnou patinu. Na čalounění jsme použili malířské plátno a vyhozené pytle na kávu,“ upozorňuje Jan, který židle sám čalounil.
Kromě dřeva sluší tomuto stylu v menší míře také kov. Je tu proto pár nepřehlédnutelných kousků od uměleckého kováře Václava Nohy: lucerny, zrcadlo do chodby, zábrany na květinové truhlíky za okny či garnýže, na nichž visí lněné závěsy v režné barvě.
Obývací pokoj sousedí s kuchyní i pokojem pro hosty. Olivový odstín výmalby je kulisou pro bíle patinovaný nábytek. Pohovka má čalounění z malířského plátna.
„Fajnovým“ kouskem je krb, respektive skoro sto let stará litinová kamna uvnitř. „Značku jsme objevili na veletrhu. Honza pak sehnal krbovou římsu z pískovce, takže působí zámeckým dojmem,“ dodává Petr.
Z přírodních materiálů nemohl chybět kámen. Z mramoru jsou vyrobeny kuchyňská pracovní deska, parapety, deska v koupelně, kamenné jsou obklady a dlažba. „Byla to dobrá volba, akorát mramor trochu víc saje. Příště bychom sáhli spíš po přírodní žule, ta se líp udržuje,“ uvažuje Petr.
K období, kdy se dům stavěl, přiblížily interiér bytu skleněné výplně dveří v obývacím pokoji. Mají v ploše vypískovaný secesní dekor. Pomocí stejné techniky se na dveře sprchového koutu dostal nápis Le Bain, který si Jan půjčil z dávkovače na mýdlo. Atmosféru dotvářejí nejen barvy a detaily, ale i pečlivě zvolené osvětlení, například křišťálový lustr z Preciosy či originální stojací lampa s podnožím vytvořeným ze starého indického zásobníku na led.
