Dřez - to není jen škopek na mytí nádobí

- Podle studie, kterou si nechali zhotovit výrobci dřezů, se až osmdesát procent všech prací v kuchyni odehrává právě u tohoto »mycího centra«. Dřez slouží nejen k mytí nádobí, ale také k čištění zeleniny, slévání vody z těstovin a brambor, loupání vajec či k zpracování masa.

Výběr dřezu příliš neovlivňuje velikost kuchyňské linky. I ten, kdo má jen dvoumetrovou pracovní desku, si může dovolit polovinu tohoto místa dřezu věnovat. Musí však sáhnout po takovém, jenž má různá prkénka, mělké odkapávače nebo misky, což nahrazuje pracovní plochu. Cena těchto dřezů začíná na částce sedm tisíc korun. Ovšem kvalitní dřez s doplňky lze pořídit i za méně peněz - například s odkapávacím košíkem a krájecí plochou už od 4000 korun. Při výběru by si měl člověk uvědomit, že u dřezu stráví nejen většinu času v kuchyni, ale že mu bude sloužit přes deset let.

Nerez zůstává klasikou

Nejžádanějšími dřezy jsou stále nerezové. »Nerez má všechny výhody, které jsou pro dřez nutné: odolává korozi a dobře se tvaruje,« říká Jiří Sádek z firmy Blanco. Některé nerezové dřezy mají tloušťku stěny menší než 0,6 milimetru. U těch pak hrozí, že by se při špatné manipulaci nebo pádu těžkého předmětu mohl vytvořit ve dně důlek. I když prorazit není možné ani tento dřez. Standardní tloušťka stěny nerezových dřezů má být 0,6 až 0,8 milimetru. Jejich cena se pohybuje od 1500 korun výše. To, že v sousedním obchodě chtějí za stejný dřez mnohem více peněz, ale nemusí nasvědčovat o hamižnosti. Nerezové dřezy se vyrábějí také z materiálu o tloušťce 1 až 1,2 milimetru. »Ty nejen lépe odolají nárazům, ale také za ně zaplatíte zhruba o několik tisíc korun více,« dodává Jiří Sádek. Nevýhodou nerezových dřezů je fakt, že se po několika měsících drobně poškrábou, i když pak další rýhy nepřibývají. Navíc voda s vysokým obsahem minerálních látek, která teče z většiny veřejných vodovodů, zanese povrch vodním kamenem. Hospodyně také vědí, že na něm zůstane vidět každá kapka nebo otisk prstů. »Tyto problémy mohou vyřešit nerezové dřezy s profilovaným neboli zdrsněným povrchem,« informuje Mario Arbet z firmy Franke. Na něm nejsou poškrábání tolik znatelná. Tyto dřezy přijdou zhruba o deset procent dráž než stejný model s hladkého nerezu.

Umělý kámen jako trend

Ti, kteří chtějí kuchyni doplnit barevně nebo jim vadí malá odolnost nerezu vůči poškrabání, si vybírají v obchodech dřezy z takzvaného umělého kamene. Tento materiál obsahuje polyakrylátovou pryskyřici, barevný pigment a drcený křemen. Podle toho, zda je probarvená pryskyřice či zrnka křemene, vznikne buď umělý kámen barevný, nebo zrnité melírování. Dřez z umělého kamene je monolitní a celoprobarvený kus, proto nehrozí (jako u smaltu), že by se část uštípla. »Pokud už někdo do něj investuje několik tisíc korun, odvděčí se mu tím, že i po patnácti letech bude vypadat jako nový,« tvrdí Mario Arbet. Jinak tento materiál odolá všem nástrahám: nepoškodí ho teplota 280 stupňů Celsia ani kyselina a barvící šťávu z jahod, borůvek nebo rybízu otřete obyčejným hadrem i po několika hodinách. Mnohé však odrazuje váha dřezu (kolem patnácti kilogramů) a také cena. Za ten nejlevnější zaplatíte sedm tisíc korun.

Dřez, košík a odkapávač

Jednoduchý kulatý škopek na straně jedné a výborně vybavené pracoviště s hlubokým dřezem, odkapávací plochou s vlastním odpadem, přídavnými miskami, prkýnkem, automatickou výpustí a dávkovačem čistících prostředků - to jsou dva extrémy při nákupu dřezů. »Nejčastěji zákazníci požadují klasický dřez, menší dřez nebo odkapní misku s děrovanou vložkou a odkládací plochu,« vypočítává Jiří Sádek. A nezáleží na tom, zda má klient doma myčku na nádobí nebo ne. Když však myčku má, neměl by zapomenout na sifon s dvěma otvory. Dvojdřez by měl být standardem hlavně v domácnostech bez myčky. Přitom druhý dřez může nahradit i odkapávací košík. Do něj se nádobí odkládá a poté se opláchne pod tekoucí vodou. Koš přijde zhruba na tisíc korun. Za podobnou cenu jsou pak k dostání prkénka - ať už dřevěná nebo plastová. »Mnoho způsobů využití najde v kuchyni děrovaná miska, kterou můžete ze dřezu vyndavat. Lze do ní odkládat nádobí, nechat okapat zeleninu. Pokud má jen malé otvory, je ideální pro slévání vody z těstovin nebo brambor. Hospodyně pak nemusí zápasit s utěrkou a těžkým hrncem plným vařící vody,« uvádí Jiří Sádek.

Praktické detaily

Dražší dřezy bývají vybaveny excentrickým ovládáním výpusti - knoflíkem umístěným většinou vedle baterie, kterým uvolníte odpad bez toho, abyste museli sahat do špinavé vody. Nezasvěceného mohou překvapit dva otvory u dřezu. První je na baterii, druhý na dávkovač saponátu. Nevzhledné a věčně olepené lahvičky tak nemusí stát a překážet na kuchyňské lince. Zhruba za 650 korun lze pořídit plastovou láhev, která se připevní pod pracovní desku. Nad ní zůstane pouze chromová pumpička všem už dobře známá z používání tekutých mýdel. T u lze snadno odšroubovat a pak můžete pohodlně doplnit saponát.

Jak vybrat dřez

Životnost kvalitního dřezu o hodně přesahuje deset let. Jeho výměna většinou probíhá zároveň s úpravou kuchyně nebo alespoň při výměně pracovní desky. To je také příležitost neměnit kus za kus, ale rozmyslet si, co kuchyně a domácnost potřebují. Obchody nabízejí nejčastěji dřezy o velikosti skříňky od 30 do 105 centimetrů. Přitom rozhodující zde není délka dřezu od strany ke straně, ale velikost skříňky, nad kterou je umístěn. Máte-li skříňku širokou například šedesát centimetrů, klidně si můžete pořídit i dřez, který je široký včetně odkapávače jeden metr. Odkapávač se totiž nezapouští pod pracovní desku, proto může přesahovat i vedle. Záleží pak na každém, co si v obchodech vybere.

Dávkovač saponátů může být i součástí vodovodní baterie. Zákazník za ni zaplatí podle provedení 9 400 až 10 640 korun. Zatím jěště není k dostání baterie s dávkovačem, která by byla zároveň vybavena praktickou vysouvací sprchou.

Kromě klasického zabudování je možný i způsob, kdy dřez je v rovině s pracovní deskou nebo pod ní. Tato instalace je pouze záležitostí vkusu každého klienta. Tímto způsobem je možné umístit prakticky jakýkoli dřez.