Dosud neprobádaná jeskyně leží v oblasti Ševčíkova závrtu u obce Vilémovice na Blanensku. Dóm objevili jeskyňáři ze základní organizace Myotis České speleologické společnosti. Překvapilo je množství krápníků, které uvnitř viděli, ale také bahno, kterým museli doslova proplavat.
Cesta k objevení dómu, který prozatím nedostal jméno, začala před dvěma lety. Jeskyňáři se museli potýkat s vrstvou odpadu u povrchu a velkým množstvím vody a bahna nebo se prokopávat uzoučkými chodbami.
„Speleologická skupina Myotis pracovala na základě povolení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Je to opravdu úžasný objev, na tomto území jedinečný. Protože právě zde je jen velmi málo jeskyní. Pro ochranu krasu je důležité o nich vědět,“ popsal Antonín Tůma z AOPK.
V popisu dómu bude zapsané datum objevu jako září 2020. „Se zveřejněním se čekalo až na vytvoření map jeskyně,“ vysvětlil Tůma.
„Ševčíkův závrt u Vilémovic historicky sloužil jako odpadní jáma a smetiště. S tím jsme počítali a očekávání se naplnilo. Odpad všeho druhu tvořil vrstvu téměř tři metry. Po dalším metru a půl se začaly objevovat větší rozvolněné bloky s volnými dutinami,“ popisuje začátky člen skupiny Myotis Luboš Trtílek, který na webu skupiny celou akci zevrubně vylíčil.
Prvního většího úspěchu se dočkali jeskyňáři před Vánocemi 2019. Objevili malý dómek o výšce pěti metrů, který pojmenovali Vánoční. Poblíž se nachází třímetrová sintrová záclona.
Bahno ládovali do pytlů
Pak se jeskyňáři půl roku probíjeli skálou, chodba ve výsledku měří asi sedm metrů. Za ní se rozléhal prostor, pak skupina objevila sifon. „Byli jsme zklamaní, čekali jsme větší objev než jen sifon. A to jsme ještě nevěděli, že nás na jeho druhé straně čekají kubíky bahna,“ podotýká Trtílek.
Právě s bahnem měli jeskyňáři obrovské potíže. Aby mohli projít, naplaveniny pytlovali. Čerpadlo v hloubce čtyřiceti metrů nebylo schopné všechno odčerpat na povrch.
„Tekuté bahno jsme ukládali do jutových pytlů a štosovali do prostoru nad sifónem. Z pytlů se procedí voda, která steče zpět do sifonu a sediment zůstane v pytlích. Museli jsme doufat, že než zaplníme celou prostoru, tak se podaří snížit hladinu natolik, abychom byli schopni dostat se na druhou stranu sifonu a zbytek sedimentů poslat tam,“ líčí jeskyňář.
Po půl roce bahenních koupelí, které museli jeskyňáři absolvovat, se konečně dostavil výsledek. Proplavili se úžinou a ocitli se ve velké prostoře.
„První návštěva naháněla husí kůži. Když člověk poprvé v neoprenu vynořil hlavu a uviděl hradbu krápníků a za nimi tmu… už bylo jasné, že se něco skutečně povedlo a úplně nová jeskyně nás pouští do svého nitra,“ vzpomíná Trtílek.
„Jsou tam všechny typy krápníků“
„Jde o prostoru asi 30 krát 30 metrů rozlehlou s komíny vedoucími snad až k povrchu. Jeskyně je bohatě zdobená, jsou v ní všechny druhy krápníků. Chodba, kterou jsme se do ní dostali, nakonec měří asi 80 metrů,“ popisuje předseda Myotis Jan Flek.
V moment, kdy se podařilo jeskyňářům vstoupit do jeskyně, pocítili podle Fleka velké nadšení. „Je to obrovská úleva, když dva roky makáte, rozšiřujete chodby, aby bylo vůbec možné jimi projít, dřete a vlastně nevíte, co máte před sebou... Naštěstí tato výprava dopadla dobře,“ dodává Flek.
Při dalších návštěvách speleologové bahno přes sifón prohnali pomocí natlakované vody z hadice. „Sifon je do dnešního dne velkou překážkou. Při deštivém období v něm voda nastoupe během jednoho týdne o tři metry. Je to stále jediný přístup a musí se odčerpávat téměř každou akci,“ říká Trtílek.
Podle Fleka se právě kvůli špatné přístupnosti do jeskyně veřejnost nejspíš nepodívá. „Nedokážu si představit, jak by se to provedlo. Prokopávat otvor shora a stavět tam výtah, to asi nikdo dělat nebude,“ uzavírá s úsměvem Flek.
Skupina bude v následujících měsících pracovat především na hlavní odtokové chodbě, jeskyňáři zkusí také zaměřit nový vchod.
