Po sklizni se musí chřest vytřídit.

Po sklizni se musí chřest vytřídit. | foto: Pavel Hanuška

Komunisté chřestu nepřáli, nyní se lahůdka vrátí pod ivančické zvonce

  • 19
Ještě v polovině minulého století na mnoha zahrádkách a polích v Ivančicích nedaleko Brno koukaly ze země podivuhodné keramické zvonce. Pod nimi se schovávaly rostlinky chřestu. Teď se tradice pěstování této specifické zeleniny do města na jihu Moravy vrací.

Právě díky zakrývání dosahovali místní pěstitelé typické bělosti ivančického „šparglu“, který město proslavil široko daleko. Pochutnávali si na něm i u vídeňského císařského stolu nebo až v dalekém Římě.

Jenže po válkách tato zelenina zmizela, aby na polích uvolnila místo méně náročným, zato výživnějším druhům plodin. Lahůdce nepřál ani minulý režim, který ji označil za „buržoazní“.

Teď je vše jinak. Město na poli velkém zhruba tři čtvrtě hektaru založilo chřestovnu se zhruba 14 tisíci rostlinek. První sklizeň čekají za dva roky.

Rostlinky už pár dní po vysazení vyrůstají ze země. Město se ještě chystá přivést k nim závlahu. „Chřest se sází dvacet centimetrů hluboko do brázd. Podobně jako brambory,“ ukazuje městská zahradnice Marie Navrátilová.

Na pole nechala vysázet chřest odrůdy Gijnlim, který má být křehký a velmi lahodný. Pěstovat se tady bude v zelené i bílé variaci. „Od místního pěstitele se nám podařilo získat také zhruba sto sazenic ivančického chřestu - odrůdy, která vznikla přímo u nás. Ty bychom chtěli zkusit pěstovat starým způsobem pod keramickými hrnci,“ vysvětluje Navrátilová.

O chřest se musí pečovat téměř bez ustání

Zvláštními nádobami se chřest přikrýval, jakmile vystrčil hlavičku ze země. Bez přístupu světla si zelenina zachovala bílou barvu a neobvyklou svěžest. Díky tomu se ivančický chřest vyvážel do celého Rakouska-Uherska. Jeho velkou fanynkou byla třeba císařovna Sissi.

Dnes už se poklopy příliš nepoužívají. Chřest se místo toho zahrne hlínou. Poklopy tak na současné chřestovně budou sloužit spíše k ukázce toho, jak se dříve „špargl“ pěstoval.

Chřest je podle Marie Navrátilové náročná rostlina. Pečovat se o ni musí téměř bez ustání. To znamená spoustu ruční práce, aby se pole zbavilo plevele i škůdců. A to nejtěžší nastává při sklizni. „Chřest narůstá denně až o patnáct centimetrů. Je nutné neustále obcházet pole a hlídat, kde chřest roste, a řezat ho,“ vysvětluje.

První sklizeň z ivančické chřestovny čekají v roce 2020. Pak budou moci zeleninu odebírat místní školní jídelny i restaurace a samozřejmě zdejší zelináři.

K ochutnání bude i na tradičních květnových slavnostech chřestu. Dosud si při nich museli kuchaři vystačit s chřestem přivezeným ze Slovenska nebo z Mělnicka.