Když se řekne mažoretka, každý si představí mladou pochodující dívku v kozačkách, s lodičkou ve vlasech a hůlkou, která v jejích rukou létá všemi směry. V Zakřanech u Brna ale staví tuto představu na hlavu.
Do místního mažoretkového týmu totiž patří i tři urostlí čtyřicátníci. A není to žádná jednorázová recese. Mažoreťáci se svými kolegyněmi pravidelně trénují, soutěží, a dokonce patří mezi nejlepší na světě.
„U mažoretek byla prvně jen naše dcera, s manželkou jsme jezdili na všechny soutěže. Před čtyřmi lety jsme ale ve Valticích viděli vystupovat tým rodičů. Ze srandy jsem pak řekl, že bychom taky mohli začít cvičit. Nečekal jsem, že se to ujme,“ směje se Radek Roszicska, jenž tento rok oslaví padesátku.
V devatenáctičlenném týmu jsou sice „jen“ tři chlapi, podle Roszicsky ale mezi ženami aspoň vynikají a dodávají družstvu správný šmrnc. „Při vystoupeních vždycky všichni zpozorní, diváci nejsou na mužské v týmu zvyklí. Mě to baví, v týmu jsem navíc se svojí manželkou, takže se podporujeme navzájem. Stejné je to i u dalších dvou chlapů. Myslím si, že by nás sem ženské jinak ani nepouštěly,“ vtipkuje.
Pravidelný trénink mezi mažoretkami by mohl být i pro spoustu jiných mužů způsobem, jak shodit přebytečná kila a dostat se do formy. Podle Roszicsky se totiž tahle aktivita nedá odfláknout a je potřeba dobrá fyzická kondice.
„Sice celý život sportuji, ale je to náročnější, než se zdá. Nacvičujeme různé gymnastické prvky včetně salt. Navíc trénujeme po večerech, protože všichni chodíme přes den do práce,“ popisuje Roszicska. A pod jednou podmínkou láká i další zájemce. „Brali bychom i další členy, ale ne každý má nadání,“ podotýká.
Od recese na stupně vítězů
Mažoretky a mažoreťáky v Zakřanech trénuje Veronika Benáčková. Nejdůležitější je podle ní pohybové nadání a schopnost slyšet hudbu. A přestože s tímhle sportem je ideální začít už v raném věku, rozmanité prvky se lze naučit i později.
„U grand seniorů, kam naši tři muži patří, se ale zaměřuji na práci s třásněmi, práce s hůlkou je opravdu velmi náročná a je nutné s ní začít už v dětství,“ popisuje Benáčková.
Za čtyři roky se tým grand seniorů, jehož členové musí mít minimálně 27 let, posunul od recese až na stupně vítězů. Za dobu svojí existenci už vybojovali i titul mistrů světa, dvakrát pak skončili druzí.
„Nikdo z nás to nečekal, jsme na sebe ale velice pyšní. Budeme určitě dál pokračovat, protože čím je člověk starší, tím víc si potřebuje něco dokazovat a chce vyhrávat. Věk je jenom číslo. Sám se cítím na třicet a u mažoretek budu tak dlouho, dokud budu moct,“ směje se Roszicska.
Není to jen o pochodování, vysvětluje trenérka
Největší zásluhu na úspěších má podle něj právě trenérka Veronika Benáčková. Sama v dětství začínala jako mažoretka, jako trenérka v Zakřanech působí už 18 let. Každý den se věnuje choreografii a stříhá hudbu, k tomu se stará i o své dvě děti. To vše zvládá i přesto, že je na vozíčku.
„Bez ní by zakřanské mažoretky nebyly. Vymýšlí skvělé choreografie, veškeré prvky nám jednotlivě vysvětluje, případně ukazuje na internetu. Má můj velký obdiv,“ chválí ji Roszicska.
Sama Benáčková zase hájí „mažoretkování“ před zavedenou představou, která je spojuje výhradně s dechovou hudbou. „Mažoretky už dávno nejsou o pochodování na dechovku, je to plnohodnotný sport, který spojuje prvky baletu, gymnastiky a tance,“ říká trenérka.
Kromě grand seniorů jsou v Zakřanech úspěšné i kadetky ve věku 8–12 let, které si z posledního mistrovství světa odvezly zlatou medaili. „Šikovné jsou všechny včetně juniorek či seniorek. Někdy je s puberťačkami těžké vyjít, mají svoje nálady. Pohybově jsou ale vyspělé a práce s náčiním jim nedělá problém. Musím přiznat, že je na trénincích nešetřím, ale konkurence je prostě silná,“ říká Benáčková.
