Zanedlouho míjíme velkou jámu, kde zjevně pokládají základy nové stavby. Při pohledu od hlavního telavivského nádraží se zdá, že se rozhodli přestavět to tu na New York. Kdo vyjde od vlaků, vidí mrakodrapy Azrieli a už několik let i plno jeřábů. Brzy totiž přibude několik dalších mrakodrapů a hlavně vůbec ten nejvyšší v celém Izraeli – Azrieli Spiral Tower.
Má vypadat, jako když se ledabyle stočí papír do ruličky. Připomíná taky babylónskou věž z pláten starých mistrů. Potáhne se do výšky 350 metrů. Dosud nejvyšší budova v tomto byznysovém centru Izraele, už stojí opodál. Sarona Tower vypadá jako dvě karty na sobě, které měří 238 metrů. Dokončili ji předloni.
Bude Tel Aviv soutěžit s Dubají, kterou proslavily skoro kilometrové mrakodrapy? Z omylu mě vyvádí Joav David, architekt telavivské radnice. O žádné soupeření nejde. Ne, že by to Izraelci technologicky nezvládli, ale blízko je mezinárodní Ben Gurionovo letiště a úřad pro civilní letectví víc nedovolí.
Na zemi už sice není moc místa, ale jen věžáky prý nejsou řešením. „Ty nejvyšší mrakodrapy budou jen na hlavních tepnách, kolem kolejí a dálnice. Lidé, kteří do Tel Avivu přijedou, by ke kancelářím měli dojít a necestovat dál po městě,“ vysvětluje David plány radnice. Už teď totiž město každé ráno i večer trápí nekonečné kolony. A právě soustředění obchodních staveb kolem železnice a dálnice by mu mělo ulevit.
Ač to cizinec nevnímá, Tel Aviv je obklopen jinými městy. Vystihuje to asi nejlépe postesknutí jednoho místního po diskusi s německými turisty: „Říkali mi, že byli v Tel Avivu, a pak se dozvím, že byli celé tři dny v Bat Jamu.“
Přeloženo do češtiny je to asi takhle: Říkali mi, že byli v Praze, a přitom celou dobu strávili na Kladně. Zatímco místních se to dotýká, cizinec si toho, že opustil Tel Aviv, nevšimne. Prostě přešel ulici.
Výjimkou je snad jen Ramat Gan, ten od Tel Avivu v jedné části odděluje příkop, který by mu mohl závidět leckterý středověký hrad. Neprotéká tudy jen Ajalon, ale vede tu několikaproudá dálnice a železnice.
Zbourat a znovu
Jenže je to právě Tel Aviv, který žije 24 hodin, sedm dní v týdnu. Jsou tu galerie, kluby, přehršel restaurací, divadla, kina a byznysová centra. Bydlet v Tel Avivu je sen mnoha sekulárních Izraelců, kteří se rádi baví.
A podle toho vypadají i ceny bydlení. Poměrně udržovaný byt o rozloze 75 metrů tu vyjde i na 25 milionů korun. Třeba účetní by musel třicet let odkládat celou svou hrubou mzdu, aby to zaplatil.
„Za cenu 1+1 v Tel Avivu bych měl v Haifě až čtyřpokojový byt, a u hranic se Západním břehem dokonce vilu se zahradou,“ shrnuje problém Ariel, který pracuje v IT. „Máme tu přes tisíc technologických firem, startupů, které chtějí být v centru. A jejich zaměstnanci také chtějí bydlet,“ říká k nynější situaci telavivský architekt David.
Developeři by si sice mohli mnout ruce nad výdělky, ale radnice se poučila ze 70. let. Tehdy totiž nastal odliv obyvatel. Proto také první mrakodrap, který tu mají, 142 metrů vysoký Šalom Meir, dostavěli v roce 1965 a pak dali vysokým budovám na dlouhé roky sbohem.
