Byt pro mladou rodinu nebylo nutné nijak zásadně rekonstruovat ani dispozičně upravovat. Architektka Jana Šimánková ze studia Mio Architects se tak mohla soustředit především na hledání materiálů a návrhy vybavení, které budou v souladu s přáními a potřebami jeho obyvatel. Ti jsou dnes spokojenými uživateli nového domova.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.
Jaké byly požadavky investorů na konečný vzhled interiéru a co vyžadovali ohledně jeho funkčnosti?
Zadání investorů bylo v podstatě jednoduché, jediným jasným příkazem byl beton. Podle inspirací, které majitelé dodali, jsme se dohodli na stylu interiéru a poté už vše nechali na nás. Ani ohledně funkčnosti neměli žádné speciální požadavky. Šlo spíš o praktické záležitosti, třeba vytvořit dostatek úložných prostor a v dětském pokoji dvoupatrové spaní.
Jak tedy vaše spolupráce probíhala? Nechali vám zcela volnou ruku a sami se na výsledku nijak nepodíleli?
Naše spolupráce s investory probíhá vesměs stále stejně. Při prvním setkání zjistíme jejich požadavky, případně styl, pokud už mají jasno. Jinak tomu nebylo ani tady. Pak se dáme do práce a při první prezentaci představíme koncept řešení interiéru společně s dispozičním uspořádáním. Po této fázi nastává ladění detailů. I v tomto případě je ale majitelé nechali zcela na nás. Vše jsme s nimi konzultovali, ale v podstatě neměli námitek, za což jsme jim velmi vděční.
Od čeho se vaše práce odvíjela?
Jak bylo zmíněno, hlavním motivem celého bytu je beton. Vycházeli jsme i z toho, že se majitelé nebáli použít jej ve větším rozsahu. Dům je monolitický, proto nám připadalo velmi vhodné tento prvek použít. V původním záměru jsme počítali s využitím stávajících konstrukcí, nicméně po odkrytí podhledů a vzhledem k mnoha instalacím jsme se rozhodli pro jednodušší variantu ve formě betonové stěrky.
V interiéru je minimum volně stojícího nábytku. Jak jste vyřešili úložné prostory?
Původní byt byl dispozičně velmi dobře členěný, nepotřeboval už téměř žádné výrazné zásahy. Jeho součástí však byla pouze jedna šatna, proto bylo řešení úložných prostor nezbytné.
Rozměrnou šatní skříň s botníkem jsme umístili do vstupní haly. Skrývá v sobě také místo pro ukládání drobných předmětů, jako jsou klíče a podobně. Každý z pokojů má také vlastní malou šatnu, která odděluje část na spaní od vstupu do pokoje. Toho bylo možné dosáhnout díky dostatečné hloubce místností. V hlavním obytném prostoru nebyl žádný zvláštní požadavek na úložné prostory, proto jsme vytvořili jednoduchou TV skříňku navazující na betonovou knihovnu, která je z větší části uzavřená.
Dekorací je v interiéru minimum a až na výjimky převládá technické osvětlení. Závěsná svítidla z ručně foukaného skla jsou tak křehkým detailem, který poutá zaslouženou pozornost.
V interiéru převládá technické osvětlení, pouze nad jídelním stolem a nad nočními stolky jsou dekorativní závěsná svítidla. Proč jste zvolili takové řešení? V čem je praktické a doporučili byste ho v každém interiéru?
Vzhledem k tomu, že je byt laděn spíš do tmavších barev, bylo důležité prostory vhodně osvětlit. Proto jsme dali přednost technickému osvětlení. Také jsme chtěli svítidla nad jídelním stolem a samotný jídelní stůl v prostoru vyzdvihnout.
Každý interiér je specifický svými prosklenými plochami, orientací ke světovým stranám a celkovou prosvětleností. Protože zastáváme názor, že osvětlení je velmi důležitou součástí interiéru, u většiny projektů kombinujeme dekorativní osvětlení s technickým. Teprve to totiž prostoru dodá dostatek světla.
Navzdory trendům posledních let jste zvolili kombinaci hned několika odstínů dřeva. Podlaha se tak vizuálně výrazně liší od nábytku, přesto však výsledek působí kompaktně a nijak se „netluče“...
Investor vznesl požadavek na světlou bělenou podlahovou krytinu. S ohledem na kombinaci s betonovými prvky jsme však nechtěli, aby interiér působil chladně. Použití více odstínů dřeva se nabízelo. Podstatné je, že druh dřeva zůstal zachovaný.
V bytě je pouze dub, který je jen různě upravený mořením. Kuchyň ve tmavém odstínu připomíná dřevo pouze reliéfní kresbou, výraznější prvek představuje dohněda mořený dub, který se však opakuje v celém interiéru. Posledním prvkem, který tu funguje sám za sebe, je stůl z amerického ořechu. Všechny odstíny jsme ladili během realizace podle vzorků.
Jednoduchá ložnice zcela kopíruje charakteristické rysy celé realizace – převládá dřevo, beton a velké bílé plochy. Dovoluje tak vyniknout působivému výhledu do zeleně.
Některé dekorace a doplňky odkazují na vzdálené země a kultury. Vybrali jste je do interiéru vy jako architekti, nebo odkazují na zálibu majitelů v cestování? Chtěli tyto prvky do interiéru sami zařadit?
Už od začátku naší práce bylo zřejmé, že některé prvky si majitelé budou chtít nechat ze svého původního bytu. Nicméně vzhledem k typu jsme tušili, že celkovému vzhledu nebudou nikterak vadit. Myslím si, že prací architekta je vytvořit kvalitní prostor pro klienta a ten si jej pak může zabydlet dekoracemi podle libosti a chuti.
Mio ArchitectsAteliér Mio architects založili v roce 2010 spolužáci z vysoké školy, Jana Šimánková a Marek Šinágl. V současné době se na jeho běhu podílí Jana s týmem tří architektů a Marek získává zkušenosti jako architekt v australském Sydney. Ateliér se od založení podílel na mnoha projektech různých měřítek od veřejných prostor po bytové interiéry. „V tvorbě nás neomezuje velikost projektů, v portfoliu máme práce malého i velkého rozsahu a různého zaměření. Během projektování využíváme řadu prověřených odborníků z různých profesí. Rádi v projektech pracujeme od začátku návrhu až po realizaci, při které jsme schopni zkontrolovat vše, aby výsledek dopadl, jak má,“ říká Jana Šimánková. |
