Podle pamětnice byl malý Antonín zcela pod vlivem své matky, které se na dědině leckdo kvůli jejímu ostrému jazyku raději vyhnul. „Býval dost drzý na učitele, ale nikdy se mu nic moc nestalo, protože se jí všichni báli a nechtěli s ní nic mít,“ vzpomíná paní Úlehlová, která s pozdějším zběhem chodila devět let do školy.
Máte dost, nebo to mám do vás našít? Před lety na Moravě vraždil vojenský zběh |
„Střílel po nás skobičákem zpoza keřů a kluci mu pak řekli, že ho podškubou jak husu. Tonda letěl domů žalovat mamince. Ve škole se to řešilo nástupem nás všech děcek. Učitel Klem se paní Daňkové bál a žádal od hochů, ať se Tondovi omluví. Bylo nám tenkrát asi deset let a strašně mi to vadilo. Přitom on mohl někoho střílením z praku zranit,“ vypráví žena.
Sama se neváhala s Daňkem pustit i do křížku. „Ve škole už ve Zdounkách míval ve zvyku běhat mezi lavicemi a vytřepávat nám aktovky. Já jsem si to líbit nenechala a toho Tonka jsem křápala jak žito. Školník to viděl a zas jsme všichni stáli u sborovny v lati, nikdo moc neřešil, co toho bylo příčinou. Učitelka Frýdecká řekla mně, že jsem kvítko z čertovy zahrádky, a jemu, že skončí na šibenici...“
Doma byl v kleštích
Vyšetřovatelé díky výpovědím u výslechů po tragédii u Kojátek rodinu označovali jako rozvrácenou. I Jaroslava Úlehlová se domnívá, že tam nebyly dobré vztahy. „Tonda v jádru zlý nebyl, jeho špatné vlastnosti vyplývaly z rodinných okolností. Byl v kleštích doma a my jsme se mu zase posmívali, že je ´mamináč´. Bylo pro něj moc těžké, že to v rodině neklapalo,“ popisuje.
Vojenský zběh vyjel zabíjet záhy po Hepnarové, vražd poté litoval |
Výpovědi Daňkovy matky, že ho otec považoval za nemanželského syna, ji překvapily: „Vždyť byl na pohled celý táta.“
50 let od běsnění zběha u KojátekVzpomínání spolužačky Jaroslavy Úlehlové ze Cvrčovic je poslední, dílem čtyřdílné série textů o případu, který se stal před 50 lety u Kojátek na Vyškovsku. Vojenský zběh Antonín Daněk tehdy zastřelil tři vojáky a dvanáct dalších zranil brzy ráno v pondělí 23. července 1973 dávkou z automatu. |
Podle ní Antonín zřejmě neměl děvče, ani blízké přátele. „Brácha ho občas svezl na pionýru, ale že by byli vysloveně velcí kamarádi, tak to ne,“ vybavuje si žena.
Shodou okolností právě její bratr Lubomír Kochaníček vezl v onu osudnou noc Daňka z posezení u kulečníku v hospodě v Milovicích domů. „Vždycky vyprávěl, že se tehdy choval úplně normálně, vůbec nic zvláštního na něm nepozoroval,“ říká.
Velice dobře si vybavuje chvíle, kdy po zběhnutí dorazili do dědiny příslušníci Veřejné bezpečnosti. „Když u nás zvonili, říkali, ať nechodíme ven. František Neoral (tamní příslušník VB, který Daňka nakonec zatkl – pozn. red.) dokonce pronesl, že by taky mohl vystřílet celou dědinu,“ líčí pohnuté okamžiky prvních ranních hodin 23. července 1973. „Co se stalo, odnesl trestem on sám, a to za chyby i jiných,“ uzavírá Úlehlová s tím, že Daňka odsuzovat nechce.
Auta proti vojákovi se samopalem? To bylo obrovské pochybení, říká historik |
