Na Ústecku mohl stát hotel převratný jako Kaplického knihovna

  12:03aktualizováno  12:03
Slavný nizozemský architekt Jan Duiker plánoval na Ústecku velký projekt, v Dolních Zálezlech chtěl postavit unikátní hotel. Dokumenty svědčící o jeho záměru nyní objevili ústečtí historici a nadšenci pro architekturu, s odkazem Duikera navíc seznámili jeho následovníky z Nizozemska, kteří se do Ústí přijeli podívat.

Nákresy hotelu, který projektoval nizozemkský architekt Jan Duiker pro Dolní Zálezly. | foto: usti-aussig.net

Dějiny světové architektury začali přepisovat holandští historici poté, co před pár dny navštívili zapadlou ves Dolní Zálezly poblíž Ústí nad Labem. Přivedl je sem čtyři roky starý objev místních badatelů o zapomenuté architektonické soutěži z roku 1930 na výstavbu luxusního hotelu pro labskou pláž v Zálezlech. V ní tehdy uspěl jeden z největších architektů meziválečné éry Holanďan Jan Duiker (v Nizozemí občas uváděn jako Johannes Duiker).

Jeho současní životopisci teď přivezli historické plány, které dokazují, že proslulý tvůrce navrhl pro klienty z Čech převratnou stavbu, jež by dnes patřila ke světovým ikonám moderní architektury. "Byl to nejodvážnější projekt v jeho kariéře, a i když se nerealizoval, můžeme ho směle označit za klíčový," zhodnotil objev význačný historik architektury Jan Molema, profesor univerzity v holandském Delftu.

Fotogalerie

Stál v čele šestičlenné badatelské výpravy po českých stopách Jana Duikera. K udivení zálezelských obyvatel se proháněl po louce u dětského hřiště s pásmem a měřil, kde přesně měl hotel stát.

"Duikerovy nákresy byly dostatečně precizní na to, aby se našla správná lokace. Trochu nám hledání zkomplikovala nově postavená silnice podél řeky, ale výhodou zase byl fakt, že parcela určená před osmdesáti lety pro hotel zůstala dodnes nezastavěná," poznamenal historik.

Díky nadšencům a obdivovatelům architektury

Převratný objev odstartovalo v roce 2009 nalezení drobné poznámky v dobovém odborném tisku, která referovala o výsledcích soutěže. Pak se podařilo ještě získat výkres půdorysu navrhovaného hotelu, který ukazoval velmi nezvyklou stavbu složenou ze dvou válců.

"Fantazii nám dráždila představa, jak mohl ten hotel vypadat. Znali jsme jiné stavby od architekta Duikera, které ve své době měly notně progresivní a provokativní vzhled, jako třeba jeho slavné sanatorium Zonnestraal v Holandsku. Dokonce se jeden náš kolega pokusil o počítačovou rekonstrukci a dnes můžeme při porovnání s realitou říci, že zůstal hodně při zemi," poznamenal Matěj Páral, spolutvůrce webových stránek o architektuře usti-aussig.net.

Paradoxně v Holandsku historici řešili opačný problém, znali podobu hotelu, ale nevěděli, kde měl stát a neznali tak ani okolnosti vzniku projektu.

"Salesel an der Elbe." Kde to je?

"Lokalitu na výkresu Duiker popsal německy ‚Salesel an der Elbe‘. Hledal jsem marně na mapách tohle místo. Vodítkem byla pouze řeka Labe. Myslel jsem si, že to bude někde u Hamburku," podotkl Jan Molema.

Teprve před rokem narazil na stránky ústeckých badatelů a potom, co se popral ve spolupráci s ruským kolegou s texty v češtině, naplánoval výzkumnou cestu do Čech. Tady dostal od místních historiků několik málo dochovaných archivních materiálů, které odkrývají příběh o promarněné šanci na realizaci stavby mimořádného významu.

Hotel převratný jako Kaplického knihovna

Ten příběh připomíná osud Kaplického knihovny pro Prahu. Také šlo o převratný projekt, který předběhl svou dobu, avšak zapadl do nepříznivých časů, které mu neumožnily realizaci.

Perspektiva hotelu navrženého Janem Duikerem.

Perspektiva hotelu navrženého Janem Duikerem.

Jak se dostala malá severočeská obec do obzoru světové architektury? "Zálezly si už koncem 19. století vydobyly pověst vzdušných lázní a příjemného letoviska. Nádherná poloha na levém břehu Labe, stoupající dokonalé terasy mezi vinohrady a ovocnářskými zahradami a příjemné letní klima zvětšovaly přitažlivost místa pro turisty. Rychle tu rostly hostince a hotely," popsala mimořádné postavení obce v turistickém ruchu ústecká archivářka Věra Hladíková. Zálezly se pyšnily přezdívkou České Merano podle malebných lázní v Itálii.

Skupina ústeckých podnikatelů proto v roce 1929 založila konsorcium pro výstavbu komplexu luxusních hotelů v labském údolí. První měl vyrůst právě v Zálezlech, a protože investoři chtěli strhnout pozornost, požadovali výrazně moderní stavbu a vyhlásili mezinárodní architektonickou soutěž na návrh její podoby.

V soutěži o podobu hotelu se sešlo 75 návrhu z celé Evropy

"Soutěž jsme vypsali, protože jsme našemu labskému údolí dlužni jeho krásu podtrhnout umělecky pojatou stavbou. Nesmíme mu ublížit nějakou nemastnou neslanou architekturou. Chceme výjimečný hotel také proto, abychom přitáhli cizinecký ruch," vysvětlil v dobovém vydání ústeckých novin cíle konsorcia jeho zástupce, ústecký advokát J. Schmidt.

