„Měli bychom se natvrdo začít ptát firem, které poptávají jednotlivé odbornosti, zda a jak se budou podílet na vzdělávání mladých lidí. Pro nás je udržení některých oborů nebo jejich zavedení finančně velmi náročné, ale firmy mají možnosti, jak do škol dostat nejmodernější technologie,“ říká Jiří Nantl (ODS).
Musíme o oborech uvažovat tak, aby měly relevanci i v budoucnu. Ustrnout v 90. letech znamená, že upálíme velké peníze.
V Kyjově slučujete odborné učiliště a střední školu automobilní, i když tam k tomu nejsou ekonomické důvody. Proč?
Chceme vybudovat moderní střední školu polytechnickou, která se stane tahounem rozvoje mikroregionu, zejména v podnikání. Navážeme na ni mladé firmy. Je to velké sousto, musí nastat kulturní fúze obou doposud samostatných škol. Je potřeba klást důraz na to, aby se vytvořila jedna instituce s jednou identitou a kulturou a také přidanou hodnotou.
Deváťák si vybere, jestli půjde na obor maturitní se speciálním zaměřením, nebo na učňovský?
Nabízejí jak maturitní, tak učňovský obor, ale i kombinaci. Umožňuje to, aby do budoucna vznikaly i formy adekvátní době a tomu, co očekávají děti i praxe. Proměňuje se totiž jednotlivá náročnost oborů, typ odborností a znalosti, které jsou potřeba v praxi.
Očekáváte, že úplně vymizí některé obory?
Stojíme na prahu větší transformace. Musíme se zamýšlet nad tím, které konkrétní kvalifikace a na jakém stupni vzdělání dávají smysl pro budoucí praxi.
O kterých oborech pochybujete?
Třeba v zemědělství. Digitalizace a automatizované technologie velmi rychle postupují. My jako kraj pořádáme soutěž středoškoláků v orbě, ale zároveň někdo vyvíjí traktory samořiditelné, jež pole zorají samy. Musíme o oborech uvažovat tak, aby měly relevanci i v budoucnu. Ustrnout v 90. letech znamená, že upálíme velké peníze.
Jak si tu transformaci představujete?
Není to o tom, že přesně nadekretujeme, jak se co bude měnit, že přepíšeme soustavu oborů. Ale musíme vydat signál ředitelům, abychom byli schopní se přizpůsobit potřebám doby v horizontu deseti až dvaceti let. Školství za dvacet let bude jiné, i když přesně nevíme jaké. S tím souvisí i potřeba vybírat nový typ ředitelů s různými zkušenostmi, kteří budou schopní o proměně přemýšlet.
Proč jen ředitele? Na učitelích proměna školství nezávisí?
Je velmi obtížné, aby se na školách stalo něco, co jde proti ředitelům a jejich přesvědčení. Potřebujeme kreativní lidi s otevřenou myslí a se zkušeností odpovídající profilu školy. Právě výběr ředitelů je nejdůležitější úlohou, jakou kraj ve školství má. Nechci do detailu politicky plánovat, jak to má na konkrétní škole vypadat. Důležitá je místní znalost, dialog ředitelů s krajem, radnicí, ale i podnikatelskými svazy.
S výběrem kreativních ředitelů by měl pomoci Vzdělávací institut pro Moravu (VIM), který jste v září představil?
Určitě. Inovovali jsme také konkurzy na ředitelská místa. Jsme otevřenější uchazečům i z vnějšku škol, sázíme na jejich osobnost. Dokonce už přímo do inzerátů píšeme, co vnímáme jako hlavní výzvu nebo úkol pro nového ředitele. Přináší to dobré výsledky. Vybíráme ze zajímavých kandidátů, konkurzy už nejsou zoufalstvím.
VIM by měl organizovat i koučink, mentorování ředitelů. Jak to bude fungovat?
Cílem je ředitele profesně rozvíjet. Všichni nově jmenovaní už dostávají uvádějícího zkušeného kolegu, který nováčkovi pomáhá. Je to pro ně totiž úplně nová profese, byť většinou vzešli z pedagogického prostředí. V Česku je obecně předávání funkcí podceňované. Panuje přesvědčení, že když je někdo jmenován do funkce, tak už by měl všechno umět. Ale to tak prostě není.
A co ti ředitelé, kteří už jsou ve funkci delší dobu?
