Zajímavý je hlavně proto, že uzpívá (vyzpívá snad ani nejde říct) velice, ale velice nízké tóny. Jde do takové hloubky jako nikdo, minimálně na jihu Moravy. Přímo jemu na tělo píší autoři soudobé hudby skladby a party.
Ale zpět k těm pověrám. Do lidušky dnes třiačtyřicetiletý pěvec samozřejmě chodil, ale jak říká, hodiny houslí z duše nesnášel. Ke zpívání došel vlastně náhodou. „Na lyžáku, jak se jezdívalo v sedmé třídě, byla nějaká pěvecká soutěž. Já tam odzpíval Holubí dům a k překvapení všech vyhrál,“ směje se rodák z Mouřínova u Bučovic, který nepochází z umělecké rodiny. Sám však říká, že jeho maminka si zpívá pořád.
„Už na konci konzervatoře bylo jasné, že budu bas. Postupným cvičením jsem se dostal dál.“ |
Třídním kláním se nastartovala jeho nadějná kariéra. Dnes je vyhledávaným basistou, o němž je známo, že umí „fest zadunět“, jak Procházkovy hlasové možnosti okomentoval jeho kamarád muzikolog.
Co to znamená? Aleš Procházka může jít až pod velké C v kontra oktávě, nižší tóny už jsou extrém. A pravda, třeba ve velkém divadle už by je diváci zřejmě ani neslyšeli.
Do takové hloubky ale nezpíval hned od začátku. Úspěšně zvládl mutaci, brněnskou konzervatoř a pak pražskou HAMU. „Během té doby se mi hlas usazoval. Už na konci konzervatoře bylo jasné, že budu bas. A postupným cvičením jsem se dostal dál a dál,“ popisuje Procházka, který má rozsah tři oktávy.
Na volné noze
Zájemci o jeho umění jej nenajdou v divadelním souboru, je na volné noze. Díky tomu si zpívá, co chce a co se mu líbí. Dostává se tak třeba i k nově objeveným nebo zapomenutým dílům, která se oprašují. Třeba teď v Českém Krumlově v tamním barokním divadle zpíval v opeře staré tři sta let, která měla novodobou premiéru. „Věc, o které nikdy nikdo kromě muzikologů neslyšel. A je krásná,“ líčí pěvec, jenž začátkem července zpíval i v Polsku. Právě barokní hudba a její možnosti ho baví opravdu hodně, je základem repertoáru prestižních souborů Collegium Vocale 1704 a Ensemble Inégal, s nimiž vystupuje.
Aleš Procházka
|
Za své mateřské soubory považuje Affetto a mužský vokální Q VOX. Affetto se věnuje hlavně hudbě hodně staré, nebo naopak nové převážně ve vlastních aranžích. Q VOX má velký rozptyl a z něj Procházka nejvíc vyzdvihuje skladby Leoše Janáčka. Procházka má rád i soudobou vážnou hudbu, i když... „Mezi nejšílenější zážitky patří moje postava Mao Ce-tunga z kusu Mai 68, kterou před lety nastudovala brněnská opera. Tam jsem měl osmiminutový výstup, v němž bylo napsáno 66 spodních F. Což o to, to by ještě šlo, ale text byly výňatky z jeho projevů,“ usmívá se. Jediné štěstí podle něj bylo, že text mohl mít v jakési rudé knížce před sebou.
Na otázku, zda by nechtěl být součástí nějaké opery, říká, že pěkné nabídce by se nebránil, ale takto mu to vyhovuje. Oproti systému „měsíce zkoušíme, cvičíme a pak zpíváme“ má jistou výhodu: „Poměrně časté změny mě nutí se rychle učit.“
Sám sobě je také korepetitorem, hra na klavír je podle něj pro pěvce základ. Umí hrát ještě na kytaru, mandolínu a zobcovou flétnu.
Opera se často zpívá v cizím jazyce. „Neovládám samozřejmě všechny. S výslovností pomáhá odborník,“ popisuje Procházka. Profesionál je také potřeba, když hlasivky vypoví službu. „To pak mířím na foniatrii, kde už ví a dávají první pomoc zástřikem, operní směsí, jak my říkáme,“ popisuje Procházka.
Často zůstane u domácího léčení, má výhodu v tom, že jeho žena je farmaceutka. Není však z těch, kteří by si krk úzkostně chránili šálou, šeptali a nikdy si nezahulákali u cimbálu: „Člověk si prostě musí dávat pozor.“ Rád si dá suché bílé víno nebo otestuje pivo z nějakého minipivovaru.
Když pěvec zpívá tvrdý rock
Když se tazatelka opraví, že jej místo pěvcem nazvala zpěvákem, říká, že dnes už se rozdíly v těchto pojmech stírají, a nevypadá, že by proti tomu měl výhrady.
Jak ale dostat vážnější až vážnou hudbu k dnešním posluchačům?
„Odpovědí mohou být takzvané flash moby. To znamená, že operní pěvci i muzikanti se najednou zjeví v naprosto nečekaném prostředí. Za zpěvu vyskočí v supermarketu, na letišti, kdekoliv. To je možný směr, jak posluchače zaujmout,“ myslí si Procházka.
On na to s kolegy z uskupení Q VOX jde ještě jinak. Svými operně školenými hlasy posluchačům předkládají rockové a artrockové pecky: Led Zeppelin, Queen, Rolling Stones, U2 nebo Nightwish. Právě s nimi mohou Brňané Aleše Procházku a Q VOX slyšet na velkém koncertu Rolling Rock. Odehraje se 17. srpna na nádvoří brněnského Špilberku.
Nad velkým hudebním zážitkem z poslední doby pěvec, jenž obdivuje Plácida Dominga a zesnulého Karla Bermana, chvíli dumá. „Faustovská kantáta Alfreda Schnittkeho v podání Filharmonie Brno,“ říká. A pak se znovu projeví jeho láska k rockové a moderní muzice, která mu také doma zní nejčastěji: „Bobby McFerrin, to je mistr všech mistrů a toho skutečně nesmírně obdivuji, jeho brněnský koncert před čtyřmi lety pro mě byl životní zážitek.“
Moc se těšil na koncert Roberta Planta, to je muzika jeho srdce, ale nemoc mu bohužel nakonec zabránila do brněnského Ronda zajít.
