Chalupu si Romanovi prarodiče pořídili v sedmdesátých letech, ale základy jsou daleko starší. Ve sklepě, jehož skosený vchod kryjí dřevěné dveře, našel herec důkaz, že budova tu stojí už od roku 1722.
„Babička to koupila téměř jako ruinu a od té doby dům pořád rekonstruujeme,“ vysvětluje herec. Uprostřed dvora stojí ořešák a pod ním sedí pestrobarevná kočka, která si Říčařovy sama našla. Dali jí jméno Džemína, podle postavy z muzikálu Cats, v jehož pražském provedení si Roman před lety zahrál. Napravo je stodola, kde se vyráběl nábytek (včetně postelí) pro Smilovický mlýn.
Stojí až na konci obce a je z něj kouzelný výhled na rybník, který je rovněž dílem Romana Říčaře. Mlýn je zasazen do malebného údolí s rybníkem a nabízí nejen ubytování, ale i wellness a víceúčelový sál.
 |
„Pocházím z Moravskoslezského kraje, takže jsem zvyklá na úplně jiný typ krajiny, ale hned jsem si to tady zamilovala. Začala jsem sem jezdit, když jsme se s Romanem seznámili. Dnes už jsme spolu dvanáct let, máme dvě děti a sem je to přece jenom z Prahy blíž než do Beskyd,“ vysvětluje Zuzana.
Kdo by si myslel, že si manželé penzion pořídili v době pandemie covidu-19, mýlil by se. „Roman je vizionář, zbořeninu původního mlýna koupil, už když jsme se brali. Říkal: To je tak nádherné místo, kdysi tady býval i rybník, já bych ho tu jednou chtěl,“ vzpomíná Zuzana.
„Dost mě tím stresoval. Povídám mu, koupil jsi úplně rozbořený barák, rostou tam jenom kopřivy, pojďme je aspoň posekat, vždyť je to ostuda. A on: Nech to být. Za pár let sem přijedou buldozery a celé to převrátí vzhůru nohama. Nevěřila jsem, že by to bylo vůbec možné. Jenomže časem opravdu přijely bagry, vyhloubily rybník a na jeho břehu se začal stavět penzion. Tenkrát jsem pochopila, že to myslí vážně, že si ty svoje sny bude plnit.“
Z bývalé hospodářské budovy udělali jednopatrové stavení, které v šesti pokojích pojme až dvacet hostů. V přízemí je prostorný obývací pokoj s kuchyňským koutem. Kuchař není k dispozici, ale i toho na požádání dokážou majitelé zajistit. Objekt pronajímají celý vždy jednomu zájemci.
„Ale to neznamená, že je tu pokaždé dvacet lidí. Jednou sem přijelo jen několik pánů. Říkali: My chceme hlavně klid, místo, kde je krásně a kde bude dobré pivo. Sami si tady vařili, grilovali, jezdili na kolech a hráli karty.“
Pár metrů pod hlavní budovou je zbytek zdi, kde bývalo mlýnské kolo. Teď tam je kurník se slepicemi.
Slepice odnesl dravec
Původně jich bylo dvacet, ale dřív, než stačily obšťastnit majitele vejci, deset z nich ukořistilo káně. Hned vedle ubytovacího zařízení je krytý multifunkční sál, kde se dá tancovat, zkoušet divadlo nebo meditovat a cvičit jógu.
Na centrální budově je barevný keramický rak, kterého vymodelovala Zuzana. „Jsme Říčařovi, je tu voda, nacházíme se v okrese Rakovník, proto jsme zvolili jako znak raka,“ vysvětluje Roman, jenž je hrdý na rybník, který tady po sto letech obnovil.
Uprostřed něj je z navršené zeminy vytvořen ostrůvek, na němž si v létě hrají jejich děti. „Dříve tady bylo pole, jezdily tu traktory a kombajny a ten hluk zvířata odpuzoval. Teď se tady objevuje vydra, volavka, čáp černý, srny, divoká prasata,“ vyjmenovává Zuzana. V malém hospodářství tu chovají sezonně ovce a husy.
Loni manželé dokončili hned vedle penzionu wellness a novou stodolu. „Lidi dnes chtějí jezdit do objektů, kde mají ještě jiné vyžití než jenom možnost procházek v hezké krajině. Je tu proto i ping-pong a fotbálek, který děti rády hrají,“ vysvětlují. Wellness nabízí saunu pro devět lidí, vířivku a odpočinkovou místnost, která se dá využít k masážím.
„Herectví je profese, která sice člověka naplňuje intelektuálně, ale nic hmatatelného nezanechává. A nás baví občas si trochu umazat ruce, něco budovat a tvořit. Takže je skvělé mít Smilovický mlýn jako protipól k naší práci,“ říkají Říčařovi.
18. ledna 2016 |
