Helena Rytířová je rodilou Pražankou. Po dětství a dospívání, které prožila v Dejvicích, se s hercem Petrem Čepkem, prvním manželem, přestěhovala na Zámecké schody. Po rozvodu s ním se vrátila do Dejvic, kde začala s budoucím druhým manželem Zdeňkem Rytířem bydlet ve sklepním bytě
„Zdeněk chtěl z Prahy a chtěl dům. Musím říct, že jsem do toho vůbec neměla chuť, ale byla jsem velmi submisivní, vždycky jsem chtěla to, co on. Jezdili jsme v sedmdesátých letech po vlastech českých. Hledali jsme, co bychom koupili,“ zavzpomínala na hledání vhodného místa k bydlení vdova po textaři a skladateli, pro kterého bylo důležité, aby nad pozemkem nelétala letadla.
Náhoda tomu chtěla, že právě o takovém místě padla řeč jednoho večera v populární restauraci Split. „Přišel tam Tomáš Fragner, syn architekta Jaroslava Fragnera, že potřebuje prodat pozemek v Řevnicích. Ve dvě v noci jsme sem jeli – a tady cihlová zeď. Můj muž mu ráno volal, že to kupuje, a Tomáš se divil: ‚Vždyť jsi to neviděl!‘ A on na to:,No právě proto!’,“ zasmála se Helena, pro niž se za zdmi, které byly vztyčeny už v roce 1912, začala budovat nová etapa jejich života.
 |
Po vykácení zpustlého jabloňového sadu byl pozemek o výměře 1 100 metrů čtverečních připraven k zástavbě. „Nebyl stavební materiál. Bylo to úplný peklo. Neexistovaly firmy, které by to postavily. Jedině svépomocí. Já si vozila s sebou z Prahy dělníky a pomáhala jsem jim. Prosívala jsem písek. Celý dům jsem uvnitř třikrát natřela hašeným vápnem. Výmalbu už dělal malíř,“ pověděla velice manuálně zručná režisérka, která dodnes považuje za velké hrdinství, že dokázala postavit dům. „Můj muž na něj vydělával a já dělala všechno ostatní.“ Tou dobou se starali o dceru Petru z Helenina prvního manželství. Další dvě společné ratolesti se jim narodily až po dostavbě domu.
Když si Helena se Zdeňkem sbalili kufry a přesídlili do Řevnic, nebyl jejich dům zdaleka dokončený. „Nastěhovali jsme se v roce 1981 do úplně rozestavěného domu. Neměli jsme schody. Ale můj muž už tenkrát začal toužit po nahrávacím studiu, takže ho začal budovat. Zabavil mi garáž, dvoreček na mytí auta, sklad nářadí… My ještě neměli uvnitř schody a on se mě ptal:,Helí, chceš schody, nebo magneťák?’ Tak jsme měli magneťák a do pokojů v patře jsme nějakou dobu chodili po žebříku,“ zasmála se Rytířová při vzpomínce na spartánské podmínky provázející počátky jejich soužití v novém hnízdečku lásky.
Zákeřná Berounka
Opravdovou zatěžkávací zkouškou prošel jejich dům a potažmo i oni v roce 2002, kdy nastaly povodně. „Na ty nikdy nezapomenu. Zrovna jsem vařila rýži a kluci byli ve studiu. Najednou vylítl bazén ze země jak zátka od šampaňského. Vystřelil a plachta odplula k sousedům. Později jsem se od místního kronikáře dozvěděla, že tady do 17. století tekla Berounka. Za zdí na zahradě je malý kopeček, vždy mi bylo divné, co tam dělá, a to byl břeh. Po té potopě si řeka našla jiné koryto, to se dodneška udržuje,“ pověděla Helena o záplavách, kterým by nyní měla zabránit vybudovaná protipovodňová stěna.
Moderátorka Makrlíková koupila od státu starou hájovnu. Z ruiny je ráj |
Těch 180 centimetrů vody, které dosahovaly až k prvnímu patru, má Rytířová stále v živé paměti. „Přišli jsme úplně o všechno. Studio… Akustické sendviče shnily. Sice jsme zachránili nějaké počítače, ale to bylo to nejmenší. A najednou mi chybělo dvacet dva dveří... Na střeše studia jsem měla loď. Pádlovala jsem pro rohlíky a nabíjet mobily. Zvířata jsme měli nahoře. Byl to masakr. Za čtyři dny voda opadla, ale zůstalo bahno. Dlouho jsem chodila se savem, stříkala zdi a vysoušela to tu. Byl to otřesný zážitek, ale nezhroutila jsem se,“ uzavřela režisérka téma tisícileté vody, která naštěstí neporušila statiku domu. Jeho základy jsou prý tak pevné, že by na nich mohl stát panelák.
Ve stínu psího vína
Že voda nemusí být vždycky živlem, který s sebou nemilosrdně odnáší vše, co mu přijde do cesty, se majitelka domu přesvědčí pokaždé, když si ze své zahrádky přináší sklizeň čerstvé zeleniny nebo ovoce.
„Psí víno jsem zasadila před čtyřiceti lety. Je z jedné sazenice. Kmínek byl prasklý a leukoplastí slepený. A koukejte, jak se rozrostl, tak moc je tu úrodná půda, prostě naplavenina Berounky,“ nepřestává se divit Rytířová nad zázračným vzrůstem popínavé rostliny, která vyrostla až do patra a jež vytváří příjemný stín pro venkovní posezení v období veder.
Vaření je její vášeň
„Žádné velké změny v domě už neplánuji. Miluji patinu. To je dneska už něco tak vzácného. Mám stoly, na kterých je vidět, že někomu před sto padesáti lety ukápl inkoust. Opadává mi omítka, no a co? Je to staré. Kromě jednoho cedníku nemám doma nic z umělé hmoty. A krásně se mi mezi tím bydlí,“ pochvaluje si režisérka a majitelka nahrávacího studia, kam jezdí namlouvat audioknihy takové osobnosti, jako je například Viktor Preiss nebo Jiří Lábus. A jako bonus dostanou od Rytířové mezi nahrávacími frekvencemi oběd. Helena totiž perfektně vaří. Dokonce má nyní rozepsanou již sedmou kuchařku!
