Publikace, kterou vydává Akademie výtvarných umění a portál o architektuře cosa.cz, mapuje bývalou a dnešní podobu nejznámějších panelových sídlišť v Praze. Součástí knihy jsou i rozhovory s obyvateli paneláků. Jedním z nich je i Vít Podráský, který vzpomíná na sídliště Řepy v Praze 6.
„Pamatuji si třeba, že náš dům býval daleko vkusnější, než je dnes. Přišel mi docela hezký. Barevně byl řešen v plochách. Štít byl oranžový, ale byla to taková ‚stará‘ oranžová. Dům měl jasný rastr, byl jako stavebnice, se kterou jsem si doma hrál. Všechny plochy mezi domy byly holé - stromy a keře nebyly vzrostlé, jako jsou dnes,“ odpovídá Vít Podráský na otázku, jaké byly jeho první zážitky ze sídliště.
Panelová sídliště v Praze    |
Vzpomíná si také na materiály, podlahy a další standardní vybavení panelového bytu. „Například jsme měli kytičkové oranžovo-bílé lino a původní tapeta byla odporná, žlutá s hnědým vzorem, který vypadal, jako kdyby ji člověk přejel nesčetněkrát na kole s plášti od bahna. Myslím, že v ložnici byla její neméně působivá zelená varianta. A samozřejmě hnědé ocelové zárubně. V kombinaci s tapetou to bylo celkem peklo, když si to zpětně vybavím. A pak hlavně: všechno v bytě bylo křivé. Než jsme pořídili v kuchyni nové lino, tak když člověk rozlil vodu, odtekla samovolně kamsi ke straně místnosti,“ popisuje zážitky Podráský v knize Legenda o sídlišti.
Na sídlišti se bydlí dobře
Pražská panelová sídliště jsou dnes kvalitním místem pro bydlení. Zarostla zelení, dostavěly se plánované stanice metra a občanská vybavenost je postupně doplňována. Původní výtky se stávají legendami.
Sídliště poskytla v době svého vzniku byty lidem, jejichž vyhlídkou by jinak byl pokoj ve společném bytě s rodiči. Po revoluci byla panelová výstavba odsuzována a spojována s minulým režimem. Společnost dokonce diskutovala o bourání panelových domů nebo naopak o zahušťování sídlišť. Naštěstí se na tato řešení nenašly peníze.
Pasoucí se koně u věžového domu v Praze na sídlišti Prosek.
Park přátelství na pražském sídlišti Prosek
„Dnes se bydlení opět stává nedostupným luxusem. Na výběr máme zadlužení se hypotékou na pořízení vlastního bydlení, nebo placení vysokého nájmu. Bytová politika státu neexistuje a výstavbu dostupného bydlení stávající politický systém neumožňuje. Je na nás, jak se s tím vyrovnáme,“ myslí si autorka knihy Markéta Mráčková.
Pro získání přímých zkušeností se autoři Markéta Mráčková, Barbora Šimonová a Viktor Vejvoda obrátili na osobnosti spjaté s tématikou sídliště a na obyvatele panelových domů.
„Vybrali jsme k rozhovorům odborníky, kteří reflektují témata spojená s hromadnou výstavbou panelovou domů, propagují kvality tohoto bydlení či dokonce i na sídlišti bydlí. Dlouholetí obyvatelé sídlišť popisují své osobní příběhy se získáváním bytů, stěhováním a s proměnou sídlišť až do dnešní podoby,“ říká Markéta Mráčková.
Legenda o sídlištiMarkéta Mráčková, Barbora Šimonová a Viktor Vejvoda  Vydala Akademie výtvarných umění v Praze a cosa.cz. |
Autoři vedli rozhovory s architekty, kteří se na výstavbě pražských sídlišť podíleli. Architekt Jiří Lasovský hovoří v knize o vzniku Jižního Města, Vítězslava Rothbauerová o vzniku Jižního Města II a Ivo Oberstein o vzniku Jihozápadního Města. Hostem mezi pražskými architekty je hornosušský architekt Bronisław Firla, který popsal výstavbu a budování měst v ostravském regionu ve druhé polovině 20. století.
Pohledy architektů rozšiřují rozhovory s teoretičkou architektury Radomírou Sedlákovou a s historikem a teoretikem architektury Rostislavem Šváchou. K tématu se dále vyjadřují filozof Erazim Kohák, geolog a spisovatel Václav Cílek a geograf a urbánní antropolog Petr Gibas. Podmínky realizace umění ve veřejném prostoru popisuje sochař Jiří Kryštůfek.
Život v panelovém domě přibližuje malíř Jan Jüngling. Truhlář a nadšenec do panelových sídlišť Marian Lipták komentuje vybrané typy panelových soustav. Miluše Rothová hovoří o životě v panelovém domě pro seniory a na dětství prožité na sídlišti vzpomínají Vít Podráský a Miroslav Pazdera.