„Pokud tady nebude k žití a nebudou dobré podmínky pro byznys, lidé budou odcházet, a to nechceme,“ říká Joav David. „Chceme udržet Tel Aviv jako centrum kultury a byznysu.“
Největší tajemství bytu uvidíte jen z vrtulníku Bytového domu v Tel Avivu od architektonického studia Pitsou Kedem Architects si téměř nevšimnete. Je třeba zvednout oči k oblakům a užít si jeho čistou krásu. Na to, abyste ale odhalili největší tajemství domu, potřebujete vrtulník. Jedině tak uvidíte na střeše terasu a bazén. |
I to je důvod, proč se nyní bourají anebo se budou bourat řady starých čtyř- až šestipatrových domů a místo nich vzniknou nové. Jen mrakodrapy to nebudou. Nanejvýš 40 pater. Většinou ale nějakých 15 až 20. Důvod? Náklady na bydlení.
V ulici Ben Šaprut proti sobě stojí dva domy, jeden z padesátých let a druhý nový věžák. Zatímco v tom starém platí majitelé bytů na údržbu měsíčně v přepočtu 500 korun, v tom novém je to za bytovou jednotku více než 6 tisíc korun.
Pravda, v novém mají bazén, podzemní parkoviště a vrátného, ale ne každý na to má. Nemluvě o tom, že v luxusních mrakodrapech tato částka na provoz a údržbu šplhá až ke 24 tisícům korun měsíčně. „Radnice chce i menší domy s menšími byty, které jsou pro chudší střední vrstvy dostupnější. Musíme myslet na to, jak mít celou společnost vedle sebe,“ říká telavivský urbanista Ira Rosen.
Město ale žádné byty nevlastní, 99 procent jich je v rukou soukromých majitelů. Ve zkratce to funguje asi takto: developer si vyhlídne prostor, domluví se s majiteli bytů, že zbourá dům a postaví větší. Pokud se majitelé shodnou, vyžádá se povolení od radnice a může se začít.
V Tel Avivu je teď snadné narazit na někoho, kdo se zrovna bude stěhovat, protože jeho dům se bude bourat. Hodně bytů zde vyrostlo během stavebního boomu od 50. do 70. let, kdy probíhala horečná výstavba pro ty, kteří po holokaustu přišli z Evropy anebo byli vyhnáni z arabských zemí.
Tel Aviv žije 24 hodin, sedm dní v týdnu. Jsou tu galerie, kluby, přehršel restaurací, divadla, kina a byznysová centra.
Za to, že majitelé bytů umožní stavět nový dům, dostanou nový a o něco větší byt s parkovacím místem v podzemí. Developer si na stavbu vydělá tím, že prodá byty, o které je nová stavba vyšší.
„Nejde někoho nutit, aby stavěl nové domy, ale pro developery máme pobídky, třeba nižší daně... Radnice pak reguluje architekturu, množství pater, velikost bytů a okolí, kolik má být zahrad a parků,“ vysvětluje Ira Rosen.
„Izraelci stojí o nové budovy. Už přes deset let zákon určuje, že domy musí být vyztuženy pro případ zemětřesení. Lákají je i kvalitnější byty, byť cenou za ně je i to, že budou bydlet v oblasti s vyšší hustotou obyvatel,“ dodává.
I krajinný architekt Miki Jekutiel, který v Tel Avivu řadu let žil, vyšší budovy vidí jako nejlepší řešení bytové krize. „Stavět nové domy na místech, kde je zeleň, není dobrý nápad, čtvrtě to ničí,“ říká. Podle něj je třeba zachovat malé zahrady před domy, stejně jako ve dvorech, a zakládat další na střechách.
Radnici by vyčetl jen to, že dovolila postavit několik věžáků i blízko pobřeží. „Nevypadá to dobře, když máte ulice plné šestipatrových domů a mezitím je věžák,“ dodává. Podle Joava Davida je už teď Tel Aviv rozdělený na sektory, které určují, jaká v nich může být maximální výška budov.
