Právě tak zněla vždy úvodní věta nahrávek, které si Havel v dobách komunismu pořizoval ihned po dopsání děl. Stejnými větami uvedl svůj poslední kus – Odcházení. V podání autora zazněla celá hra v tuzemsku vůbec poprvé.
Také v brněnském divadle se nahrávalo, i když z jiného důvodu. "Požádali jsme pana Havla, aby obnovil svou tradici. V osmdesátých letech, když dopsal hru a bál se, že by mohla přijít StB a zabavit rukopis, ji přečetl a nahrál na magnetofon," vzpomínal v úvodu čtení dramaturg Petr Oslzlý. Právě on byl jedním z pěti adresátů, jimž potom Havel každý svůj nový kus rozesílal.
. Vydavatelství se perou o Odcházení natočené samotným Havlem |
"Nezakazoval nám nahrávku dál množit, takže dřív, než vyšly hry v samizdatu, už byly rozšířeny ve velice osobité interpretaci Václava Havla," doplnil Oslzlý. Podle něho autorské podání navíc odhaluje nečekané významy textů – a u Havla především.
"Omezte kašlání a smích," prosili herci
Na diváky kladlo čtení zvláštní nároky. Nejen svou neobvyklou čtyřhodinovou délkou, ale též prosbou divadelníků, aby bylo publikum co nejvíce potichu. "Vyhněte se prosím obvyklým diváckým zvukům, jako je kašlání a smích," poprosil na začátku publikum umělecký šéf Provázku Vladimír Morávek. Ale marně – už od druhého dějství se lidé smáli nahlas. A právě Morávkův byl jedním z nejhlasitějších.
"Jsem velký Havlův fanoušek, a ono se to nezdá, ale přečíst celou hru je podobné, jako když maratonec má uběhnout maraton. My jsme se hodně báli o zdraví pana prezidenta, báli jsme se, aby měl sílu a radost ze čtení. Ale on to za prvé skvěle zvládl, za druhé tu hru pozvedl," pochválil si Morávek.
A dodal, že Havel dokonce v zákulisí navrhl, aby čtvrté a páté dějství četl bez půlhodinové přestávky, jak bylo naplánováno. Pak si ale poslechl písně na nádvoří, kterými divadelníci vyplňovali pauzy mezi dějstvími, a rozhodl se, že o tak krásné skladby o lásce nechce posluchače připravit.
S každým dějstvím ožíval Havel víc a víc
Na Havlovi nebyla únava z celého dne stráveného v divadle ani trochu znát. Naopak, s každým dějstvím jako by víc a víc ožíval. Zpočátku seděl při čtení strnule, obličej soustředící se na text měl téměř bez mimiky. Ke konci svého "maratonu" už si pod stolem energicky a vesele pohupoval nohama, smál se spolu s publikem.
"On byl při každé pauze mezi dějstvími v zákulisí jako malý chlapec, ptal se stále, jestli čtení vyšlo, jestli někde neudělal chybu. A byl takový, že jsem ho vždycky toužil obejmout, jak krásnou hru napsal," vykládal dojatě Morávek.
Předlouhý aplaus čekal Havla v závěru. Zprvu se dramatik jen skromně poklonil, s nesmělým úsměvem zamával, a už už aby byl v zákulisí. Jenže publikum ho nenechalo, musel se na pódium vrátit ještě pětkrát.
"Byl jsem velmi vděčen divadlu, že čtení zorganizovalo, a hlavně jsem vděčen publiku za vlídné přijetí mého předčítání. Navazuje to na dávnou tradici, kdy jsem četl hry do magnetofonu, ale je příjemné, že nyní to bylo z jiných důvodů a v jiných souvislostech," zhodnotil své vystoupení Havel.
Přiznal, že jej čtení těšilo. S každou hodinou víc. "Ano, to je příjemné na čteních před publikem, že ono vás svou pozitivní reakcí zpětně nabíjí. Což je tak trochu podobné i státnickým projevům," zažertoval.
Od Rychlíka dostal slivovici
V divadle Havel potkal i některé známé. Například režiséra Břetislava Rychlíka, který mu do zákulisí přinesl slivovici.
"Právě jsme spolu žertovali v zákulisí. Je to kacířské říkat, ale Havel čte tak výborně, že mně jako divákovi to v zásadě stačí, a pak už to v divadle skoro nemusím slyšet. Vylézají z toho spodní proudy, které autor zamýšlel a herec nemusí pochopit, protože si to neodžil," pochvaloval si Rychlík.
Brněnské publikum již slyšelo úryvek z nové hry dříve díky scénickému čtení. Na jevišti byl tehdy po celou dobu autor hry, Václav Havel, jenž četl roli nazvanou Hlas z reproduktoru. - čtěte Havel vyprodal své čtení z Odcházení za 11 minut
