V roce 2003 mu posudkový lékař určil třetí stupeň závislosti, ten mu však později změnil na první. V praxi to znamená automatické snížení nároku na péči z osmi tisíc na osm set korun. Pečovatelka za ním dochází pouze jednou týdně, což pro jeho potřeby nestačí. Do případu se proto vložili i někteří politici a Krutiš momentálně usiluje o nový lékařský posudek.
Takový případ není jediný. Na vině je podle kritiků reforma sociálních služeb z dob ministra Jaromíra Drábka (TOP 09), která mimo jiné snižovala příspěvky v prvním stupni závislosti a také výrazně měnila systém posuzování příspěvku na péči.
„Nedá se hovořit o tom, že existenční problémy lidí přinesla reforma sociálních služeb. Existenční problémy měli, mají a budou mít lidé vždy. Hodně záleží na prioritách a hodnotách v životě každého a na sociálním zázemí, ze kterého pochází a jaké si vytváří,“ myslí si ovšem Hana Trulíková, vedoucí oddělení sociální prevence odboru sociálních věcí a zdravotnictví ve Znojmě.
Hodina pomoci za 110 korun
Jak je na tom tedy senior Krutiš? Trpí epilepsií a při posledním záchvatu si zlomil kotník. Bez cizí pomoci si i tak vystačí jen stěží. „Mám problémy odnést talíř s polévkou na stůl, padá mi z ruky, a tak zůstaly poslední dva hluboké,“ ukazuje směrem ke kredenci.
Ceník o poskytování pečovatelské služby ale mluví jasně – většina úkonů, například pomoc při podávání jídla, osobní hygieně nebo nákupu, stojí 110 korun za hodinu. „Na to prostě nemám,“ kroutí hlavou Krutiš. Koncem března jde na vyšetření, aby usiloval alespoň o druhý stupeň závislosti, tedy o čtyři tisíce korun na péči. „Mohl bych si tak zajistit alespoň nákupy a péči o bydlení,“ doufá.
Vedle příspěvků na péči a mobilitu je jeho příjmem starobní důchod, ze kterého mu však část strhávají na sociální zabezpečení, za které dluží. Zbývá mu tak 7 414 korun, z toho pět tisíc korun platí za nájem. A až 1 400 korun doplácí za léky.
Jak Krutiš sám přiznává, dostal se do bludného kruhu dluhů. Jako řidič koupil v raných 90. letech taxislužbu. „S podnikáním jsem skončil v roce 1997, zůstaly mi dluhy na zdravotním a sociálním pojištění,“ vysvětluje s tím, že později skončil v plném invalidním důchodu.
Platit léky pomáhá kamarád
Bydlel i ve znojemském domově s pečovatelskou službou. „Ale platil jsem pečování a dlužil tak na nájemném, město mi proto dalo výpověď,“ objasňuje. Momentálně bydlí v 0+1 v ubytovně v bývalém hotelu Dukla ve Znojmě.
Rodina se o něj postarat nemůže. „Mám dva syny. Jeden mi dával příspěvek tisíc korun, ale manželka mu řekla, že pokud budu trvat na příspěvku, tak se s ním rozvede. Druhý syn je sám bez zaměstnání,“ krčí rameny. Největší pomoci se mu dostává z obce Přeskače na Znojemsku. „Léky mi pomáhá platit zemědělec Marek Otoupal. Když mám recepty, zavolám mu a on mi přispěje. Někdy mi doveze ovoce, brambory. Je i mou duševní podporou,“ popisuje.
Krutiše podporuje lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který jeho případ přičítá právě reformě sociálních služeb. Z ministerstva práce a sociálních věcí ale ani po dvou měsících urgencí žádné vyjádření neobdržel. „Velmi mě mrzí jejich laxnost. Ministerstvo náš dopis nejdříve ztratilo, a tak jsme ho poslali znovu. Nicméně ani poté jsme nedostali reakci,“ vysvětluje Zdechovský.
Pomáhal Znojmu, úcty se nedočkal
Úspěšný byl při jednání se znojemským starostou, který přislíbil, že Krutiše navštíví sociální pracovnice. „Učinili jsme všechny možné kroky. Vždy lze životní situaci každého člověka zlepšit, ale záleží na aktivním postoji všech zúčastněných stran,“ upozorňuje Trulíková.
Krutiš trpěl dětskou obrnou, od 15 let pracoval, po večerech dodělával střední školu a později si udělal průvodcovské zkoušky. „Nebral jsem žádné dávky ani invalidní důchod, i když jsem měl obtíže. Byli jsme generace, která pro Znojmo něco udělala, ať už to byly brigády na zimním stadionu nebo v lázních. Neočekávali jsme, že se nám to vrátí, jen že až budeme staří a nemohoucí, tak si zasloužíme určitou úctu,“ přemýšlí Krutiš.
„Sám sebe nenávidím, že jsem se dal nalákat na podnikání. Ale budu mít teprve 69 roků, myšlenkově nejsem zaostalý, a chtěl bych se ještě podívat do divadla, do kina, zkrátka mezi lidi,“ uzavírá.
