V roce 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda, aby směl „šest osob stavu panského, čtyři rytířského a dva městského vyučovati v umění inženýrském“.
Tento slezský odborník na stavbu vojenských pevností se v Praze usadil po poslední válce Habsburků s Francií, po které císař Leopold svým poddaným nařídil opustit nepřátelskou Francii a usadit se v habsburských zemích. A přemýšlel, čím se bude živit.
V květnu 1705 však Leopold I. umírá. Willenbergově žádosti vyhověl jeho nástupce Josef I. a ukládá českým sněmovním komisařům návrh projednat. Ti však nereagují a Christian Josef Willenberg adresuje svou žádost o devět let později císaři znovu, již Karlu VI., a rovnou i českým stavům.
Prosba o doživotní rentu za učení žáků v umění inženýrském mohla působit velice nezvykle, ačkoliv ve středověku fungovalo v Evropě již několik univerzit, žádná se tomuto oboru nevěnovala (Technická univerzita v Berlíně vznikla až v roce 1770).
České stavy však žádosti v listopadu 1717 vyhověly a Christian Josef Willenberg se stal prvním stavovským profesorem inženýrství. Od 7. ledna 1718 vyučoval ve svém domě výstavbu obranných pevností a posléze i zeměměřičství, kreslení map, odvodňovací práce a konstrukci různých strojů. Zároveň Willenberg dostal jednorázově 300 zlatých na nákup knih, které se staly základem fondu Národní technické knihovny.
Za působení třetího profesora Františka Antonína Linharta Hergeta se inženýrské studium stalo součástí filozofické fakulty pražské univerzity a v důsledku velkého zájmu studentů se z Klementina stěhovala v roce 1786 do bývalého Svatováclavského semináře v Husově ulici.
V březnu 1803 podepsal císař František I. dekret o založení Stavovského polytechnického ústavu, který se v roce 1815 stal samostatnou školou (dnešní ČVUT).
Kam s knihami?
S rostoucím zájmem studentů o studium a prohlubujícími se technickými znalostmi se rozrůstal i knihovní fond technické univerzity a vyhrazené prostory v Klementinu a dvou externích skladech přestávaly stačit. Státní technická knihovna tak hledala místo pro výstavbu zcela nové budovy.
V anonymní soutěži z roku 2000 zvítězil návrh studia AK Architekti. Netradiční oblou stavbu navrhli Roman Brychta, Adam Halíř, Václav Králíček a Petr Lešek, kteří na ČVUT vystudovali architekturu a prostředí a potřeby studentů dobře znali.
Požadavky investora na depozitář knih a knihovnu nadcházejícího století vyřešili koncepčně a zároveň hravě. V návrhu se inspirovali zajímavými knihovnami ze světa a zároveň jí vrátili původní ideu centra vzdělanosti a místa setkávání.
Konstrukce knihovny je schválně odkryta, aby ji návštěvníci mohli rovnou studovat. S technicistní šedí betonu kontrastují organické barevné plochy na kaučukové podlaze, která tlumí kroky.
„Přes parkoviště studenti dříve vyšlapali křižovatku mezi budovami školy, proto má knihovna čtyři vchody ze všech stran a žádný není hlavní. Pocitově tak nenarušuje volnost prostoru, auta parkují v podzemí,“ vysvětluje jednu z myšlenek návrhu Michaela Vydrová, která nás budovou provází.
Dalším unikátním nápadem je otevřené atrium, kolem kterého se vypíná pět z celkem šesti pater se studovnami a regály s knihami. Volný prostor působí impozantně a zároveň funguje jako komín pro výměnu vzduchu. Návštěvníka nechává nadechnout, ulevit očím od čtení, rozběhnout fantazii.
K tomu přispívají černobílé kresby na stěnách a zábradlí, organické barevné obrazce na podlaze a všudypřítomné technické údaje od výšky stropu až po množství spálené energie při vyšlápnutí do patra. Výzdobu navrhlo sdružení PAS (Produkce Aktivit současnosti) - Vít Havránek,Tomáš Vaněk a Jiří Skála. Černobílé kresby vytvořil rumunský umělec a novinář Dan Perjovschi.
Studnice vědění se spojuje s galerií moderního umění, staré a nové spolu harmonicky tvoří jednotu. Všudypřítomné humorné piktogramy od Petra Babáka zároveň usnadňují orientaci zahraničním studentům, kteří tvoří zhruba 22 procent návštěvníků.
