Paneláky nejsou králíkárny, ghetta z nich nebudou, říká architekt Lábus

  1:00aktualizováno  1:00
Dříve si lidé stavěli pro sebe, bez architektů a podle sousedů, financí bylo málo, technologie omezené a barvy užívali s citem. Proto se nám to líbí. Dnes už lidé nesdílejí společné hodnoty, říká architekt Ladislav Lábus.

Dnes, když někdo investuje, nedívá se většinou dále než na horizont deseti let, říká architekt Ladislav Lábus. | foto: Petr Kozlík

Určitě to znáte. Jdete po malebné vesnici, chcete fotit a najednou vám skoro vypíchne oči dům barvy mentolové zubní pasty nebo křiklavě oranžové. Kdy Čechy ty divoké barvy přejdou?
Naši předci neznali syntetické barvy, takže je neměli odkud vzít. Neznamená to, že nepoužívali ostré barvy, třeba šmolkově modrou, ale dovedli je používat s citem a přirozeností.

Vrátíme se někdy k takovým pravdivým barvám, k citu je používat?
Nevím, jestli můžu být takový optimista, ale myslím, že nic jiného nemůže nastat. Až bude celá ta vesnice zelená, lidé si uvědomí, že bílá je taky hezká. Ztratili jsme přirozenou citlivost. Smutné je, že to, co se nám na vesnici líbí, nevzniklo většinou dnes, ale už to tam často dlouho stojí. A co tam vzniká dneska, se nám až tolik nelíbí.

Můžete v tom jako profesor, který ovlivňuje budoucí architekty, něco udělat?
Není to jen otázka vzdělání. Ty domky si lidé stavěli pro sebe a nepotřebovali architekty. Možná je to i tím, že nebyli zbláznění designovými přílohami a nesledovali současné trendy. Stavěli to, co potřebovali, a většinou byli velice omezení finančními prostředky. Dokonce se dá tvrdit, že moc peněz škodí.

Může se hodit

Také hledáte hezké a klidné bydlení? Najděte si ho v klidu na Reality.iDNES.cz. Nabízíme široký výběr nemovitostí z celé ČR.

Jak to, že bez regulací vypadaly celé vesnice a města tak malebně? Regulovaly to peníze a možná i to, že si to lidé stavěli sami pro sebe. A také byli omezeni tehdejšími technologiemi. Když jdete po pražském Starém Městě, uvědomíte si, že až do počátku minulého století většinou neuměli udělat širší okno než metr dvacet, a tento handicap je na tom vlastně nakonec hezký. Dnes dokážeme cokoliv, ale ty stavby to neuklidňuje.

A asi nejpodstatnější regulace byla ta, že se lidé nechtěli odlišovat. To je typické pro vesnice. Domy tam nejsou stejné jako paneláky, ale mají podobný charakter i výraz, a to je půvabné. Dnes, když jdete mezi novou výstavbou v neregulovaných územích, cítíte, že ti lidé nesdílejí společné hodnoty.

Řemeslníci mají stále více historek o bohatých lidech, kteří si nechávají nesmyslně předělávat nové domy a byty, posouvají příčky o deset centimetrů. Setkáváte se s takovými, kteří nevědí, co s penězi?
Kdyby mě někdo oslovil kvůli posunutí zdi o 10 centimetrů, snažil bych se mu to rozmluvit. Peníze se dají investovat rozumněji. Když rekonstruuji, přemýšlím o tom, jak využít to, co tam je. Jinak je lepší celé to zbourat a postavit si nový dům, což někdy není povoleno. A odtud pramení tendence posouvat zbytečně stávající zdi.

Lábus a jeho rekonstrukce

Prohlédněte si jeho realizace

Nejlepší stavby posledních let u nás? Rekonstrukce. Tedy pokud se podaří zachránit "paměť stavby" a přidat ještě něco nového navíc. Právě v tomto ohledu vyniká architekt Ladislav Lábus.

Developeři říkají, že stavějí byty stále levněji, aby byli schopni prodat, jako by střední vrstva během ekonomické stagnace vymizela. Souhlasíte? Možná je problém v tom, že střední vrstva je u nás vlastně poměrně chudá. V Praze se stavějí byty na spodním limitu 50 tisíc korun za metr čtvereční, na to má málokdo. A to nejsme ve městě, kde se nové byty téměř stavět nedají, jako je Ostrava. Tam postavíte metr čtvereční skoro za 25 tisíc a prodáte ho za sotva 27 tisíc. Pak podnikání ztrácí smysl.

A není to proto, že chceme stavět na zelené louce, přitom je uvnitř města spousta nevyužitých prostor? Nezmění se to už?
Doufám, že ta doba už přišla. Je nesmysl stavět stále více za městem a být odkázaný na dojíždění. V rámci Prahy je spousta volného místa na stavění, ale je otázka, jestli je třeba ještě tak moc stavět, když nás bude ubývat.

