"Sen o klubovém prostředí, které by dávalo prostor pro setkávání příznivcům zajímavé muziky, jsme měli s bratrem Pepou už dávno," vzpomíná Tomáš Kytnar, "a od určité doby nás začal podporovat i můj syn Lukáš coby zástupce mladší generace. A později i Milan Páleš z hudebního vydavatelství Indies."
Původně bylo naplánováno, že půjde o klub pouze poslechový, kde by se kromě jídelního lístku používal i lístek s nabídkou různých skladeb a určitým dnům v týdnu by byly přiděleny i konkrétní hudební žánry. Když se pak ale naskytla možnost upravit sklepní prostory v domě ve Štefánikově ulici a léty zanedbávaná statika domu si vyžádala rozsáhlejší stavební úpravy, do projektu bylo zahrnuto i pódium pro živou muziku, a klub byl tedy od počátku budován v podobě, v jaké jej známe dnes.
Kdo to zaplatí
"Spoustu věcí jsme dělali vlastními silami," pokračuje ve vzpomínkách Tomáš Kytnar, "dodnes když vstoupím do klubu, brní mě ruce při vzpomínce na škrabání tisíců cihel a ze zdí cítím náš rodinný pot." Začátky byly pro klubové nadšence ovšem těžké hlavně z jiných důvodů. Museli se seznámit s tím, co je Ochranný svaz autorský, s nutností různých poplatků, odvodů, ohlašovacích povinností a dalších administrativních úkonů. "Podle mého názoru organizátory podobných zařízení tyhle věci spíše zdržují a odrazují, místo aby jim pomáhaly a podporovaly je," míní Tomáš Kytnar.
Je to tedy už devět let, kdy se přesně 26. září 1999 uskutečnil ve Staré Pekárně první oficiální koncert, na kterém kromě Dady Klementové a skupiny Afrodité zahrála i skupina -123 minut, v Brně tehdy ještě ne moc známá.
Asi o dva měsíce později vystoupila pak ve Staré Pekárně opravdu velká ryba, muzikant Ivan Král, který si po své emigraci získal jako muzikant světový věhlas.
"S Ivanem Králem mě dal dohromady Ivo Pospíšil z Garáže, který s ním na šňůrách po republice hrál," vysvětluje Kytnar, "znám se s ním ostatně také, už z osmdesátých let, kdy jsme se setkávali na různých koncertech, vystoupení v Pekárně jsme si domluvili prakticky za pivo."
Pekárna tehdy fungovala asi dva měsíce, pořadatelé všechno ještě hodně prožívali – a po půl hodině hraní odešlo basové kombo. Tomáš Kytnar byl na mrtvici, ovšem slavný muzikant Ivan Král k němu přišel a chlácholivým hlasem povídá: "Tomáši, buď v klidu, dáme si pivko a všechno bude dobrý, o nic nejde." "Tohle řekl člověk, který hrával s Patti Smith!" komentuje to Kytnar. "Když dnes slyším umělce, jak peskuje zvukaře, že mu dal židli o deset centimetrů dál od mikrofonu, musím se pousmát."
Televize v Pekárně
V roce 2002 pak ve Staré Pekárně poprvé natáčela Česká televize. Prý tomu předcházel nedůvěřivý smích spolupořadatele Milana Páleše, který coby zakládající člen Otaartu (občanské sdružení zabezpečující dramaturgii klubu) považoval tuto myšlenku za nereálnou a z důvodu velkého pracovního vytížení se už na provozu klubu podílel stále víc spíše zpovzdálí. Došlo tedy ke střetu dvou koncepcí, neboť Milan Páleš byl pro profesionalizaci celé dramaturgie, zatímco Tomáš Kytnar nadále sázel na nadšení a dobrovolnost jednotlivých členů.
Přes dramaturga České televize Pavla Jiráska se Kytnar seznámil s režisérem Vojtou Fatkou, který v jeho klubu natočil už přes šedesát pořadů. Křest ohněm prodělal celý štáb hned při prvním natáčení, kdy Juraj Turtev z Bratislavy přivezl neplánovaně vynikajícího kytaristu Andreje Šebana. V Pekárně byli sice na rozmary bluesmanů zvyklí, ale naštěstí dokázala improvizovat i televizní parta.
Od té doby zde vznikají na střídačku pořady Blues ze Staré Pekárny a Sólo pro..., které představují sesterský cyklus koncertních záznamů. Jeden měsíc se představí blues, další měsíc zase v pořadu Sólo pro... některý originální interpret z žánrového pomezí populární hudby, například alternativní folk, big beat, folk-rock, šanson, world music a podobně.
"Přátelství se zmíněným Jurajem Turtevem považuji za jakousi odměnu práce pro klub," vrací se ke jménu slovenského muzikanta Tomáš Kytnar, "jednou zkrátka zazvonil telefon a on nesměle nabídl vystoupení. Člověka, kterého Ondra Bezr označuje jako srdce slovenského blues, jsem tehdy, přiznám se, skoro neznal. Má nabídka tedy zněla jako vždycky v takovém případě: jaká bude tržba na vstupném, taková bude hostina. Chvilku přemýšlel a řekl: Bereme! V Chomutově máme sice slíbených pět tisíc, ale já bych to rád zkusil u vás."
Nyní s Jurajem Turtevem hrává syn Tomáše Kytnara Lukáš, slovenský muzikant se podílí i na několika projektech Staré Pekárny. "Nebýt klubu, byl bych o všechny tyto věci ochuzen," dodává Kytnar.
Ve Staré Pekárně se uskutečnilo do dnešního dne kolem dvou tisíc vystoupení a pořadů, k desátému výročí jich ještě řada přibude. Hráli zde Glen Hansard s Markétou Irglovou, jejichž později Oscarem oceněná filmová balada Falling Slowly měla na Pekárně téměř premiéru.
Vystoupila tady i v Americe žijící zpěvačka a skladatelka Marta Töpferová, která se do Pekárny dostala díky náhodné návštěvě svého otce. Ten sem zavítal v přestávce natáčení v nedalekém areálu bývalých kasáren, kde ztvárnil roli velitele Karla Arazíma z Četnických humoresek.
Ve Staré Pekárně dále pravidelně vystupuje fyzický básník a hudebník Petr Váša, minimálně jednou ročně si najde čas Jan Spálený, byli zde Prokop – Hrubý – Andršt, dále třeba Radim Hladík, Pavol Hamel, Mňága a Žďorp, Jana Koubková, Peter Lipa a mnozí další.
Novinky v Pekárně
"Na deváté narozeniny klubu jsme naplánovali kvalitnější pivo z tanků," prohlásil Tomáš Kytnar, "taky jsme vylepšili kávový servis, jsme přece jenom, jak z názvu vyplývá, hudební kavárna. Jednadvacátého srpna jsme slavnostně odhalili nové pozadí za legendárním pekárenským vláčkem, který teď vozí panáky kolem surrealistické krajiny Tomáše Oprchala, nazvané Čtvero pivních období. A snad i naše zvuková aparatura a světelný park mohou v současnosti uspokojit i umělce s vyššími požadavky."
Jisté zadostiučinění cítí majitel klubu při vzpomínce na rozhovor, který vedl s přítelem hudebníkem Petrem Vášou na podzim 1999, kdy Pekárna vznikala. Váša tehdy řekl: "Doba je těžká, Tomáši, dávám vám tak rok." Tato předpověď se však ukázala lichá.
