Ještě na konci 15. století měla Čejč své vlastní ledovcové jezero. S nedalekým větším „bratrem“ v Kobylí vytvářelo v přírodě jedinečný domov pro rozličné živočichy i rostliny. Jenže postupem času se kotlina zanášela a před zhruba 150 lety ji lidé cíleně zcela vysušili, aby mohli půdu zemědělsky obdělávat.
Jezero donedávna připomínala jen přírodní památka Výchoz, pozůstatek po těžbě hnědého uhlí, v níž se zachovaly zkameněliny měkkýšů z třetihor.
V Čejči se však před sedmi lety rozhodli, že vodu do krajiny zase vrátí, a tak v místě vysušeného jezera vytvořili biotop. Co kdysi bývala jedna pustá plocha, dnes okupují vzrostlé keře a stromy. A voda se shromažďuje ve třech velkých tůních.
Klíčové první roky už má biocentrum „odžité“, čímž se prokázalo, že nejde jen o krátkodobý pokus, který bez přičinlivé péče člověka zanikne. „Opatření plní funkci protierozní, půdoochrannou, ekologickou, estetickou i rekreační,“ potvrdila Petra Kazdová, mluvčí Státního pozemkového úřadu.
Ten letos na podzim čejčské biocentrum, které navazuje na nivu tamního potoka a přispívá k rozvoji rozličných ekosystémů, ocenil v soutěži Žít krajinou. Projekt zvítězil v kategorii Tvorba a ochrana krajiny a zároveň se stal nejlepším přihlášeným projektem soutěže.
Útočiště pro ptáky, plazy i obojživelníky
Ze tří tůní jsou dvě vysychavé, poslední má vodní hladinu stálou. Z dvou a půl hektaru právě tůně zabírají více než třetinu plochy. „V rámci obnovy krajiny se vysadilo 270 stromů a přes čtyři tisíce keřů,“ vypočítala Kazdová.
Vzniklý mokřad si oblíbily rozličné druhy ptáků i plazů a obojživelníků. „Biodiverzitu podporují také instalovaná broukoviště, plazník, budky a čapí hnízdo. Vhodné podmínky tu najdou i mnohdy ohrožené živočišné druhy, které jsou vázané na sušší podrosty,“ doplnila mluvčí.
Porotci soutěže dokonce biocentrum v Čejči, které dnes už nevyžaduje péči člověka a s okolní přírodou dokonale splynulo, označují za velmi dobrý příklad, jak v praxi tvořit a ochraňovat krajinu.
Zvelebování přírody a krajiny se ostatně daří i jinde v regionu. Veřejnost, která v soutěži mohla udělovat vlastní cenu, nejvíc okouzlily polní cesty táhnoucí se v blízkém okolí Svatého kopečku v Mikulově. Zhruba půlkilometrový úsek stezky nad sklepy je zpevněný dlažbou z lomového kamene, cestu lemují vinohrady i včelí úly.
