Kdyby se Lidé při zařizování bytu častěji řídili příslovím "méně znamená více", byly by mnohé interiéry určitě zajímavější. Pokud se totiž místo kompletů kupují jednotlivé kusy nábytku neboli solitéry postupně, vybírají se mnohem pečlivěji a s větším citem. Tak jako partner na celý život.
Mnozí zákazníci se ještě stále bojí nakupovat jednotlivé kusy nábytku v domnění, že jim nebudou ladit s tím, co už doma mají. "Když doplníme interiér krásným solitérem ze stejné dřeviny, z níž jsou ostatní kusy, je to ideální. Ale pokud není pokoj přehlcený nábytkem, je dostatečně 'vzdušný' a nová věc dostane svůj prostor, může být klidně z naprosto odlišné dřeviny nebo materiálu a stejně bude vypadat skvěle," s přesvědčením vysvětluje Jan Padrnos, designér, jehož knihovna Ulita získala jedno z hlavních ocenění na posledním veletrhu Art, design a interiér v Praze. Stejný názor mají i dva světově známí designéři, Švýcar Mattia Bonetti a Francouzka Elizabeth Garouste. "Do zařízeného interiéru je nejlepší zvolit solitér, který je velkým tvarovým i barevným kontrastem," radili před časem v rozhovoru pro MF Dnes.
Dražší věci neutrácejí na ceně
Při zařizování se byt nemá zahlcovat nábytkem, cílem by mělo být omezit jeho množství na minimum. Volný prostor přece není nutné zastavět, naopak je tady šance, aby mohlo vyniknout to, co se už v místnosti nachází. To je ovšem přístup, který bohužel odmítá přijmout ještě řada z nás. Solitéry by měly být funkční, ale zároveň musí svého majitele těšit. "Člověk se má obklopovat kvalitními věcmi, které bude mít rád napořád, ne takovými, které za pár let vyhodí, protože se mu přestaly líbit," říká architektka Jitka Pavlíková z Galerie Design fórum Praha, která nabízí výrobky špičkových světových firem. Kvalitní věci ovšem levné nebývají. Křeslo z designového obchodu bývá drahé, za taková peníze je možné si koupit celou soupravu, namítá mnohý zákazník. Často je to pravda. Jeny že takové křeslo bude chloubou vašeho bytu ještě za dvacet let a možná se s ním bude chlubit ještě vaše vnučka, zatímco levná sedací souprava se s největší pravděpodobností rychle rozpadne. Možná za tři za čtyři roky, třeba i dřív. A vy si budete muset vybrat: buď koupit další, nebo se smířit s tím, že lidová moudrost měla zase pravdu - za málo peněz. málo muziky. Dražší věci mají ještě jednu výhodu. Většina lidí se jinak chová ke komodě za tisícovku koupenou ve slevě a jinak ke kusu, na který si člověk s běžným příjmem šetří několik měsíců a pak si jej s nadšením přiveze konečně domů. Přímá úměra o ceně a kvalitě samozřejmě neplatí. "Některé sériově vyráběné solitéry jsou skutečně předražené," tvrdí Jan Padrnos, "vysoká cena patří například u italského zboží asi k deseti značkám, protože jde opravdu o špičku v oboru, navíc se často vyrábí jen pár kusů. Dalších dvě stě italských firem představuje více či méně slušnou komerci. U nás je však prodejci prezentují jako nadstandard a prodávají za přemrštěné ceny." Domácí produkce s vysokým podílem ruční práce, kdy se od návrhu vyrobí třeba jen dva či tři kusy, sice tak drahá rozhodně není, ale levná být prostě nemůže. A tak návrhy českých návrhářů kupují zahraniční klienti. Mají přehled a vědí, že cena těchto věcí neklesá, ale naopak stoupá. Jaroslav Štěpán z pražské Galerie Bydlení, která se specializuje na domácí tvorbu, již před časem přiznal, že hodnota solitérů vyráběných na zakázku, jejichž autory jsou známí čeští designéři, se po pár letech dostane třeba i na trojnásobek. Při pohledu do inzertních rubrik, kde se hledají za slušné peníze věci od známých autorů z období před druhou světovou válkou, je jasné, že tento trend není přechodnou záležitostí, ale faktem, který se vyplatí respektovat. Kvalita představuje trvalou hodnotu.
Každému se líbí něco jiného
Na solitéry reagují lidé různě Zatímco ve starožitnictvích jsou vyhledávány hlavně toaletní stolky a psací stoly, u moderního nábytku to bývá trochu jiné. "Nevím proč, ale na ženy velmi působí sklo, mají ho rády," říká Jan Padrnos, "ale třeba 'rezavé' věci je ochotno akceptovat jen malé procento lidí. Přitom v nalakovaném provedení vyniknou efektní 'mapy', jde už o věci na rozhraní umění a nábytku." Romantika dob minulých se však nevyhýbá ani dnešním návrhům. "Spousta lidí má ráda postele s nebesy, možná proto, aby si ve svém bytě mohli vytvořit ještě další, ryze soukromý mikroprostor, v němž se cítí bezpeční," vysvětluje designér Marek Teska, který se specializuje na návrhy solitérů. "Je ovšem na každém z nás, čemu dá přednost. I panelákový byt lze zařídit se vší noblesou," dodává Marek Teska.
