Už výsledky nominací do jisté míry shrnují nejdůležitější hráče mezi jihomoravskými výrobci vína. Ale například rozdíl mezi zhruba tisíci hektary vinic, na kterých pěstují révu Vinné sklepy Valtice a patnácti hektary, obhospodařovanými valtickým Moravínem naznačují, že o kvantitu zde nejde v prvé řadě.
"Toto ocenění má za cíl každoročně vybrat nejlepší vinařskou firmu, která svým podnikáním v oboru nadmíru pozitivně vybočuje z řady ostatních vinařství v České republice," říká Martin Půček, tajemník Svazu vinařů.
Mezi kriteria pro výběr vítěze patří podle pořadatelů přístup k produkci hroznů a vína či technologii zpracování domácí suroviny. "Rovněž bere v potaz celkový kvalitativní rozměr daného vinařství v oboru," dodává Půček.
Zisky z vítězství
Cena, jejíž součástí je zápis do nově zřízené Síně slávy vinařství v Národním vinařském centru ve Valticích, může vítězi posloužit přinejmenším jako významný marketingový nástroj. A její publicita má šanci oslovit i spotřebitele, který se snaží orientovat ve stále bohatší nabídce moravských vín ve vinotékách i v regálech hypermarketů.
K zodpovězení otázky, kdo v současné době trh s moravskými víny skutečně ovládá a určuje jeho pravidla, je však třeba vycházet spíše z čísel produkce a z marketingové strategie jednotlivých firem.
Na trhu s jihomoravským vínem stále dominují vinařské firmy s tradicí sahající do dob socialismu, případně ještě mnohem dál.
Příkladem takového vinařství, stavícího na letitých zkušenostech, jsou Vinné sklepy Valtice. Firma loni vyprodukovala tři miliony litrů vína a zůstává v čele žebříčku výrobců, přestože v roce 2009 zaznamenala pokles tržeb i zisku.
"Pokles profitu způsobily vyšší náklady a nárůst prodejů levnějšího vína," shrnul důvody ředitel marketingu Vinných sklepů Valtice David Šťastný.
Příklad zcela jiné cesty k nominaci mezi pětku nejlepších představuje vinařství Sonberk, které vyrostlo v roce 2003 na dohled od Pálavy doslova na zelené louce.
Tradice versus firmy od nuly
Na jedné straně stojí zprivatizované bývalé státní podniky spravované lidmi, vyškolenými někdejší socialistickou velkoprodukcí vína a jejich pokračovateli, vybavenými znalostí nejmodernějších technologií a zkušenostmi ze světa.
A vedle nich firmy budované od nuly, podpořené investicemi lidí, přicházejících z obchodních sfér, které s vinařstvím nemají nic společného. I v tomto případě ovšem vinařské firmy stojí na zkušenostech, praxi a znalosti terénu, které mohou nabídnout zase jen místní vinaři, vinohradníci a sklepmistři.
Vinselekt z Rakvic je firma, kterou řídí Miloš Michlovský, jedna z nejvýraznějších osobností mezi moravskými vinaři. Vznikla v roce 1993. V současné době pěstuje na 130 hektarech vinic ve Velkopavlovické a Mikulovské vinařské podoblasti jakostní vína s důrazem na co nejvíce přirozené postupy při výrobě.
"Základem je dokonale zdravý a vyzrálý hrozen - a pak už jde vše skoro samo," shrnul své krédo Michlovský, který je propagátorem biovín a na osmihektarovém úseku svých vinic se věnuje jejich pěstování.
"Velká vína jsou ta, kterých se lidská ruka dotýká co nejméně. Žádné enzymy nebo modifikované kvasinky," shrnuje své principy vinař.
Vinařství Sonberk z Popic je pak příkladem firmy od narození šlechtěné investorskými penězi a naplňováním marketingových definic.
V roce 2003 koupila skupina slovenských finančníků na kopci Sonberk u Popic 40 hektarů vinic v místech, pyšnících se sedmi sty let tradice pěstování vína.
Do kontrastu s tradicí pak postavila moderní budovu vinařství, navrženou renomovaným architektem Josefem Pleskotem.
"Vyrábíme z ručně sklízených vlastních hroznů ze záměrně omezovaných sklizní. Cílem je plnost a osobitost vína s charakterem místa a vynikající půdy," říká spolumajitel vinařství Tibor Nyitray.
