Jako spolucestujícího bere kamaráda Petra Komarovského a z cesty plánují přivézt zážitky do knihy.
Spolu už ostatně navštívili Spojené státy americké, Ekvádor nebo například Galapágy. V květnu příštího roku oba zamíří směr Bajkal. Cesta má trvat odhadem čtyřicet dní. Zpátky v České republice by chtěli být v červenci.
Jejich trasa protne Rumunsko, Maďarsko i Černé moře, odkud zamíří na samotnou Sibiř, kde plánují objet celé jezero Bajkal.
„Tady bychom chtěli strávit nejvíce času, ale jde nám také o to, abychom si užili samotnou cestu. S Jirkou je to náš dlouholetý sen, tak jsme si řekli - a proč ne?“ říká o nadcházející výpravě Komarovský.
Zatím se Kolbaba ve zmíněné ladě prohání po Česku, vyjet s ní za hranice má ale v plánu už několik let.
„Na Sibiři jsem byl za svůj život dvakrát a při své druhé návštěvě jsem viděl jednoho Evropana, který přijel karavanem, a druhého, který přijel na motorce. Tak moc se mi to líbilo, že mě napadlo sem přijet autem. Nosil jsem to jako sen asi devět let,“ přidává Kolbaba.
Do května zatím bude spřádat plány, co při cestě vidět a zažít. „Chtěli bychom se setkat s tamějšími lidmi, nafotit faunu i flóru a hlavně si přivézt zážitky, které potom lidem předáme na přednáškách a v knize, která o Sibiři vyjde,“ prozradil cestovatel a fotograf.
Přírodu Bajkalu nafotí v létě a pak i v zimě
Zpátky do Česka plánují doletět, zatímco auto pošlou vlakem. Cestovatelé se ale doma nezdrží dlouho, v zimě se plánují k Bajkalu vrátit a přírodní scenerie nafotit kontrastně k těm letním.
Mrazivá příroda Kolbabu na dobrodružstvích provází častěji, před lety brázdil ruským ledoborcem Antarktidu, kde mimo jiné navštívil i českou vědeckou stanici J. G. Mendela.
„Chtěl jsem se poklonit českému umu, hrozně rád ve světě objevuji české úspěchy. Je neuvěřitelné, jak jsme jako národ zcestovalí,“ říká Kolbaba. Dále se na jaře ještě před expedicí chystá na Velikonoční ostrov - oslavit tři sta let od jeho objevení.
Jiří Kolbaba ze svých putování přiváží nádherné fotografie. V Brně je vystavoval loni v létě.
Kromě knihy a materiálu na přednášky se ale oba členové posádky shodují na tom, že nadcházející expedice má především oslavovat člověka a svobodu. Podle nich je aktuální doba těžká, všude kolem se objevuje strach a lidé nevidí konec.
Posláním výpravy je tedy mimo jiné ukázat, že i v této situaci se dá svobodně cestovat. „Bude to trochu nepohodlné, ale úžasně dobrodružné,“ uzavírají přípravy na cestu.
Cestovatel Kolbaba o svých cestách často říká, že si plní životní sen. „Já jsem si vědom toho, že mám veliké štěstí, když můžu cestovat a fotit faunu i flóru, lidi i scenerie. Nejraději ze všeho fotím sopky a ledové jeskyně, to se potom cítím naplněný a odměněný, když takové lokace vidím,“ popisuje.
Díky své zálibě ve focení s sebou leckdy na cesty vozí analogový a digitální fotoaparát, telefon i dron. Dokonce i v letadle si kupuje taková místa, aby mohl fotit z okna krajiny pod sebou.
Touhu poznávat nová i probádaná místa sdílí i s nedávno zesnulým Miroslavem Zikmundem. Tomu se zalíbila jedna z Kolbabových fotografií, na které je tuleň se zahnutými vousy, podle autora trochu připomínající Franze Josefe.
„Jednou mi Mirek volal a říká: Jiří, kde jste toho tuleně vyfotil? Já bych chtěl taky takového!“ vzpomíná. Fotografie onoho tuleně pochází ze Špicberků, kde Kolbaba v rámci své výpravy musel před vstupem na určitá území složit zkoušky například z blízké střelby a chodit se speciálně vycvičeným psem, jelikož se zde hojně vyskytují medvědi.