Mnozí zákazníci se ještě stále bojí nakupovat jednotlivé kusy nábytku v domnění, že jim nebudou ladit s tím, co už doma mají. "Když doplníme interiér krásným solitérem ze stejné dřeviny, z níž jsou ostatní kusy, je to ideální. Ale pokud není pokoj přehlcený nábytkem, je dostatečně 'vzdušný' a nová věc dostane svůj prostor, může být klidně z naprosto odlišné dřeviny nebo materiálu a stejně bude vypadat skvěle," s přesvědčením vysvětluje Jan Padrnos, designér, jehož knihovna Ulita získala jedno z hlavních ocenění na posledním veletrhu Art, design a interiér v Praze. Stejný názor mají i dva světově známí designéři, Švýcar Mattia Bonetti a Francouzka Elizabeth Garouste. "Do zařízeného interiéru je nejlepší zvolit solitér, který je velkým tvarovým i barevným kontrastem," radili před časem v rozhovoru pro MF Dnes.
Dražší věci neutrácejí na ceně
Při zařizování se byt nemá zahlcovat nábytkem, cílem by mělo být omezit jeho množství na minimum. Volný prostor přece není nutné zastavět, naopak je tady šance, aby mohlo vyniknout to, co se už v místnosti nachází. To je ovšem přístup, který bohužel odmítá přijmout ještě řada z nás. Solitéry by měly být funkční, ale zároveň musí svého majitele těšit. "Člověk se má obklopovat kvalitními věcmi, které bude mít rád napořád, ne takovými, které za pár let vyhodí, protože se mu přestaly líbit," říká architektka Jitka Pavlíková z Galerie Design fórum Praha, která nabízí výrobky špičkových světových firem. Kvalitní věci ovšem levné nebývají. Křeslo z designového obchodu bývá drahé, za taková peníze je možné si koupit celou soupravu, namítá mnohý zákazník. Často je to pravda. Jeny že takové křeslo bude chloubou vašeho bytu ještě za dvacet let a možná se s ním bude chlubit ještě vaše vnučka, zatímco levná sedací souprava se s největší pravděpodobností rychle rozpadne. Možná za tři za čtyři roky, třeba i dřív. A vy si budete muset vybrat: buď koupit další, nebo se smířit s tím, že lidová moudrost měla zase pravdu - za málo peněz. málo muziky. Dražší věci mají ještě jednu výhodu. Většina lidí se jinak chová ke komodě za tisícovku koupenou ve slevě a jinak ke kusu, na který si člověk s běžným příjmem šetří několik měsíců a pak si jej s nadšením přiveze konečně domů. Přímá úměra o ceně a kvalitě samozřejmě neplatí. "Některé sériově vyráběné solitéry jsou skutečně předražené," tvrdí Jan Padrnos, "vysoká cena patří například u italského zboží asi k deseti značkám, protože jde opravdu o špičku v oboru, navíc se často vyrábí jen pár kusů. Dalších dvě stě italských firem představuje více či méně slušnou komerci. U nás je však prodejci prezentují jako nadstandard a prodávají za přemrštěné ceny." Domácí produkce s vysokým podílem ruční práce, kdy se od návrhu vyrobí třeba jen dva či tři kusy, sice tak drahá rozhodně není, ale levná být prostě nemůže. A tak návrhy českých návrhářů kupují zahraniční klienti. Mají přehled a vědí, že cena těchto věcí neklesá, ale naopak stoupá. Jaroslav Štěpán z pražské Galerie Bydlení, která se specializuje na domácí tvorbu, již před časem přiznal, že hodnota solitérů vyráběných na zakázku, jejichž autory jsou známí čeští designéři, se po pár letech dostane třeba i na trojnásobek. Při pohledu do inzertních rubrik, kde se hledají za slušné peníze věci od známých autorů z období před druhou světovou válkou, je jasné, že tento trend není přechodnou záležitostí, ale faktem, který se vyplatí respektovat. Kvalita představuje trvalou hodnotu.
Každému se líbí něco jiného
Na solitéry reagují lidé různě Zatímco ve starožitnictvích jsou vyhledávány hlavně toaletní stolky a psací stoly, u moderního nábytku to bývá trochu jiné. "Nevím proč, ale na ženy velmi působí sklo, mají ho rády," říká Jan Padrnos, "ale třeba 'rezavé' věci je ochotno akceptovat jen malé procento lidí. Přitom v nalakovaném provedení vyniknou efektní 'mapy', jde už o věci na rozhraní umění a nábytku." Romantika dob minulých se však nevyhýbá ani dnešním návrhům. "Spousta lidí má ráda postele s nebesy, možná proto, aby si ve svém bytě mohli vytvořit ještě další, ryze soukromý mikroprostor, v němž se cítí bezpeční," vysvětluje designér Marek Teska, který se specializuje na návrhy solitérů. "Je ovšem na každém z nás, čemu dá přednost. I panelákový byt lze zařídit se vší noblesou," dodává Marek Teska.