Sešlo se nakonec 75 návrhů z celé Evropy. Vítěze vybírala komise odborníků složená z úctyhodných profesorů a architektů. Do užšího výběru se dostalo jen šest projektů. Komisaři je znali pouze pod názvy, nevěděli, kdo je jejich autorem. Jižní pláž, Víkend v ráji, Labská víla – tak poeticky zněla jména návrhů.

První dva nejlepší návrhy vybrali komisaři rychle a jednoznačně – Květ labského údolí a Labskou vílu. Když pak rozlepili obálky, zjistili, že autorem prvního je dvojice libereckých architektů Ernst Plischke a Rudolf Kupka. Druhé místo obsadil právě Jan Duiker. Pro prvního to znamenalo odměnu 8 000 korun, pro druhého 5 000.

Půdorys ze dvou kruhů, skleněný parket a střešní terasa

Ještě ale nebylo jasné, čí návrh nakonec bude realizován, některé indicie napovídají, že to mohl být i Duikerův, přestože skončil druhý. Podobu prvního návrhu neznáme, ale vzhledem k tehdejší produkci regionálních architektů lze pochybovat, že Duikerův hotel předčil výrazností.

Holandský architekt složil půdorys ze dvou kruhů. V menším jednopodlažním byl celoprosklený taneční parket. Druhý, větší, měl čtyři podlaží a navrch velkou střešní terasu. Do této části situoval hotelové pokoje, ty skýtaly segmentový výhled do údolí Labe. Vnitřní prostor pak osvětloval tubus proražený středem kruhu. Základními materiály byly sklo a beton.

Pozoruhodný z dnešního pohledu byl respekt autora vůči řece. Kvůli hrozbě povodní zdvihl celý hotel na vysokou terasu, která pak stupňovitě v půlkruhu klesala k řece a vytvářela kamennou pláž. Hotel disponoval také molem spojujícím ho s přístavištěm parníků.

Přípravné práce... A konec. Přišla krize

Záhy po vyhlášení výsledků soutěže začaly přípravné práce, vlastní stavba se měla rozjet v polovině května 1930. Jenže přišla světová hospodářská krize a konsorcium od svého záměru ustoupilo.

Otázkou je, co by se s unikátním hotelem stalo později, kdyby přeci jen vyrostl. Zálezly totiž postupně ztratily své kouzlo rekreačního letoviska kvůli stále se zhoršující kvalitě vody v Labi. Na oblíbené pláži, kde měl hotel stát, pak v sedmdesátých letech dvacátého století nakonec vyrostla nová silnice na Lovosice.

Kdyby ovšem krizová léta přestál, řadil by se dnes jistě do kategorie českých perel funkcionalismu, jakými jsou Loosova vila v Praze či brněnská vila Tugendhat od Miese van der Rohe vedená v seznamu UNESCO. A to by byla paráda. Ústí a Zálezly by byly slavné.

Autor:

Nejčtenější

Pořídili si dřevostavbu zateplenou polystyrenem. A jsou nadšeni

Dřevostavba s tepelněizolačními panely z expandovaného polystyrénu zaručila...

Na začátku bylo rozhodnutí mladé rodiny postavit dům podle vlastních představ a vejít se do rozpočtu. Sen o ideálním...

Vodu musíme dovážet. Z bazénu je nádrž na dešťovku, které pomůže terasa

Dům z 90. let stojí ve středních Čechách.

Richard jezdí s rodinou na chalupu ve středních Čechách. Dům z 90. let vyrostl na místě původní chaty. Z doby minulé...

Pořídili si byt v bývalém hotelu Ritz. Zařídili si jej retro nábytkem

K typové lince majitelé pořídili stůl na míru s deskou ze staré tovární...

Petra Kellerová a Přemysl Koudela se do apartmánu bývalého zbraslavského hotelu Ritz zamilovali poté, co v něm na...

Nábytek se vrací ke stylu a kvalitě, zapomeňte na módní trendy

Expozice značky Zanotta vsadila na „světová města“, každému přiřkla jinou...

Největší světová akce zaměřená na design, milánský veletrh Salone del mobile, skončila. Přinesl už 58. ročník převratné...

Největší předností domu je jednoduchost a výhled na pasoucí se skot

Betonové podlahy se skvěle osvědčily v provozu průchozího přízemí a povedlo se...

Mladí manželé z okraje belgického města Dendermonde byli celý život zvyklí žít na dosah přírodě. Když se rozhodli...

Další z rubriky

Podívejte se na nejkrásnější skleněné plastiky českých tvůrců

Jaroslav Svoboda, Bez názvu, 1972

Část sbírky skla z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, která má tisíce položek, představuje výstava nazvaná Plejády...

Největší předností domu je jednoduchost a výhled na pasoucí se skot

Betonové podlahy se skvěle osvědčily v provozu průchozího přízemí a povedlo se...

Mladí manželé z okraje belgického města Dendermonde byli celý život zvyklí žít na dosah přírodě. Když se rozhodli...

Ze zahradního altánu je super garsonka s létající postelí pro odvážné

Nově zrekonstruovaný byt býval nejprve zahradním altánem, zvyklým na večírky a...

Šanghajská garsonka, která vypadá jako optimistický, moderní a světlý byt pro tvůrčí mladou dvojici, byla původně...

Najdete na iDNES.cz