„Snažila jsem se najít práci v nějaké alternativní škole, protože na Ukrajině jsem v takové pracovala. Ale tady v Česku je odlišný systém a nabídek je míň,“ vysvětluje učitelka angličtiny a španělštiny Olha Cherevyk, která se tak v Brně začala živit v oblasti lidských zdrojů.
Nedávno však zaměstnání opustila, aby si zdokonalila češtinu. „Přistěhovala jsem se sem v pandemické době, proto jsem se nezvládla naučit česky tak brzy, jak bych chtěla. Mám v plánu dál studovat na univerzitě, a to slavistiku a zejména ukrajinská studia,“ svěřuje se.
Jejím přáním je totiž návrat před tabuli. „Kdyby v Brně byla ukrajinská škola, tak bych tam samozřejmě chtěla učit. Zatím existuje jen sobotní škola, což je spíš takový kurz pro ukrajinské děti, které chtějí být spolu. Není to každodenní věc,“ popisuje Cherevyk.
S příchodem ukrajinských uprchlíků jí svitla šance, že by se jí přání mohlo splnit. K pomoci s výukou v Brně se přihlásila krátce po začátku ruské invaze, zatím ji však nikdo nekontaktoval.
„Možná našli někoho, kdo přijel mezi lidmi z Ukrajiny, a tak tu práci nabídli přednostně jemu,“ přemítá mladá žena, která minulý týden kontaktovala i nadační fond Děti Ukrajiny. Tam se však dozvěděla, že se hledají učitelky nejprve pro Prahu a teprve poté pro zbytek republiky.
Přispívá na blog o ukrajinštině
Nyní se tak Cherevyk soustředí především na pomoc lidem prchajícím z její vlasti. „Jsou mezi nimi i lidé z mého městečka, takže se zaměřuji na pomoc jim,“ přibližuje.
Napsala také už několik článků pro blog s názvem Jazykový koutek, ve kterých seznamuje Čechy s ukrajinským jazykem. Kromě toho také připravuje společně s jednou brněnskou společností videokurz češtiny pro Ukrajince a ukrajinštiny pro Čechy.
„Když vidím, že někdo potřebuje pomoct, tak mu hned píšu. S manželem jsme taky v kontaktu s našimi kamarády a známými na Ukrajině. Když někdo něco potřebuje, tak se jim snažíme pomoct,“ líčí Cherevyk.
Na útěk se vydala i její matka poté, co pouhých pět kilometrů od jejího městečka dopadla raketa. Na Ukrajině však dál zůstává Olhina babička, pro kterou by dlouhá cesta byla příliš nebezpečná. „Našli jsme člověka, který se tam o ni stará,“ sděluje Cherevyk, kterou těší solidarita Jihomoravanů a Čechů obecně.
„Je to báječné. Jsem dojatá, že lidé mají srdce. Posílám videa a zprávy mým kamarádům, pro které to znamená mnoho. Ale informuji i své známé v Chile nebo Kolumbii, aby o tom vědělo co nejvíc lidí.“
Přiznává, že když se na Ukrajině konaly poslední prezidentské volby, hlas Volodymyru Zelenskému nedala. „Ale teď je superhrdina. Stará se o Ukrajince a taky o demokracii, řekla bych, v celém světě,“ říká.
