Jeho tvůrci říkají, že je určen pro nomádský způsob života - inspirovali se ostatně u romských kočovníků v Cambridgeshiru ve Velké Británii.
S ohledem na stoupající hladiny řek či oceánů, ale také nájemného je to podle nich zcela originální řešení. Obyvatelé takového domu totiž mohou před nejrůznějšími živly jednoduše utéct.
Všestranné vlastnosti
Tři metry vysoký chodící dům se může pohybovat takřka na jakémkoli terénu.
Budova je vybavena vlastními kamny na dřevo a její interiér tvoří kuchyně, obývací pokoj, ložnice, toaleta a také centrální počítač, který řídí její chůzi. Pohyb je totiž nutné dobře koordinovat, aby dům stál vždy alespoň na třech nohách kvůli udržení stability.
Zdrojem pohonu pro karavan budoucnosti je přitom větrná a sluneční energie, jejíž přísun zajišťuje miniaturní větrná elektrárna a solární panely umístěné na střeše. Díky těmto parametrům by tedy dům neměl negativně ovlivňovat životní prostředí.
Budovu podle návrhářů tvoří ocelová konstrukce vážící 1 200 kilogramů. Vnitřek je obložen dřevem a sofistikovanou izolací z mikrovláken, čímž se prostor stává obyvatelným i v chladných ročních obdobích.
"Při práci na návrhu domu jsme museli podrobně prostudovat vlastnosti starých kočovnických vozů, které byly velmi rafinované," uvádí jeden z vedoucích projektu Oivind Slaato v britském listu The Daily Telegraph.
Pohyblivá stavba totiž musí na jedné straně udržovat teplo a zároveň být vzdušná, aby nezadržovala vlhkost, kterou lidé na tak malém prostoru vyprodukují. Rovněž nábytek by tu měl zabírat co nejméně místa.
Zbrusu nový prototyp domu je určen pro čtyři lidi, ale může se spojit s dalšími a podle potřeby tak vytvořit mnohem větší obytný prostor. Jeho výrobní cena je 30 000 liber (v přepočtu asi 1 000 000 korun), ale sériová výroba by v budoucnu mohla podle dánských designérů cenu ještě o něco snížit.
Chaloupka na muřích nožkách
Chodící budovy by podle jejich tvůrců mohly být využity i k dalším účelům: především jako skleníky na pěstování ovoce a zeleniny; hnojivo by přitom zajišťovaly splašky z domácího záchodu. Spojením několika obytných jednotek by dokonce mohly vznikat kolonie, jež by se časem osamostatnily ve výrobě potravin.
Nutno ovšem dodat, že si návrháři novodobé chaloupky na muří noze kladou mnohem větší ambice. Domnívají se totiž, že by se takto radikální proměnou bydlení mohly vyřešit některé problémy, které trápí lidstvo odnepaměti.
"Vlastnictví půdy se v naší společnosti stalo samozřejmostí. Jestliže si ale všichni činíme nároky na části zemského povrchu, mohou jedni říci, že mají na některá území větší právo nežli druzí. Tak vznikají konflikty. Chodící domy by naproti tomu vytvořily svět, v němž by vlastnictví půdy a s tím související spory zmizely," píše se v tiskovém prohlášení dánských autorů.
Pochodující vesnice a města si ovšem dnes asi málokdo z nás dokáže představit. Našinec si mnohem spíše vybaví obydlí ježibaby ve známé ruské pohádce o Mrazíkovi. To mělo ale nohu pouze jednu, a tak Ivanovi příliš nepomohlo. Mohlo se totiž pouze otáčet na světové strany. A přitom, jak se alespoň zdá podle vyjádření dánských tvůrců, stačilo málo - pět končetin navíc.