Ikonou spokojeného života a domova je v západní kultuře rodinný dům. Tak to vnímá i David, který se ke stavbě odhodlal po padesátce. Předtím žil ve vlastním panelovém bytě 2+1.
Část interiéru v novém domě si nechal navrhnout od architektky. Kuchyně v Davidově domě je prostorná a vybavena všemi nutnými spotřebiči, ačkoliv sám prakticky nevaří. Linka je dokonale čistá, nepoužívaná. Obývací pokoj má zabudovaný minimalistický krb, nábytek vyrobený na míru a na stěně zavěšenou velkou televizi.
Od těchto dokonale zařízených prostor se odlišuje „útulná“ ložnice. David ji zařídil klasickou obývací stěnou z původního bytu. V sestavě jsou uloženy knihy, CD a DVD. Ve vitrínách nechybí sklo a porcelán. Stojí zde i konferenční stolek, křesla a kanape. V tomto pokoji tráví David nejvíc času, cítí se zde lépe, než v odosobněné obývací kuchyni.
 Kniha vypráví řadu osobních příběhů a ukazuje, jaké podobny nový fenomén jednočlenných domácností v současné době nabývá a co znamená pro samotné sólisty. Publikace je součástí výzkumného projektu Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. |
Doma je každý svým pánem
Eva, která vlastní byt, ve kterém prožila hodně let. Do jeho úprav investovala velkou část vlastní energie.
I když má svůj byt ráda, je přesto připravena odejít. Není přesvědčena, že v tomto bytě stráví příštích deset let. Snad právě pečlivě sbalené a roztříděné krabice plné vzpomínek a jiných věcí jsou dokladem možnosti kdykoliv se sbalit a odejít.
Manželství Evě nevyšlo. Soužití považovala za příliš oklešťující. Rychlý přesun odpovídá i její knihovně s jednoduchými policemi.
Eva je velmi vnímavá a citlivá a pobyt kohokoli dalšího je jí v současnosti nepříjemný. Od vlastního přístřeší očekává především pocit bezpečí.
Pracovna - nejdůležitější část bytu
Hynek si vlastní byt koupil v 28 letech, nejdříve jej začal pronajímat a pak sdílet s přáteli. Nyní v něm žije sám. Jeho nejoblíbenější místností je pracovna. Zde má také svou knihovnu a čajové servisy. Vše co k práci potřebuje, má po ruce.
Pro Hynka je jeho profese životní náplní, která se odráží v obsahu počítače. K němu má také velmi vřelý vztah. Pracovna je nejosobnější místo Hynkova bytu. Od zbytku ji odlišuje aroma stovek vykouřených cigaret, které se vpilo do stěn malé místnosti, do předmětů a všech knih.
K pracovnímu stolu usedá Hynek již z rána, kdy u zapnutého počítače současně snídá. Jídlo si přinese nejčastěji na talířku s dětským vzorem. Podobné drobnosti zabydlují náš prostor a jsou tím, co v kancelářích může někomu chybět.
Nájemní bydlení osvobozuje
Domov je místo, kde je člověk sám sebou, a s prostorem může manipulovat tak, jak uzná za vhodné, a to je i případ Karla, který žije v pronajatém bytě. Vlastnictví jakékoliv nemovitosti zcela odmítl. Ve svém nájemním bydlení je ale pevně zakořeněn a zabydlen, což se odráží také v nákladných úpravách, jež zde provedl.
Neváhal investovat do něčeho, co mu fakticky nepatří. Prostor odpovídá jeho povaze. Je velmi stylový, okázalý, nic nevystavuje navenek - sbírku parfémů uvidíme, jenom když sám Karel otevře šuplík.
Karel záměrně nemá televizi. Zastává názor, že čím méně věcí, tím lépe. Pravidelně se zbavuje obnošených šatů, které nekumuluje, ale vyměňuje za nové.
Velmi si cení zachovalých prvorepublikových prvků svého bytu. K téměř každé věci, kterou si pořídil, a není jich mnoho, je schopen předložit příběh zdůvodňující potřebnost nákupu.