Bílé město zůstane
Čeho by se určitě neměla nová výstavba dotknout, je takzvané Bílé město, celý komplex domů ve stylu Bauhausu. Ve 30. a 40. letech jej vystavěli židovští architekti, kteří utekli z Německa před nacisty. Je to asi čtyři tisíce budov, zejména v centrální části Tel Avivu zhruba kolem bulváru Rothschild. Svou tvář si zachová i Neve Cedek postavený v předminulém století.
Jinak ale Tel Aviv bude zhruba za deset let hodně jiný než dnes. Brzy tu začne jezdit tramvaj. Ta první – páteřní – povede právě kolem mrakodrapů. Bude pro ty, kteří dojíždějí ze severu nebo z jihu za prací. „Ostatní dvě tratě jsou plánovány pro přepravu místních,“ říká Joav David. I to by mohlo ceny bydlení srazit, protože už nebude takový problém si za kulturou či obchodem do Tel Avivu zajet. Za dvacet let má být i metro. Propojí Tel Aviv se všemi městy v okolí. Tedy celou oblast zvanou Blok Dan, kde žijí tři miliony lidí.
To nejkrásnější zůstane. Bílého města, perly Bauhausu, se změny v Tel Avivu nedotknou.
Naopak Tel Aviv možná přijde o své letiště Sde Dov a turisté o výhled z pláže na přistávající letadla. Právě letiště a jeho okolí je místem, kde je ještě volná plocha pro výstavbu. Co se naopak ocení, bude proměna na první pohled nelákavého jižního Tel Avivu.
I když architekt Miki Jekutiel mě vyvádí z omylu, když říká, že tu zeleň je. Jenže je schovaná ve dvorech. „V jižním Tel Avivu je hlavně třeba zkvalitnit bydlení,“ říká architekt David. Je podle něj už plno návrhů, každopádně by tam v budoucnu mělo být v ulicích více zeleně i stromů.
Jak říká Ira Rosen, developer, který koupí pozemek a chce stavět, musí odvést radnici speciální daň. Z těchto peněz se pak vylepšuje okolí, vznikají zahrady a vytváří se infrastruktura. A tak díky věžákům u hlavní tepny vyroste další ambiciózní projekt srovnatelný se Spiral Tower. Akorát tento je ryze v rukou města. Příkop mezi Tel Avivem a Ramat Ganem zmizí. Prostor nad železnicí i dálnicí se zastřeší a nahoře bude park.
Město ve věži
„Máme málo prostoru, už dneska musíme mít plány, jak se vypořádat s rostoucí hustotou obyvatelstva,“ dodává k tomu urbanista Ira Rosen. „Naším cílem je, aby každý obyvatel měl vše, jak se říká na jednom místě: školky, obchody, byty, práci.“
Developer proto musí radnici poskytnout prostory pro veřejnost. A tak v nejvyšším mrakodrapu nebudou jen prestižní sídla firem. Tento věžák bude sám o sobě městem ve velkoměstě.
V některých z celkem 91 pater Spiral Tower bude hotel, školka, domov důchodců, obchody, kino nebo komunitní centra – co přesně, to se rozhodne až na poslední chvíli podle toho, co lidé v okolí budou potřebovat. Tedy jestli tam bude víc penzistů, anebo dětí...
Možná je Tel Aviv se svou zkušeností prvním testovacím místem, jak vyřešit problém s bydlením a nezabetonovat všechnu zeleň. Předpokládá se, že Izrael, který je zhruba jako třetina Česka, může mít v roce 2050 až 12 milionů obyvatel. Tedy o čtyři miliony víc než dnes. A všichni budou chtít někde bydlet. Podle některých hodně černých scénářů by se mohlo stát, že pobřeží pokryje beton a na posezení ve stínu stromů budou pořadníky.
