Zadání návrhu pro bydlení mladého páru se brzy změnilo v domov pro rodinu. Během stavby se totiž partnerům narodil syn Mikuláš. Jan s Eliškou do té doby žili nedaleko a ve čtvrti u Vltavy chtěli zůstat.
Na vlastní kůži
Když pořizovali větší byt, počítali vzhledem k jeho špatnému stavu s kompletní rekonstrukcí a dnes spokojeně konstatují: „Přestavba trvala přes půl roku. Bylo potřeba udělat nové rozvody elektřiny, vody, topení, štuky... Z původního stavu byly jen parkety v jedné místnosti, okna a dveře čekaly na repasi. S Martinou Karafiátovou z architektonické kanceláře StAr atelier jsme se už znali. V našem předešlém bytě si skvěle poradila s dispozicí opravdu malého prostoru. Opět jsme ji oslovili a neváhali bychom to udělat i příště.“
Nosnou myšlenkou projektu se stal multifunkční prostor, obytná kuchyň s okny do klidné ulice. Autorka návrhu vysvětluje: „V rámci místnosti jsme museli najít místo i pro kožedělnou dílnu. Majitel se koníčku intenzivně věnuje a doma plánoval pořádat workshopy. Pracovní kout jsme přiznali, deska na stěně slouží pro ukládání náčiní, což esteticky vytváří obraz podobně jako role kůží pod stolem.“
Jan Veselý dodává: „Dílna pro moji víkendovou zábavu dopadla skvěle. Před lety jsem začal zkoušet klíčenky, opasky, později peněženky a dámské kabelky. Nejsem vyučený, samoukovi trvá i roky, než zvládne základní techniky ruční práce s kůží.“
Pěkný „home office“
Majitelé připouštějí, že měli určitou finanční představu rekonstrukce. Ačkoli byla cena nakonec vyšší, nemuseli dělat kompromisy a odchýlit se od plánu. Některé věci se podařilo vyrobit svépomocí a vykrýt tím navýšené položky.
Dispozice dvoupokojového bytu se výrazně neměnila, jen posunutím příčky do chodby se zvětšila koupelna. V té se bojovalo o každý centimetr, aby se vešly pračka se sušičkou, toaleta, místo vany sprchový kout a velké umyvadlo.
 |
V malém bytě hrají důležitou roli úložné prostory, což vyřešily na míru vyrobené šatní skříně v hale. Schovaly se do nich kabáty, úklidové prostředky, dokonce elektrický kotel. Podstatným nábytkem v bytě je jídelní stůl, který Jan využívá i pro práci. Je dostatečně velký, aby se k němu při workshopech vešlo až pět lidí.
„Stůl je o něco vyšší než běžný jídelní. Jan totiž při práci potřebuje i stát. Vybrala jsem staré, nicméně zcela funkční dílenské židle. Místo klasické pohovky jsme zvolili dvě repasovaná artdecová křesla potažená replikou látky se vzorem od Josefa Hoffmanna z kolekce Wiener Werkstätte,“ zmiňuje Martina Karafiátová.
A přece secese
Na rozdíl od bytu se v pražském činžáku postaveném na počátku 20. století dochovaly dobové prvky, dlažby, zábradlí, stropní štuky, vstupní dveře. Cílem proměny interiéru bytu bylo mimo jiné vrátit stylové prvky a logicky navázat na originál. Jan s Eliškou nechtěli doma jen starožitný nábytek, přáli si jednoduchý prostor a k tomu pár věcí s patinou.
Opravený původní stropní štuk dává vyniknout starožitnému lustru od Františka Anýže.
Architektka přibližuje návrh: „Rozhodli jsme se pro kombinaci nového nábytku na míru (kuchyňská linka s pracovním koutem, šatna, skříňky v koupelně) a repasovaných starožitných kousků z období art deco a secese.“
Mimochodem v obývacím pokoji visí klenot, unikátní art deco lustr od významného českého umělce Františka Anýže. Krásu svítidla podtrhl původní ozdobný štuk. Výmalba tmavším šedobéžovým odstínem vytváří lustru pozadí, díky ní působí místnosti bytu komorním dojmem. Dobu vzniku domu připomíná i malířský váleček se secesním dekorem aplikovaný na stěnách v ložnici.
Jako klidný protipól funguje současný severský design, kupříkladu svítidla Tribeca od dánského Soren Rose Studio či ikonické police systému String od stejnojmenné značky.
Když se to vybarví
V koupelně nahradil vanu sprchový kout, nábytek vyrobili truhláři. Na podlaze dlažba jako v předsíni, ale v negativní barevnosti.
V úzké předsíni je na podlaze dlažba s dekorem připomínající keramiku používanou začátkem 20. století. Stejný typ dlaždic je v koupelně, ale v negativní barevnosti. Barevná škála v celém bytě se pohybuje v rozmezí šedobéžových odstínů, jimž dodávají nádech luxusu akcenty černé barvy a zlatavé mosazi.
V domě se nedávno rekonstruovaly společné prostory. Vnější barvu vchodových dveří zvolilo bytové družstvo na základě konzultací s památkáři. Potom bylo možné vybírat z několika málo odstínů zelené, která se následně promítla na chodbách.
„Sami bychom takový odstín nevybrali, ale nakonec se nám zelenkavá líbí,“ konstatují partneři a architektka závěrem dodává: „Že budou vstupní dveře do bytu zelené, jsem dopředu netušila. Nicméně sama jsem také uvažovala o nějaké výrazné barvě. Původně jsem měla na mysli temně červenou. Zvítězila zelená, na vnitřní stranu dveří jsem pak vybrala její sofistikovanější odstín. Lépe ladí s celkovou barevností interiéru a odkazuje na secesní a art deco styl, s nímž jsem zde pracovala.“
Na zakázku vyrobená kuchyň je součástí obytné místnosti, v níž se dochovaly původní, dnes repasované parkety.
Vizitka majitele bytuJan Veselý, (31) marketingový specialista v digitální agentuře, kožedělník |