I jim chci přidělovat kouče, například z byznysu. S jejich vytipováním nám pomůže Jihomoravské inovační centrum. Tím dostaneme do školství zase jiné metody, nápady, kulturu a impulzy. Třetí metou by pak v budoucnu mohli být takzvaní superintendanti, kteří by jednotlivým typům škol pomáhali se strategií školy. Nápomocné to bude hlavně pro učiliště, protože ta nemají na rozdíl od průmyslovek nebo obchodních akademií svoji profesní asociaci. S lepšími řediteli je velmi pravděpodobné, že děti dostanou lepší výuku.
Raději bez známek a biflování. Zavření škol zvýšilo zájem o alternativní výuku |
Proč chcete mít kouče pro ředitele z různých odvětví?
Řešíme, jak probouzet v mladé generaci podnikavost a chuť něco dělat. Do škol chci dostat více programů osobnostního rozvoje. Za mě by typický absolvent jihomoravské střední měl ovládnout nejen učivo, ale být také plně funkčně gramotný. Což dnes není čtvrtina patnáctiletých. Měl by být aktivní, nečekat jen na podporu. A především, mladí lidé by měli znát sami sebe – co je baví, na co mají talent. Tím se ušetří velké náklady.
Jak?
Je velmi málo lidí, kteří si zvolí povolání v patnácti letech a drží se ho. Ale my je k té volbě tlačíme. Děti ji později mění, což s sebou nese velké náklady. Dal bych jim více času, aby první profesní volbu dělaly až kolem osmnáctého roku. Dokonce si myslím, že řemesla, po kterých všichni volají, by si zvolilo více lidí než v těch patnácti letech. Jenže to je na velkou a dlouhodobou společenskou změnu.
Nebude však třeba u řemeslných oborů chybět praxe?
Nepochybně jsou řemesla, kde potřebujete trénovat zručnost od nejranějšího věku, třeba řezbářství. Hodně současných řemesel je však technologicky náročnějších než dřív, masové práce nahrazují stroje. Potřebujeme tedy nejen zručné, ale i chytré řemeslníky. Děti dnes do učňovských oborů tak trochu tlačíme systémem jednotných přijímacích zkoušek, který je rozděluje podle znalostí. To přestává stačit. Řekneme jim, že nemají dost znalostí, aby šly na maturitní obor. Ale stále častěji to znamená, že nemají znalosti ani na to řemeslo. Představitelé cechů pak sledují, že malíř sice umí ovládat štětku a váleček, ale ne si spočítat, kolik potřebuje barvy.
Co navrhujete?
Aby děti prošly střední školou, všeobecným vzděláváním. A pak absolvují například roční kurz, v němž se budou soustředit jen na řemeslo, nebo konkrétní praxi. Jsem přesvědčený, že to bude levnější a lepší. Jen pět procent absolventů odborných maturitních oborů se věnuje tomu, co vystudovali. Statisticky je levnější posílat děti na gymnázia než platit provoz průmyslovek.
Ale dostat se na gymnázia je náročné. Sám upozorňujete, že o jedno místo v Brně se uchází až pět dětí.
To je pravda. Je absurdní, že talentované děti nemají šanci se na gymnázium dostat nebo musejí za vzděláním dojíždět z největšího města na venkov. Proto musíme zvyšovat kapacity, například otevřeme do tří let gymnázium v Brně. Ale je potřeba také posilovat lycea.
V čem je jejich výhoda?
Jsou univerzálnější. Nestane se, že než se postaví a otevřou, už dané obory nebudou potřeba. Lyceum má vyšší podíl všeobecného vzdělávání a konkrétní odbornou profilaci, ale v menší míře než tradiční odborná škola. Gymnázium a lyceum pracuje s předpokladem, že absolvent půjde primárně na vysokou školu. Gympl je laděný vyloženě akademicky, lyceum má praktický akcent. Oproti tomu střední odborná škola předpokládá, že absolvent už spíš půjde do praxe.
Jsou města, do kterých míří studenti za vzděláním rádi. Oproti tomu odjinud prchají. Víte proč?
Zkoumáme to, ale přesné důvody neznáme. Svou roli může hrát pověst, která se zejména na venkově velmi rychle rozkolísá i kvůli malému sporu. A pak také styl života v některých městech, tamní vyžití nebo i dojezdnost do místa.
