Jako téma svého prvního románu, který původně vycházel v místních novinách na pokračování, si tehdy dvanáctiletá dívka z Boskovic vybrala poruchy příjmu potravy. S knihou nazvanou Blízko smrti pak dělala na základních i středních školách besedy, které měly sloužit jako prevence.
„O podobných tématech jsem si už odmalička ráda četla. Možná je to tím, že jsem se zajímala o modeling, kde jsou poruchy příjmu potravy hodně rozšířené,“ vysvětluje Havelková.
Kniha vyšla v boskovickém nakladatelství Albert, jeho šéf František Šalé tvrdí, že text ho zaujal na první pohled. „Ivana si vybírá témata, která jsou vždy velmi společensky aktuální,“ uvádí Šalé.
Druhou knihu napsala jedním prstem
Sama Havelková začala v 15 letech dělat hostesku na veletrzích a snažila se prorazit na přehlídkách a ve fotomodelingu. „Docela ráda se předvádím, ale nakonec jsem kriticky zhodnotila, že na modeling nemám. Nebyla to věc, kterou bych se mohla živit,“ tvrdí s odstupem času.
V červnu 2012, v den svých osmnáctých narozenin, prodělala mozkovou mrtvici. Příčinu lékaři nikdy nezjistili, svou roli podle nich mohla hrát genetika i užívání hormonální antikoncepce. Mladá spisovatelka, která do té doby nikdy neměla žádné zdravotní obtíže, ochrnula na obě ruce a pravou nohu.
Při rok trvající rehabilitaci se učila znovu chodit a hýbat končetinami. „Největší problém byl jíst příborem, dodnes mám lehce ochrnuté prsty na pravé ruce. Doktoři tvrdí, že je to konečné stadium, já si to nemyslím. Věřím, že je rozhýbu,“ říká Havelková.
V době rehabilitace jediným funkčním prstem pravačky napsala svou druhou knihu I za mraky je obloha stále modrá.
V ní se vyprávění o jejích vlastních zdravotních problémech prolíná s pravdivým příběhem kamaráda, který propadl drogové závislosti. „Teď už oba vidíme svět trošku líp,“ naznačuje spisovatelka, že příběh má šťastný konec.
Další kniha ale nebyla jediným pozitivním výsledkem její negativní zkušenosti. Rozhodla se vystudovat v Brně speciální pedagogiku a věnovat se psychicky i fyzicky handicapovaným dětem.
Konec smutných témat
Nyní už má za sebou roční práci s holčičkou s Downovým syndromem i praxe na speciálních školách.
„Myslím si, že po tom, co se mi stalo, jsem víc empatická. Zjistila jsem, že pomáhat druhým je asi to nejlepší, co můžu v životě dělat,“ zdůvodňuje Havelková svoje rozhodnutí.
V současné době pracuje ve školce a dopisuje svou třetí knihu Tři Grácie, která by měla vyjít v červnu. Má být opakem prvních dvou knih a zaměřovat se na humor a vztahy.
„Změna je hlavně ve mně. Snad už beru život s nadhledem, stejně jako hrdinka Tří Grácií. Smutných témat je kolem dost,“ říká autorka, jež se chce vztahů držet i v další tvorbě.