Pracujete teď na něčem, co vás těší?
Děláme například s kanceláří Chalupa architekti větší bytový projekt do pražských Modřan, řádově asi 300 bytů. Zúčastnili jsme se soutěže už v roce 2008, pak bylo dlouho ticho, až před necelým rokem se investor, Sekyra Group, ozval. Jsou to hezké pozemky u Vltavy. Chtějí mít menší a středně velké byty pro rodiny.

Další novostavby. A co se bude dít s panelovými sídlišti třeba za 30 let? Je to téma, které se mezi architekty hodně řeší?
On si někdo snad myslí, že sídliště sama od sebe zmizí? Mě překvapují argumenty, že se sídliště stavěla jen na 50 let, přitom ty panely možná vydrží déle než zdivo. Chápání kvality prostředí sídliště záleží také na mentalitě jeho obyvatel. Jestli se o nich bude dál mluvit jako o králíkárnách a nebude se do nich investovat, pak se z nich mohou stát ghetta. Ale když preferujeme představu bydlení v zeleni, se kterou to vznikalo, pak si uvědomíme, že to není tak špatné, když zvýšíme standard domů. 

O rekonstrukci paneláků:

U nás téměř nejsou příklady dobrých rekonstrukcí paneláků z gruntu jako v Německu a Francii. Zateplení nestačí. Byla chyba, že se byty rozprodaly v původním stavu. Už nikdy nebude síla na zásadnější změny.

Jak? Bude na to stačit zateplování?
To je vnější schránka, která neřeší problémy humanizace sídlišť i prostředí. Něco se ušetří na topení, ale je otázka, jak tato tepelná izolace bude vypadat za třicet let. U nás vlastně téměř nejsou příklady dobrých rekonstrukcí paneláků z gruntu, jaké se dělají v Německu nebo ve Francii.

Že se změní nejen dispozice a akustické parametry, ale i architektonický výraz či objemové řešení domů a zcela se promění prostředí lokality. To nelze dělat po bytech. Byla chyba, že se byty rozprodaly v původním, nevyhovujícím stavu. V Německu je nejprve zrekonstruovali. U nás už nikdy nebude síla na zásadnější změny.

Baví vás navrhovat byty, nebo kanceláře?
Obojí. V mládí jsem dělal více kanceláře a teď dělám hodně byty a individuální projekty rodinného bydlení. Je tam osobní kontakt a stavíte pro konkrétní lidi a místo, relativně svobodně můžete tvarovat objem a výraz domu, na rozdíl od nějaké uliční zástavby, kde jsou parametry dané.

Nacházíte u klientů pochopení, nebo je musíte nějak vychovávat?
Tím, že patříme ke známým ateliérům, lidé už často vědí, za kým jdou. Někdy potkáváme lidi velice poučené, kteří si koupí třeba funkcionalistický dům a vědí o tomto stylu opravdu hodně, jsou to sběratelé na úrovni expertů.

Podle vašich návrhů se zdá, že právě funkcionalismus máte nejraději.
Je mi blízký.

A z jakých materiálů nejraději stavíte?
Rád používám přírodní materiály a mezi ně počítám i beton. Je pravda, že je tendence čím dál více uplatňovat umělé hmoty a jsou určitě formy nebo funkce, kde je nesmysl se jim vyhýbat.

Magazín Trendy 2014

Rozhovor je součástí ekonomického magazínu Trendy 2014, výhledové ročenky z dílny redaktorů ekonomiky MF DNES.

TRENDY 2014

Je k dostání u větších prodejců tisku za 89 korun. Objednávat jej můžete za stejnou cenu také přes SMS ve tvaru: MFD TRN jmeno prijmeni ulice cislo mesto PSC (příklad Jan Novak Jindriska 11 Praha 110 00) na čísle 90211. Trendy 2014 jsou také k dispozici v aplikaci pro iPady a iPhony. Ukázky najdete na www.idnes.cz/trendy2014.

Co lamino nebo jiné lisované dřevotřísky, které se po pár letech musí vyhodit? Proč jsou tak populární?
Dnes, když někdo investuje, nedívá se většinou dále než na horizont deseti let, protože nestaví pro sebe. Navíc je to na první pohled praktické a nejdete do rizika, že dřevo seschne, protože je to živý materiál, a budou reklamace.

Letos jste dostal čestné členství v Americkém institutu architektů. Čím žijí američtí architekti? Trápí je ještě krize, která tamní reality zásadně postihla?
Oni jsou za tou krizí trochu dále než my, mají však i jiné problémy. Architekt tam ztrácí pozici, není už partnerem klienta. Stal se jím najatý manažer, který si architekta objedná s jasnou představou, na čem ušetřit. Nemá ten osobní přístup přímého investora. Na kongresu v USA mi bylo sympatické i téma humanitární aspekty architektury na pomoc lidem z rozvojových zemí nebo oblastí stižených katastrofou.