Technické finesy
Není náhodou, že se technická knihovna pyšní mnoha technickými zajímavostmi a unikátním řešením. Oválná budova na ploše 38 661 m² má devět pater, šest nadzemních a tři pod povrchem a funguje jako energeticky úsporná stavba. Její aerodynamický tvar (s výškou 24 metrů na půdorysu 75 × 75 metrů) halí skleněný plášť, který poskytuje dostatek přirozeného světla a zároveň důrazně odděluje budovu od okolí.
Přečtěte si také reportáž Technetu o zákulisí NTK |
Prosklená střecha nad atriem kumuluje teplo a prosvěcuje celý prostor, který hýří barvami díky odleskům podlahy. Přirozené světlo proudí tam, kde jsou lidé, v zastíněných místech stojí regály s knihami. Proto se nacházejí studovny a místa pro studium či odpočinek po obvodu budovy či atria. Interiér překvapí svou lehkostí, sloupy mají místo obvyklých 5 až 7 metrů rozpon 15 metrů a svým tvarem připomínají trychtýř.
Váha pater je tak rozložena jiným způsobem a prostor není potřeba dělit nosnými stěnami. Využití knihovny se neustále proměňuje podle měnících se potřeb a nároků jejích uživatelů, a proto ji autoři navrhli jako otevřené místo, které lze uzpůsobovat příčkami nebo posuvnými regály.
„Například terminály v mezaninu se využívaly velmi málo, tak je IT oddělení upravilo na počítačové hry. Studenti se tak mohou odreagovat od učení,“ ukazuje Michaela Vydrová.
Stavebnímu zaměření knihovny odpovídá i použití pohledového betonu v interiéru. Stropy slouží jako sálavé nebo chladící plochy, které doplňuje řízené odvětrávání okny.
Ozvěnu tlumí protihlukové prvky - tenké duté betonové obdélníky položené na zábradlí a bílá stěna sahající přes všechny patra atria. „Občas zde pořádáme koncerty, zvuk se v prostoru dobře nese. Hrála tu i Česká filharmonie a akustiku si pochvalovala,“ vzpomíná Michaela Vydrová.
Budova získala mnoho ocenění například Czech Grand Design 2009, Best of Realty 2009, Grand Prix - Národní cena za architekturu 2010 nebo Cenu Klubu Za starou Prahu za citlivé začlenění do původní zástavby.
Druhý domov studentů
V knihovně stráví studující mnoho času a do velké míry záleží na jejím prostředí a personálu, jestli do ní studenti chodí rádi nebo z nutnosti. Architekti Národní technické knihovny vycházeli z vlastní zkušenosti i předvídali budoucí trendy, a tak tu najdete uzavřené místnosti pro více lidí i pro jednoho, lenošky a automaty s občerstvením. Ano, tady můžete jíst, pít, a dokonce i mluvit!
Samozřejmě nesmíte rušit ostatní, ale za tlumený hovor nebo diskusi nad učivem vás nikdo nevyhodí. Pro ty, kdo vyžadují absolutní ticho, tu funguje tichá studovna, a kdo se dokáže učit jen v noci, využije noční studovnu.
Nadšení knihomolové tu mohou strávit i několik dní v kuse (knihovna je otevřená od 8 do 22 hodin, mezi 22. a 2. hodinou je přístupné 3. patro a od 2 do 8 hodin funguje noční studovna). „Studenti často říkají, že se jim doma špatně učí, a chodí raději sem. Ve zkouškovém období tu bývá najednou až dva tisíce lidí,“ usmívá se Michaela Vydrová.
Naštěstí s tím architekti počítali již v návrhu, a tak rekuperace a odvětrávání pružně reaguje na množství lidí uvnitř (v budově tak není potřeba klimatizace, a přesto se teplota celoročně drží kolem 22 °C). NTK uvažuje i o zpřístupnění zatravněné střechy, která by mohla sloužit k venkovnímu posezení.
Národní technická knihovna je navržena tak, jak se lidé v knihovně chovají, ne podle představ, jak by se v ní měli chovat. A proto je stále plná.
Osm let provozu ukázalo, že knihovna neslouží jen ke studiu a půjčování knih, ale i jako kulturní centrum. Spolupracuje s Kampusem Dejvice a Prahou 6 na kulturních, společenských a odborných projektech. Při příležitosti 300. výročí založení knihovnické sbírky chystá NTK letos řadu akcí.
Budova získala mnoho ocenění například Czech Grand Design 2009, Best of Realty 2009, Grand Prix - Národní cena za architekturu 2010 nebo Cenu Klubu Za starou Prahu za citlivé začlenění do původní zástavby.
Pyšníme se jen málo stavbami, které by získaly mezinárodní věhlas, líbí se Čechům, navrhli je čeští architekti a postavily se za české peníze. Národní technická knihovna je jejich královnou.
13. července 2009 |
