Trávníček začal cedule shromažďovat už před pětatřiceti lety, kdy ještě chodil na gymnázium. „Reklama mě tehdy hodně zajímala a vždycky mě to bavilo. V podstatě mi to přišlo jako plakát na kovové desce,“ přibližuje svou vášeň pro sbírání těchto historických kousků.
Každá cedule má svůj příběh, jak se dostala do rukou majitele. Některé objevil náhodou na půdách nebo uložené ve skříních, zatímco pro jiné bylo nutné podniknout cestu až do Německa. Primárně je však shání prostřednictvím aukcí a bazarů.
„Pro někoho nemusí mít cedule žádnou hodnotu, naopak pro sběratele jsou neocenitelným artefaktem, za nějž jsou schopni udělat cokoliv,“ podotýká Trávníček. Cena těch zahraničních se podle něj může vyšplhat až na 150 tisíc eur, kdežto české se obvykle pohybují v řádech tisíců, desetitisíců, občas i statisíců korun. To když jde o unikátní kus, který už třeba nelze jinde zakoupit. Velkou roli v ceně hraje také stav cedule či její ojedinělost.
Nejvíc mu na nich imponuje fakt, že nebyly vytvářeny jen pro krátkodobé účely. Podle něj jsou totiž nadčasové a byly vyrobeny z velmi kvalitního materiálu, aby vydržely dlouhé roky. Většinou je navrhovali špičkoví grafici. Ve svém depozitáři má sběratel i obrovské cedule z fasád o velikosti 180x80 centimetrů.
Focení natřikrát
Trávníček je neošetřuje ani neopravuje, neboť patří mezi sběratele, kteří si je ponechávají v původním stavu. „Snažím se získat co nejkvalitnější a nejvěrnější materiál. Často si vybírám ty smaltované, protože jsou prakticky nezničitelné,“ říká s tím, že tyto reklamní produkty jsou skutečně mimořádnými kusy. Některé má i doma na zdi. Osobně jsou pro něj nejvzácnější cedule pocházející z Brna, jelikož mu připomínají místa, která už v jeho rodném městě zanikla.
Focení jedinečných výrobků bylo náročné a vyžadovalo speciální přístup. „Smaltované cedule jsou jako sklo a fotit ho je nejtěžší,“ popisuje fotograf Jiří Hloušek, který snímky do knihy dělal. Při přípravách na focení bylo potřeba zaměřit se na nastavení správného osvětlení kvůli zachování původní barvy.
V Brně rozluštili všechny reklamy z první republiky, na domě budou i dál |
Proces focení jedné cedule někdy trval i celý den. Pokud je zakřivená, průběh fotografování je mnohem složitější než v případě rovné, jelikož dochází k nežádoucímu zrcadlení obrazu. „Někdy se jeden produkt musí fotit třikrát a následně spojit fotky dohromady,“ odhaluje Hloušek.
Kniha obsahuje výběr ze dvou sbírek, spousta cedulí se do ní ani nevešla. Unikátnost publikace spočívá v její ucelenosti a obsáhlosti. Mnoho sběratelů totiž shromažďuje jen určitou výseč, například reklamy na mýdla, kávu nebo oleje.
„Určitě bychom byli rádi, kdyby se nám výhledově podařilo vydání ještě rozšířit, ostatní sběratelé by to taky ocenili,“ podotýká Trávníček s tím, že další informace o knize najdou zájemci na webu starereklamnicedule.cz.
