Spojením dvou oddělených zahrad určených původně k víkendovému pobytu a zbouráním starých dřevěných chat vznikl velkorysý prostor pro novostavbu.
Dům je situován v zadní části pozemku
"Máme zvířata a líbí se nám v tomhle místě, proto nás napadlo, že by bylo dobré tady trvale bydlet,“ říká paní Eva, "na základě realizací jsem oslovila architekta Lábuse, protože mě zaujalo jeho cítění, vidění, výtvarné pojetí i jeho rukopis.“
Na první pohled je patrné, že dům, ač prvotně určený k bydlení, evokuje spíše relaxaci, soustředění a tvořivost. "Máme rádi moderní architekturu, ale netoužili jsme po monstrózním velikém domě, chtěli jsme komfortní bydlení pro dva lidi s dostupnými službami a možností využívat tu úžasnou zeleň a přírodu, která nám lidem v poslední době tolik schází,“ dodává majitelka.
Pergola dovoluje přejít ke garáži bez problémů i za deště
Když venku je uvnitř
Dům je orientován rovnoběžně s ulicí a situován v relativně volné zadní části pozemku. Tím je odcloněn od ulice. Svým obyvatelům poskytuje krásné výhledy do zahrady i na okolní krajinu, to vše bez nutnosti výraznějšího zásahu do vzrostlé zeleně.
Protáhlý obdélníkový půdorys domu vychází z jednoduchého konstrukčního principu - kombinace příčného a podélného stěnového nosného systému.
Hmotu stavby jasně přiznávají pouze tři zadní obslužné bloky s šedou kletovanou cementovou omítkou. Bohatě prosklená obytná část mezi jednotlivými stěnami je vzdušná, působí odhmotněným dojmem.
Detail průhledu přes atrium do jídelny
Moderní architektonický výraz stavby završuje rovná střecha. "Územní plán naštěstí umožňoval navrhnout v bezprostředním sousedství Frágnerových domů z 30. let minulého století rovnou střechu, takže jsme neměli problémy s projednáním projektu,“ říká architekt Lábus.
"Stěny, skříně, podlaha a strop nedrží společnou půdorysnou linii, navzájem se přesahují a vyčnívají, aby se uvolnila dispozice a vznikla dokonalá iluze propojení interiéru a exteriéru,“ vysvětluje Ladislav Lábus.
Soukromí ve volném prostoru
Základní požadavek majitelky? Veškerý provoz ve vile se bude odehrávat pouze v jednom podlaží. To bylo možné jen díky tomu, že kromě obývací části měl mít dům jen dvě ložnice a minimální zázemí.
Převažující horizontální členění umožňuje nenásilně a přirozeně zasadit stavbu do prostředí zahrady, v podstatě z kterékoliv obytné místnosti domu lze libovolně vycházet do zahrady. Vstupní dveře vedou do zádveří, které je současně šatnou.
Jídelní část
Nalevo vedle dveří je WC pro návštěvy, napravo malá domácí pracovna s výhledem do zahrady a do atria. Obytnou část tvoří obývací pokoj s krbem a posezením a jídelna, na niž navazuje přední jižní terasa, na severní straně chráněné atrium.
"V létě, když je venku horko a jižní terasa rozpálená, poskytuje atrium příjemnější klima. Místnost můžete posuvnými dveřmi úplně otevřít a cítíte se tu jako venku,“ zve k posezení paní Eva.
Na jídelnu navazuje kuchyň, na přání majitelky částečně oddělená příčkou. Dělicí stěny mezi jednotlivými dispozičními úseky vybíhají v různých délkách i ven na fasádu, dynamicky ji rytmizují a současně slouží jako jemný optický předěl.
Sedací souprava patří k několika málo kusům nábytku, které zde naleznete
Naproti kuchyni přes chodbu se nachází technické zázemí a prádelna, za kuchyňskou částí následuje ložnicová část se šatnou a koupelnou.
Slunce, barvy, vzduch
V interiéru není žádný nábytek kromě sedací soupravy a jídelního stolu se židlemi. Ostatní kusy – úložné prostory a kuchyňská linka - jsou zakomponovány do většiny dělicích pilířů. Ty jsou tedy prvkem nejen plně funkčním a praktickým, ale také vysoce estetickým.
"Architektonický výraz vily, založený mimo jiné na jednoduchých detailech a přírodních materiálech, klade vysoké nároky na přesnost a kvalitu provedení. Barvy, tvary a světlo, případně jejich kombinace, hrají klíčovou roli. Sloučení zdí s nábytkem a volba materiálu podlahy přináší požadované zjednodušení a vyabstrahování stavby, rovněž pomáhá umocňovat pocit propojení vily se zahradou, vizuálně i provozně,“ upřesňuje architekt.
Stěna s krbem a vestavěnými skříněmi je obložena patinující ocelí Corten
Stěna s krbem a vestavěnými skříněmi je obložena patinující ocelí Corten, na níž se působením atmosférických vlivů postupně vytvoří korozní vrstva, která již dále nereziví.
Podlaha v této části domu je z trachytu, stejný materiál byl použit i na vnější pobytové plochy před západní stranou a v atriu.
"Jednotné podlahy uvnitř i na terase a velké skleněné plochy umocňují pocit, že žijete trvale na zahradě. Dům má vlastně formu altánu,“ říká paní Eva.
Kuchyně nabízí velký úložný prostor
Technické údaje:
|
O autorovi:Ing. arch. Ladislav Lábus Vystudoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT Praha, pracoval v Projektovém ústavu hlavního města Prahy. V současné době vede ateliér AA Lábus a působí jako profesor na Fakultě architektury ČVUT. Získal řadu prestižních ocenění za architekturu (například za vilu ve Vonoklasech, rekonstrukci paláce Langhans v Praze, dům s pečovatelskou službou v Českém Krumlově atd.) AA Lábus |
