Vánoční stromeček rozhodně nebyl v tu dobu ještě nic obvyklého. Děti ze selské rodiny se musely spokojit nejen bez této dnes nezbytné součástí Vánoc, ale dokonce i bez nadílky.
„Ve škole sice tu a tam si děvčata vykládala, že budou míti stromeček a já přišedši domů projevila jsem přání také jej míti, ale mamička spustila: Co bys ještě nechtěla, což jsme páni? Za mých mladých let ani děti pana rektora stromečku neměly, neřku-li my děti selské. To je zpanštělost a vymyšlenost!“ popisuje vzpomínku z Podluží autorka textu v časopise Lípa.
Jinak byly ale Vánoce pospolité a hezké. Před večeří šel tatíček donést ze sklepa víno a pak se zasedlo k večeři. Jíst se začalo až po nezbytné modlitbě. „Na stole ležel před každým oplatek s medem a uprostřed stolu stála láhev s vínem, jímž se oplatek zapíjel. Pak je podávána polévka, nato krupice, pupáky, vařené a sušené ovoce, čerstvé ovoce, ořechy a naposled koláče i víno, toto jen pro dospělé,“ popisuje téměř sto let starý časopis.
Pes dostal omaštěný chleba, aby dobře hlídal
Od pupáků, tedy mlékem promočených buchtiček s mákem, se šířily i pověry. Pokud jich od večeře zbylo hodně, znamenalo to prý, že bude mnoho housat. Po večeři dostal i pes kus pomaštěného chleba, natřeného česnekem, aby byl zlý a dobře hlídal.
Při Štědrém večeru musela být za stolem slaměnka naplněná plodinami: žitem, pšenicí, ječmenem, ovšem, kukuřicí a luštěninami – tedy všemi plodinami, které rodina pěstovala, aby se jich i v příštím roce hodně urodilo.
Jak slavili Štědrý den předkové? Bez dárků a místo kapra kyselicu |
Už během večeře se ozývali první koledníci, kteří přicházeli v hloučcích. Hospodář je hostil hlavně ovocem, ale i koláčky. „Měli jsme nachystanou plnou slaměnku sušených jablek, švestek, ořechů a jader dýňových. Koledníků se vystřídalo až do sta. Někteří chodili i dvakráte, byli-li spokojení s nadílkou, a jindy přišli dva a nastrkovali čtyři ruce,“ píše časopis Červeného kříže.
Protože na Podluží pásli dobytek obecní pastýři, přicházeli na koledu i oni. „Jeden jde po silnici a práská kocarem, kdežto druzí dva po každé návsi vytrubují na pastýřské trouby. Za nimi jdou jejich ženy s putnami, do kterých jim hospodyně kladou koláče,“ vykresluje dobový článek slavnostní atmosféru.
Na Štěpána „doslúžená“ pro pacholky
Z každého domu, kde pásli dobytek, dostali pastýři dva koláčky. Zvláště štědří hospodáři je obdařili i sklenicí vína. To už se návsí rozléhala střelba z ručnic a revolverů, děti vyhazovaly prskavky. Po deváté hodině ale vše utichlo a vesnice se uložila ke spánku.
Velmi podobně svátky popsal v knize Lidové zvyky a tradice na Podluží i břeclavský etnograf, skladatel a primáš Jan Kružík. Zavzpomínal v ní i na štěpánskou tradici. Právě 26. prosince měli služební pacholci „doslúženú“.
Vánoce s malým v, vousatý Ježíšek a papírové řetězy. Jak se slavilo dříve |
To znamená, že jim skončila celoroční služba u hospodářů. Buď si pacholek odcházel hledat službu jinam, nebo zůstal na stejném místě ještě další rok. Jestliže zůstal, pak mu hospodář dal závdavek, tedy peněžitou částku, a hospodyně upekla veliký koláč a ozdobila jej krušpánkem a papírovými, barevnými pentlemi.
„Když byl pacholek ze vzdálenější vesnice, pak jej hospodář nechal zavézt koňmo domů na opentleném voze nebo na saních za doprovodu kamarádů, kteří na cestě stříleli a zpívali. Když se však pacholek hospodyni nelíbil, při odchodu z domu nabrala popele do hrnce a za patama služebnému udeřila hrncem, až se zadýmilo. Takovýto pacholek koláč nedostal, a proto si jej upletl ze slámy a tento pak nosil s prostrčenou hůlkou na zádech po obci, přitom juchal a dělal bývalé hospodyni hanbu, že je lakomá,“ zmiňuje Kružík ve své knize a přidává i perličku, že na tento svátek mnohá žena z legrace vystrčila svého muže ven, aby si hledal službu jinde. Pro chlapy to byla vítaná příležitost, jak posedět s kamarády v hospodě.
