Brněnská židovská rodina Meislů se ujala katolického chlapce. Krátce před válkou ho však z nového domova odvedli nacisté.
Hugovi rodiče Pavel a Arnoštka Meislovi žili za první republiky v Brně. Mladým manželům se v roce 1925 narodil první syn Kurt, o dva roky později však nešťastnou náhodou zemřel.
"Rodiče nám o něm často vyprávěli, nemohli zapomenout. Modlili jsme se každý den, ať nám čáp přinese nového bratříčka," vzpomíná na dětství druhorozený Hugo Meisl, který nyní žije v Izraeli a používá příjmení Marom.
Po Hugovi se Meislovým narodil ještě syn Rudolf, nejstarší Kurt však rodině stále chyběl. Rodiče se proto rozhodli, že adoptují dítě, které bude stejně staré, jako by byl v té době jejich Kurt.
"Jsme židovská rodina, proto šli rodiče nejprve do židovského sirotčince. Jenže tam žádné volné dítě nebylo. Tak to zkusili v katolickém sirotčinci v Pisárkách. A přivedli odtud chlapce, kterému jsme říkali Petr. Jeho původní jméno neznali a on o tom, co bylo v sirotčinci, nemluvil," popisuje Hugo Marom předválečné události.
S bratrem Rudolfem se Petra hned ujali. "Měli jsme hroznou radost, protože jsme mohli hrát fotbal. Rudy v bráně, já a Petr v útoku a teď jsme byli tři."
Katolická víra adoptovaného chlapce rodině nevadila. Petr doprovázel bratry do synagogy, oni zase jeho ke katolickému kostelu. A kromě chanuky se začaly slavit i Vánoce.
Křesťanské dítě židovské rodině sebrali
Problémy nastaly až v roce 1939, kdy rodiče začali chystat odjezd synů do bezpečí, do Anglie. "Někdy po 15. březnu 1939 u nás zazvonil muž a žena v dlouhých kožených kabátech. Mluvili německy a oznámili nám, že si jdou pro Petra. Maminka plakala, šílela. Pořád dokola se jich ptala proč. Tvrdili, že křesťanské dítě nemůže zůstat v židovské rodině," líčí další události Marom.
Petr musel odejít a Meislovi o něm už neměli žádné zprávy. A nepodařilo se ho najít ani po válce, kterou z celé rodiny přežili jen bratři Hugo a Rudolf a jejich sestřenice Renka.
Hugo Marom se však ani po letech života v Izraeli stále nevzdával naděje, že svého adoptivního bratra najde. Zlom nastal až letos, kdy se do pátrání pustila i badatelka Judita Matyášová z Vojenského historického ústavu v Praze.
Josef KamarýtPodle zjištění archiváře Moravského archivu nebyl Josef v roce 1939 úplný sirotek, ale bezprizorný. Úřady prohlásily jeho matku za nezvěstnou a jemu bylo uděleno místo, kam patřil - obec Pavlov na Jihlavsku, kde zřejmě žil jeho dědeček nebo pradědeček. Podle pavlovského kronikáře tam je opravdu zaznamenané jméno Kamarýt i jméno Josefovy babičky. |
"Vypadalo to dost beznadějně. Měla jsem jen jednu fotografii a jméno Petr. S tím toho na matrikách a úřadech moc nepořídíte," popisuje Matyášová.
Petr byl Josef Kamarýt
K lepšímu se věci obrátily ve chvíli, kdy se našlo chlapcovo vysvědčení z brněnské školy, do které sourozenci chodili. Díky němu se zjistilo, že Petr se úředně jmenoval Josef. A protože ho rodina nikdy oficiálně neadoptovala, zůstalo mu příjmení Kamarýt.
Pak se přišlo i na to, že se narodil v roce 1929 v pohraniční vesničce na Znojemsku jako nemanželský syn ženě, která sloužila po statcích. Chvíli vyrůstal u známých, po zabrání pohraničí Němci však putoval do dětského domova ve Vranově nad Dyjí a poté do brněnského domova Dagmar.
Odtud si ho vzali Meislovi a tam se pak opět vrátil. Těsně po válce ovšem jeho stopa opět zmizela.
Až před pár týdny napověděl výstřižek z regionálních novin, že muž tohoto jména možná žil v jedné obci nedaleko Slavonic. "A byl to opravdu on. Loni v červnu však zemřel. Hugo se tak se svým adoptivním bratrem už bohužel nesetká. Chystá se však za jeho rodinou, od které se o bratrovi snad konečně dozví něco víc," doufá Matyášová.
