"Potřeboval jsem někde dobíjet baterky, které ve městě rychle dojdou," říká majitel pojízdného obydlí na velkých pneumatikách, kterého můžete vidět například v divadelní hře Spílání publiku (viz článek o premiéře). Spojení dvou Majerových profesí, tou druhou je truhlář, má v souvislosti s jeho bydlením skutečně velký význam.
Maringotka se dá tudíž využít nejen k osobnímu odpočinku, ale rázem je z ní po vyklizení několika kusů nábytku čistý prostor, který může sloužit jako dílna, zkušebna, tělocvična, kinosál nebo i divadlo. "Je variabilní a hravý, dá se tu z mého pohledu dělat cokoli. To je pro mě asi nejpodstatnější," tvrdí Majer.
Herec Stanislav Majer je vyučený truhlář. Spolu s otcem tu udělali dřevěnou podlahu.
Gotka má však i další rozměr, společenský, a to na lokální úrovni. "Ještě předtím, než jsem si pořídil maringotku, jsem chtěl pořádat pro lidi z daného místa, kde právě budu, letní kino.
Pak jsem zjistil, že Gotka je na to úplně ideální. Stačí jedna stěna natřená nabílo místo plátna, projektor napojený na externí zdroj a dá se kino udělat například uprostřed lesa. Největší úspěch měl letňák u skautů. Přišly však například i děti z táborů a jednoho dětského domova," vypráví herec.
Budka na prodej ryb
Uvnitř sice nenajdete mnoho věcí, ale všechno působí velmi stroze a čistě. To, že je Stanislav Majer vyučený truhlář, se na maringotce hodně podepsalo. Spolu s otcem tu udělali dřevěnou podlahu. Topí se kamny, takže je tam krásně teplo i v zimě.
Koupelnu supluje místní rybník.
Oproti běžným maringotkám, které měří 7 × 2 metry, má i nestandardní rozměry. Je o jeden metr na každé straně delší. Dalším plus je sedlová střecha, která pro taková obydlí také není typická.
"Původně sloužila na železničních stavbách. Pochází z východního Německa a k mé radosti je maringotka stejný ročník jako já, tedy 1978. Koupil jsem ji od rybáře, který v ní prodával své úlovky. Bylo tu i výdejní okýnko," říká Majer.
Ve stropě jsou dva staré větráky, které dělají společnost ručně vyrobenému lustru od Ludmily Glettové. "Není celá ta maringotka trochu nakřivo?" ptám se majitele poté, co dosedám s čajem v ruce na dřevěnou lavici v místnosti. "Je, ale mně to nevadí. Možná ji někdy srovnám, je trochu z kopce," říká herec.
Další velkou výhodou takového obydlí jsou samozřejmě kola, která umožňují okamžitou mobilitu. "Největší svobodu mi přináší to, že se dá kamkoli převézt. Můžete si vybrat místo, kde budete bydlet. V průběhu života je možné několikrát vystřídat prostředí. Člověk si pak jen domluví převoz a nájemné, které zaplatí majiteli pozemku," vysvětluje Majer.
Drbátko pro divoké prase
Koupelnu supluje místní rybník a umyvadlo má podobu smaltované výlevky s namontovaným kanystrem. Potřebný komfort doplní plynový minisporák. O rozsvícení lampičky, dobití telefonu či notebooku se zase postará trakční baterie.
V místě, kde maringotka stojí, se dá čerpat i z přírodních zdrojů. Takovou vodu, jakou má Stanislav Majer, nekoupíte v žádné plastové láhvi. "Asi pět minut odtud je studánka ve skále, která má parametry kojenecké vody," dodává majitel.
Uvnitř maringotky sice nenajdete mnoho věcí, ale všechno působí velmi stroze a čistě.
Mezi jeho nejčastější společníky patří nejrůznější vodní ptáci, volavky, kormoráni, černí čápi, žáby nebo srnci. Jak sám říká, občas se objeví i divoké prase.
"Jednou se mi celá maringotka hýbala, vyběhl jsem ven se sekyrou v ruce. Bál jsem se, že se ke mně někdo dobývá. Vzápětí jsem zjistil, že se o můj hrad drbe divočák."
Bezprostřední prostor kolem maringotky je upravený a navozuje pocit jakési zahrádky. "Myslím, že tu kdysi stál dům. Nikdy jsem tu nenašel jeho základy, ale svah je na první pohled uměle vytvořený a jsou tu ovocné stromy jako jasná stopa po člověku," ukazuje Majer zahradu pár kroků od příbytku.
Ta je však prakticky nekonečná, nikde žádné hranice. Přímo před obydlím má herec místo běžného zahradního nábytku staré křeslo a odžitá léta poznáte i na stole, který s ním tvoří nerozlučnou dvojici.
