"Ta si pamatuje ještě císaře pána, je v ní kus historie. Takové tahaly remorkéry po Labi. Když jsem ji koupil, byla to jen holá vana a k mému překvapení byla v lepším stavu než třicet let staré lodě," říká asi jediný člověk v Česku, který si vybral bydlení na podobném druhu plavidla.
Trochu se vám to tu houpe...
Jeho stoletá magdeburská loď je dispozičně zhruba tři plus jedna. Nahoře je salon, který splňuje vlastnosti jídelny a kuchyně. V podpalubí najdete obývací a dětský pokoj, ložnici a koupelnu.
Vše je přiměřené délce (19 metrů) a šířce (4,5 metru) lodi, takže si nepředstavujte žádné rozlehlé prostory. Dohromady však přesto rodina bydlí téměř na 90 metrech čtverečních obytné plochy.
Salon je současně jídelnou i kuchyní.
Pokoje v dolní části jsou trochu stísněné, zato mají specifický styl. A když sedíme u Pěkniců na palubě a povídáme si, loď se příjemně pohupuje.
"Vy to už ani necítíte, že? Ale mně se z toho motá trochu hlava," říkám a snažím se soustředit pohled do jednoho bodu.
"Teď to trochu rozvířil parník, co kolem nás projel, to je normální," říká s úsměvem Pěknice. Když se jeho rodina do přístavu na Vltavě přistěhovala, zdaleka tu nebylo tolik hausbótů. Dnes už je to takové město ve městě – s vlastní atmosférou, za plotem a se svými pravidly.
Romantika, ale trochu neklidná
"Žádné nevýhody bydlení na lodi osobně nevidím, manželka by tedy raději bydlela někde v bytě, ale já jsem tu spokojený," pochvaluje si Pěknice. Nakonec však přece jen určité problémy připustí.
Nejde ani tak o vlastní bydlení na lodi či hausbótu, ale spíše o podmínky, které s sebou nese daná lokalita. Tak například nedostatek bezpečnosti. I když je hausbótová kolonie v Praze na Vltavě za plotem, občas se tu potloukají lidé, kteří tu nemají co dělat. Ani povodně životu na vodě příliš klidu nedodají.
Na lodi nechybí kuchyně. V podpalubí je obývací a dětský pokoj, ložnice a koupelna.
"Minulý rok tu byl šestkrát vyhlášen povodňový stupeň a tady to je jediné místo, kam se už při vyhlášení 'jedničky' musí přestěhovat všechny lodě, které se nacházejí na Vltavě na území Prahy. To je tu pak dost těsno." Na smíchovské straně jde totiž o jediný ochranný přístav v Praze a předpisy jsou přece jen předpisy.
Bohužel Praha není Paříž
Bydlení na břehu Vltavy navíc není levné, co se týče provozu domácnosti. Elektřina se tady využívá i k vytápění prostoru, musíte mít navíc vlastní přívod pitné vody. Bydlíte sice ve vlastním, přesto platíte částku, jako byste žili v pronájmu.
"Jinak je to například v Paříži, kde se poměrně hodně bydlí na řekách, zejména na Seině. Při vyhlášení povodňových stupňů se dokonce lidé ani nikam nemusí stěhovat. Navíc město takové území nikomu nepronajímá, ale samo ho vlastní. Lidé tam platí minimální nájem, navíc mohou využívat takové kapličky s pitnou vodou, elektřinou a plynem," vypráví Jiří Pěknice.
Doma v loděnici. U vody Jiří Pěknice vyrostl a šplouchání řeky si teď dopřává i na své přes 100 let staré lodi.
Podle něj dnes zaplatíte za loď na Vltavě více než třeba v Chorvatsku. A například v Berlíně jste na polovině nájmu a k tomu máte navíc k dispozici loděnice s moderním vybavením a zázemím. Obydlený břeh Vltavy se stal zónou, která si žije sama pro sebe. A skutečně, tady máte opravdu pocit, že jste tu pouze na návštěvě.
"Jsme tu parta lidí ve středním věku, chodíme na pivo do klubu. Někteří tu bydlí natrvalo, jiní sem přijíždějí na víkend. Takových lidí pomalu přibývá. Ale hodně z nich odradí hned ze začátku podmínky provozovatele ochranného smíchovského přístavu."
