Ve vaší knize čtenář na pojem sídliště nenarazí. Proč?
Mám ten termín strašně nerad, pro tu jeho celospolečenskou zprofanovanost. Lidé si pod tím představí jen paneláky a beton. Raději užívám pojem obytný soubor.
Zatímco panelová sídliště veřejnost vnímá většinou s despektem jako nutné zlo, u Severní Terasy to nikdy neplatilo. Lidé si bydlení v této lokalitě cení. V čem je tohle sídliště jiné?
Jednak svým umístěním na terénní terase a pak tím, že se tam dokázalo vytvořit výrazně jiné prostředí než na běžném sídlišti. Když jsme si se spoluautory Josefem Gabrielem a Mojmírem Böhmem před soutěží procházeli tu lokalitu, ještě se tam táhly lány žita až k sanatoriu. Viděli jsme na kopečky Českého středohoří a po pravé straně na Krušné hory, tak jsme se snažili té mimořádné situace využít. Jádrem sídliště jsme učinili park a jednoduše řečeno jsme ho obalili bytovkou. Nebylo snadné to obhájit, pro některé úřady to byla zbytečně "ztracená" plocha. V té době se nepostavil v republice jediný takový park. A to byla cesta, jak jsme mohli jako architekti pomoci, aby prostředí na sídlišti bylo lepší. A jsem přesvědčený, že ten park je důvod, proč se tam lidem líbí.
Ing. Arch. Václav KrejčíVystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT, od roku 1952 působil ve Stavoprojektu v Ústí a od roku 1959 na projektu nového města Most. Problematiku Mostu a báňské činnosti v územním plánování dále postgraduálně studoval v Brně a zpracoval ji v publikaci s názvem Most, zánik a vznik města. Od roku 1963 se začal věnovat i proměně Ústí, když vyhrál soutěže na čtvrť Severní Terasa, obvod Krásné Březno a širší území centra. Tyto své zkušenosti nyní přibližuje v další publikaci Ústí nad Labem - rozvoj města 1950 - 2010. |
Je to jenom parkem?
Rozhodli jsme se i úplně jinak řešit dopravu. Není tam žádná průjezdná komunikace, hlavní tah sídliště obkružuje, a i když nás nutili postavit bytovky i za silnici, aby se využily sítě, tak jsme to odmítli, protože děti by při cestě do školy přebíhaly hlavní komunikaci. Při dodržení naší koncepce se dítě jen trochu poslušné rad rodičů vůbec nemusí dostat do styku s dopravou, protože jsme všechny tři školy i obchodní střediska obrátili do parku.
Nakolik jste měli volnou ruku jako architekti?
Pracovali jsme v takřka totálním omezení. Protože tehdy byly všechny bytové objekty typizované a z toho se nedalo uhnout. Kdyby se mohly použít atypické bytovky, určitě by to přineslo větší úspěch. Nevidíte tam jediný balkon. Ty nebyly v typových podkladech, komplikovaly totiž montáž. Byly nahrazeny lodžiemi. Už v podmínkách soutěže stálo, že všechny domy musí být osmipodlažní. Tu nudnou jednotnou výšku se nám nakonec podařilo trochu nabourat, i když námi navrhované šestnáctipatrové domy nám strhli na dvanáct pater a část čtyřpodlažních zase zvedli na šest. Ale podařilo se nám prosadit určité nestandardní formy. Třeba dva osmipodlažní objekty jsme posadili na nožičky. Přízemí tak měly volné a dalo se jimi procházet z obytných prostor do parku. Ještě jsme prosadili atypické objekty obchodních středisek a určitou menší volnost jsme měli u školních budov. V tom nám vyšel dodavatel Pozemní stavby vstříc a na architektonickém vzhledu těch objektů je to vidět. Pokud se teda udržují.
Když teď vidíte svoje dílo po čtyřiceti letech života, z nichž dvacet let bylo v podmínkách tržních vztahů, pro které jste sídliště neplánovali - funguje tak, jak jste si představovali?
Hlavní změna tkví v parku, který za těch čtyřicet let vyrostl k nepoznání. Byla to na začátku volná plocha uprostřed domů. Dvakrát se musely vysazovat stromy, protože je vandalové zničili. Dnes ten park působí zcela přirozeně, jako by tam byl odjakživa. Co se mi nelíbilo, když v 90. letech začali podnikatelé zastavovat ty proluky domů na nožičkách. Navíc to byly samé podřadné obchody, neboť tam prostorově nic lepšího být nemohlo.
