Anat Gayová oslaví příští rok už 27 let v branži, a celé takřka tři dekády se drží hesla architekta a teoretika antického Říma Vitruvia. Ten tvrdil, že každá realizace musí stát na třech nejdůležitějších pilířích: trvanlivosti, užitečnosti a kráse.
Se stejnou vizí a elánem se pustila i do práce na vlastním bydlení, které v sobě snoubí přátelskou otevřenost, ale zároveň všem svým obyvatelům nabízí dostatečně intimní zákoutí.
V domě se dá žít pospolu, ale přitom nezávisle. Svobodu dodávají samostatné vchody a dostatek sociálního zázemí, koupelen a kuchyňských koutů. Až čtyři v podstatě samostatné bytové jednotky umístila Gayová na jedinou parcelu.
Domu vštípila prostou jednoduchost a nadčasovou skromnost. Každý z obyvatel si dotvoří na jednoduchém a funkčním základu vlastní prostor podle svého vkusu.
Původní kamenné domy nevyhovovaly požadavkům rodiny, ani dnešním standardům moderního bydlení. Přesto dodaly novému celku genia loci, kouzelnou atmosféru místa, kterým kráčely dějiny.
Gayová pracovala s konceptem dokonale propojeného interiéru a exteriéru, všechny pokoje v domě jsou napojené na vnitřní patia, nebo spojené s odpočinkovými terasami a balkony.
Korunou celé městské vilky je kované točité schodiště, jehož ladná spirála připomíná umělecké dílo, a je zároveň splněným snem architektky, která si podobné elegantní schodiště přála celý život.
Vinná réva, granátovníky a bylinky prostupují celým domem a osvěžují atmosféru původního dláždění, kamenných stěn a soudobých betonových ploch.
Korunou celé městské vilky je kované točité schodiště, jehož ladná spirála připomíná umělecké dílo, a je zároveň splněným snem majitelky, která si podobné elegantní schodiště přála celý život.
Plánů na osazení je mnoho a slibně se rozvíjejí. Dům se brzo promění v obyčejné kulisy, které najdou jen všímavější. Dominantou bude zeleň: olivovníky, fíkovníky, klementinky a citroníky, břečťan i popínavé růže.
Vedle kovových detailů, původního pískovce a velkých prosklených stěn v domě kraluje další tradiční materiál – osvědčené dřevo, které do domu vnáší patrnou rustikální estetiku.
Z něj jsou například vyrobeny i tzv. japonské schody, které svou nepravidelnou dynamikou ozvláštňují prostor, architektka je ovšem zvolila hlavně z toho důvodu, že nezabírají příliš mnoho místa a mohou sloužit i jako alternativní posezení.