Plánujete nějakou humanitární stavbu?
Já se hodně zajímám o stavby pro handicapované nebo seniory, zvláště od té doby, co jsem stavěl Dům pečovatelské služby v Českém Krumlově. Je to zajímavé téma. Současné tendence spějí k poznání, že nejlepší je raději nic nestavět, nechat lidi bydlet tam, kde bydlí, a přizpůsobit tomu péči a vybavení bytů.

Takže žádné velké ústavy.
Rozhodně by se neměly stavět další velké, sociálně izolované ústavy. Roste už povědomí o tom, že je třeba tyto stavby rozdrobit a umisťovat do normálního prostředí. Bohužel zrovna těch staveb pro seniory se to u nás zatím moc netýká. Je zvláštní, že jedna odnož ministerstva sociálních věcí podporuje u staveb pro mentálně postižené integraci formou malých zařízení nejvýše pro 12 lidí a díky tomu dostává dotace z EU. Naopak když u seniorů neuděláte ústav pro 80 lidí, nedostanete na něj od státu podporu. Přitom na ty velké neintegrované projekty nedá peníze EU. Je absurdní, že na jednom ministerstvu v jednom oddělení převládá názor jako před 30 lety, zatímco druhé podporuje současné tendence.

Kdo je Ladislav Lábus (62)

Vystudoval architekturu na ČVUT. Před revolucí působil v ateliéru Delta, v roce 1991 založil architektonický ateliér Lábus AA. Je autorem oceňovaných staveb včetně rekonstrukce paláce Langhans ve Vodičkově ulici v Praze, jenž spojuje architekturu 19. století se současností a za který získal cenu Grand Prix Obce architektů. Od února 2014 bude děkanem Fakulty architektury ČVUT, kde vyučuje už 23 let předmět praktické ateliéry. Loni se stal čestným členem Amerického institutu architektů, před ním toto vyznamenání udělili jen dvěma Čechům. Je bratrem herce Jiřího Lábuse. Realizace ateliéru Lábus AA si můžete prohlédnout ZDE.

Autoři:

Nejčtenější

Postavili si skvělou dřevostavbu s jezírkem. Topí elektrickými fóliemi

Koupací jezírko plánují dokončit letos. Je dostatečně velké a doplněné...

Občas je dobré nenechat se svést stereotypy. Na opačném konci pozemku (tedy ne u cesty jako sousedé) možná budete mít...

Prázdné domy lákají. Touha po levné senzaci může být pro urbex smrtelná

Pokud místo projde demolicí, fotky fanoušků urbexu obvykle zůstávají jedinou...

Znáte ten pocit, když začne pracovat adrenalin? Tepny přepravují okysličenou krev rychleji, oči i uši pracují na...

Nej rodinný hotel Evropy má 8 pokojů a stojí uprostřed Hostýnských vrchů

Hotel Villa Memories stojí uprostřed Hostýnkých vrchů.

Afrikou inspirované útočiště v srdci moravského venkova. Tak pořadatelé soutěže Boutique Hotel Awards charakterizují...

Rodina vsadila na praktické nápady, v domě se dá konečně dýchat

Pohled na dům ze zahrady: dvoupatrová skleněná přístavba má ocelovou...

Řadovka v newyorském Brooklynu z konce 19. století dlouho čekala na rekonstrukci. Čtyřčlenná rodina s mladou...

Kvůli zařizování bytu změnila majitelka zaměstnání. Dělá, co ji baví

Šedou zaoblenou pohovku v retro stylu ladící s křesílkem pomohla mladé dvojici...

Když máte štěstí a získáte možnost pracovat v oblíbeném obchodě, ovlivní to i váš domov. Tak jako se to stalo v případě...

Další z rubriky

Ze starého bytu vytvořili skvělý interiér s příjemnou atmosférou

Také v kuchyni použili architekti „obnažené“ cihly. Industriální prvek sem...

Pro ateliér Seman architekti se stala hodně velkou výzvou proměna staršího bytu na moderní prostor s industriálními...

Módní výstřelky a módní barvy neberte vážně, radí designér nábytku

Modulární sedačku Blok v moderní šedivé barevnosti lze sestavovat do různých...

Michal Karafiát je známý především jako designér sedacího nábytku. Za své projekty získává významná ocenění, v loňském...

V Kuřimi vyrostla sportovní a hravá kráska. Z haly je místní symbol

Studio Cuboid navrhlo sportovní halu pro město Kuřim. Budova stojí v centru...

Studio Cuboid navrhlo sportovní halu pro město Kuřim. Budova stojí v centru postupně vznikajícího sportovního areálu....

Najdete na iDNES.cz