Dům stojí v izraelské společné osadě Chofit, úhledné vesničce, rozkládající se na písečných dunách. Za čtvrt hodinky dojdete přímo na krásné pláže Středozemního moře, třicet kilometrů dlouhá je cesta do centra Tel Avivu.
Pro život ve společné osadě neplatí přísná hospodářská pravidla jako v kibucech, ale její obyvatelé se musí pravidelně podílet na hladkém chodu domoviny. Majitelé domu v Chofitu museli stejně jako jejich ostatní sousedé nejprve absolvovat sérii vstupních pohovorů a teprve poté zde směli postavit vlastní rodinnou vilku.
Manželský pár si na pomoc přizval architektonické studio Brahma Architects ze sousední vesnice Bejt Janaj. Jeho šéf, Eran Shemesh, studio založil před deseti lety poté, co se vrátil z pracovních stáží ve Spojených státech amerických.
Společně s Azriel Fromem navrhli dům o rozloze 280 metrů čtverečních, který má charakter jednoduchého bungalovu. Stojí na tisícimetrovém rohovém pozemku a je částečně podsklepený. Parcelu na každé straně z obou ulic uzavírá parkovací stání, auta tak zbytečně nevyčnívají na pozemku a nepřekáží v relaxaci a volnosti prostoru. K domu je citlivě připojená okrasná zahrada. Dláždění netvoří průmyslová betonová dlažba, ale přírodní kusy kamene, mezi kterými prorůstají trávy a levandule.
Může se hodit |
Dům je rozdělen na tři zóny: denní, noční a pracovní. Ta tvoří pomyslnou hranici mezi nimi a vymezuje hlavní vstup do domu s pracovním ateliérem. Do denní části patří velká propojená obytná zóna obývacího pokoje, jídelny a klasické domácí kuchyně, která plynule pokračuje na terasu a napojuje se na ni letní venkovní kuchyně s dalším komfortním posezením. Ke kuchyni náleží i velkorysá spižírna a úložné prostory.
Středem domu je barevný blok s pracovním zázemím rodičů. Z pracovny a ateliéru je vidět přímo na branku a vchodové dveře. Ateliér má navíc také samostatný vchod, což usnadňuje přijímání pracovních návštěv. Z komunikační chodby vede schodiště do suterénu, kde je malý technický a vinný sklípek. Poslední část domu je privátní sférou rodiny. Patří do ní ložnice rodičů s šatnou, tři dětské pokojíky pro dva syny a dceru a pokoj pro hosty.
Stropy i podlahy v domě jsou z šedého betonu. Bíle omítnuté stěny střídají sofistikovaně seskládané obklady z recyklovaného dřeva, které přináší do fádní šedobílé komunikace notnou dávku života. Různorodý barevný nábytek namíchaný z jednotlivých kousků vyrobených přímo na míru, poděděných sedaček a doplňků, z úlovků z bazarů i koupí ve zcela obyčejných nábytkářských řetězcích, prozrazuje mnohé o mladých obyvatelích.
Do denní části patří velká propojená obytná zóna obývacího pokoje, jídelny a klasické domácí kuchyně, která plynule pokračuje na terasu a napojuje se na ni letní venkovní kuchyně s dalším komfortním posezením.
Obytnému prostoru dominuje šedomodré křeslo Togo s podnožkou, které pro francouzskou firmu Ligne Roset navrhl v roce 1973 designér Michel Ducaroy, jídelně stůl z hrubé dřevotřísky. Místo běžné unifikované kuchyňské linky navrhli architekti zábavné a originální seskupení starých recyklovaných skříněk, ze kterých sestavili kompletní pracovní plochu i úložné prostory.
Místo komod do interiéru umístili staré plechové šatní skříňky z bazarů a na aukcích dohledali staré doplňky a drobné kousky nábytku, ze kterých dýchá minulost: kování, háčky a kličky, staré lampy a lustry, stoličky a taburety. Ve spolupráci s hravými majiteli neváhali ani výjimečným úlovkům přidat novou funkci: základovou desku umyvadlu v koupelně tvoří starý šicí stroj, vyřazené stojany na fotostěnu jsou podnožím konzolového stolku.
Živý a eklektický interiér umělecké rodiny neřeší striktní linie a nepanikaří z běžného dennodenního chaosu, jaký život s dětmi přináší. Starší syn je velkým fanouškem FC Barcelona: i proto vyrostlo na trávníku na zahradě malé improvizované fotbalové hřiště. Rodiče můžou povzbuzovat zapálené hráče z terasy domu. Majitelka využívá venkovní terasy zase na relaxační cvičení jógy a věnuje se zahrádkaření.