Severní Terasa se stavěla dvacet let, ale nikdy nebyla zcela dokončená dle původních plánů...
Například jsme navrhovali ještě jeden park, ale ten už se nerealizoval. Nejvíc mě mrzí, že se nedokončilo obchodní centrum. Už na něm bylo prostavěno asi 160 milionů, ten dům byl celý obložený mramorem, bylo tam topení, elektřina, vzduchotechnika... Přišla revoluce a stavba se zastavila. Vše přišlo vniveč. Po několika letech přišel pan Kaiser z Mnichova, který o to měl zájem. Sháněl obchodníky a zajistil už náplň pro centrum z 80 procent. Já mu upravil projekt, a když jsem mu vše odevzdal, jel domů a na dálnici se zabil. Tím to skončilo. Začaly se stavět supermarkety jako průmyslové haly a rozestavěné obchodní centrum se předloni zbouralo.
Vy jste autorem více sídlišť, třeba i Krásného Března. Proč se už nepodařilo nikdy zopakovat úspěch Severní Terasy?
Já si myslím, že sídliště v Krásném Březně je stejně dobré. Také jsme tam udělali park a velké centrum, kde byl Prior, služby, administrativa, podpovrchové parkoviště a nad ním náměstí. Ale jeho problém je daný jednak polohou, leží níž a dotýká se inverzního pásma v údolí, a pak obyvatelstvem. Stěhovalo se tam hodně nepřizpůsobivých lidí.
Nemyslíte si, že to šlo s navrhováním sídlišť z kopce? Vždyť na těch posledních z 80. let, jako jsou v Ústí Dobětice, Stříbrníky nebo Mojžíř, si lidé doslova koukají z okna do okna.
Když porovnám Severní Terasu a Dobětice, tak máte pravdu. Na Terase jsme prosadili asi 250 - 260 lidí na hektar. Ovšem s každým sídlištěm se muselo na ministerstvo do Prahy a jejich požadavky na hustotu na hektar se neustále zvyšovaly. To byly příkazy pro celou republiku. Třeba v Mostě v té části, která se stavěla nejpozději, dosahuje hustota až 400 obyvatel na hektar. A to musí někde být vidět. To samé platí v ústeckých Doběticích, kde se také údaj blíží té čtyřstovce. Proto tam nevidíte čtyřpodlažní dům, ale všechno má osm a dvanáct podlaží.
Jak se vám zamlouvá současné "zabydlování" sídlišť - barvení fasád, zastřešování...?
Většina sídlišť měla barvu betonu. Barvy tehdy nebyly kvalitní a trvalé. Až po revoluci, když sem přišly barvy z dovozu, tak měly kvalitu. Barvy na panelácích mohou zjemnit prostředí. Ale záleží na tom, kdo a jak barví. Někdo respektuje statiku objektu. Horší je, když někdo dům nabarví, jak ho napadne. Přece jen je to architektura a barva by měla zdůraznit formy, ne je poničit. Tragický příklad je, když v Mostě na 14podlažní věžáky postavili nad výtahové šachty stanové střechy.
V knize je i váš návrh na velké sídliště s názvem Jižní město či Jižní Terasa. Jak blízko měl k realizaci?
Končila výstavba Severní Terasy a Krásného Března, ale požadavky na počet bytů neklesaly a musela být připravena územní rezerva, kdyby ten trend pokračoval. Existovaly dvě varianty - dostavba Přestanova a Chlumce, kam by se přestěhovali obyvatelé Chabařovic, jež se měly zbourat kvůli uhlí. Druhá varianta bylo umístění nové čtvrti na pravém břehu Labe nad Střekovem v obcích Kojetice, Budov a Březí. Připravili jsme obytný soubor složený z bytových, terasových i rodinných domů, přibližně pro 50 tisíc obyvatel. Vše zasazené v nádherném přírodním prostředí. Ale revolucí skončila všechna sídliště, přestaly se stavět i bytovky. Vyšlo najevo, že je bytů dost. Takže Jižní Terasu už asi nebude nikdo prosazovat, pokud nebude potřeba, a to území zůstane navždy rezervou.
