Vytáskova zkušebna a zároveň nahrávací studio se nachází v podkroví prvorepublikového trojdomku, který byl postaven ve třicátých letech minulého století. „Narodil jsem se v Motole, vyrůstal na Smíchově, potom pár let na Letné a pak jsem se sem v sedmi letech vrátil a jsem celou dobu tady,“ řekl muzikant o domě, který od samého začátku patří jeho rodině.
Zatímco v přízemí žije Jan se svou partnerkou a osmiletou dcerou, první patro obývá jeho maminka s přítelem. Ve druhém poschodí je již zmíněný Vytáskův „kutloch“, kam je vstup ženám víceméně zapovězen. Jde totiž o místo, kde líbá múza a kde má Honza ke skládání písniček naprostý klid. Jediné, co ho může z práce vyrušovat, je zpěv ptáků a houkání sanitek jedoucích do nedaleké Nemocnice Na Homolce.
 |
Místnůstka, v níž vzniklo například jeho populární album Ženský kalendář – Vol. I a nově vydané Na houpačce, je zařízena velmi jednoduše, přesto funkčně. „Toto je vlastně půda. Pracovnu jsem si postavil, když jsme čekali malou. Věděl jsem, že už dole nebude klid. Dělali jsme to šest let, nejdřív s tátou a pak jsem to dostavěl sám,“ řekl Jan na prahu své pracovny, které dominuje piano a dvě kytary.
Samozřejmostí je také nahrávací zařízení včetně mikrofonu, který Vytásek využíval během pandemie, kdy svým fanouškům zpíval prostřednictvím živých přenosů. „Během covidu jsem zkoušel streamy, my tady ale máme nějaký divný signál, tak to moc nešlo,“ svěřil se muzikant, který s hraním začal na základní škole. „Chodil jsem do lidušky Na Popelce, kam teď chodí i moje dcera, na flétnu a na kytaru. Na klavír jsem se učil sám asi od dvaceti let.“
Není to jen jeho studio, kde vysokého muzikanta s havraními vlasy napadají nové melodie a slova. „Motivy mě napadají taky při běhání. Je potřeba vyhodit se z běžného rytmu. Proto jsem tady na půdě rád, protože sem nikdo nemůže. Nikdo mi neřekne, že byly drahé rohlíky nebo jogurty. To se s tou kreativitou nemá úplně rádo,“ vysvětluje Vytásek. Spoustu textů napsal také za volantem, když stál v koloně. „Na stínítku mám nalepený bloček, kam si to píšu.“
Pod střechou má mučírnu
V těsné blízkosti hudebního pokoje se nacházejí půdní prostory s knihovnou, fotokoutkem, posilovací lavicí, činkami a boxovacím pytlem. „Měl jsem kamaráda, který dělal bojové sporty. Řekl jsem mu, aby se mnou cvičil. Jezdil za mnou třikrát týdně a drtil mě. Bylo to strašně fajn. Když jsem byl malý, měl jsem sklony k tloustnutí. Táta, který byl amatérský kulturista, do mě šil a
říkal: Jsi strašně tlustej. Tak jsem se, když jsem potom byl starší, hlídal. Kdoví, třeba to bude za deset let jinak,“ řekl Vytásek o své oblíbené kratochvíli, která mu zároveň zlepšuje kondičku.
Brzy bude nová střecha
Dobrá fyzická kondice je mu k užitku nejen při vystoupeních, ale i při opravách domu. Vzhledem k tomu, že je Vytásek manuálně velice zručný, zvládá téměř všechny práce. Nejvíc miluje tu se dřevem, naopak elektřinu raději přenechává odborníkům. V současné době je pro něho největší výzvou rekonstrukce střechy.
„Ty základní a nejnutnější věci udělám sám, ale doufám, že časem našetřím na firmu, aby to někdo udělal pořádně a hlavně rychle, protože tam jde o čas. Problém je, že když tam člověk vleze, spoustu toho rozláme. Tašky jsou hrozně křehké,“ popsal úskalí výměny střešní krytiny, které ještě předchází vyklizení půdy, kde se nashromáždilo dědictví předešlých generací.
„V rámci uklízení jsem vyhrabal svoje staré kazety a elpíčka. Tak jsem si tady udělal takový koutek a pouštím si je,“ ukázal Jan na skříň, kde má vystavené poklady ze svého dětství a dospívání.
Přespává na zahradě
Dalším Vytáskovým oblíbeným místem je zahrada. „Tady mám takovou zašívárnu, v létě tu spím,“ pokynul Vytásek směrem k altánku ze čtyřicátých let, kde má další kytaru. „Dělal jsem plot, ten za altánem. Líbí se mi anglické věci, takže toto je trošku anglická zeď. Není to takový kriminál, jako kdybychom sem dali ztracené bednění. Má to patinu, takže to vypadá polozašle,“ pochlubil se Jan svým výtvorem, na němž pracoval zcela sám.
Zručnost, ale také odvahu prokázal před pár měsíci i při kácení vysokého smrku, který stál na kraji jeho pozemku asi osmdesát let a byl vysoký jako dům. „Začal hnít a hrozilo, že kamkoliv by spadl, nadělal by hroznou paseku. Postupně jsem ho sám asi tři dny sundával. Měl jsem pilu za pasem, pomalu odřezával, musel jsem to vyměřit, aby spadl správným směrem,“ popsal muzikant, který je také velký kutil. Není to tak dávno, co postavil třeba přístřešek na kola.
Na otázku, jaké jsou minusy života v tak starém domě, nejprve Vytásek řekl, že žádné. „Negativa? Jen to, že se tady musí pořád něco opravovat. Ale lepší opravovat svoje než cizí. Odcházejí letité věci. Stará elektrika, staré trubky.
Taky nám tu minule praskla voda. To byla show! Máma mi volala asi ve dvě ráno, že je sklep plný vody. Praskla voda a crčela ze zdi. Rychle jsem tam přivalil sud. Zjistilo se, že je tam hliníkový přívod vody z vodovodního řadu, který vede k nám do zdi, a v té zdi praskl. Musel jsem to odkopat,“ zavzpomínal Vytásek na jednu nepříjemnost, která mu ovšem bydlení na Smíchově ani náhodou nezprotivila. „Mám to tu rád. Žiji tady už hrozně dlouhou dobu a mám tu svou základnu,“ dodal s úsměvem hudebník, kterému se přezdívá „český Bryan Adams“.
