Především však u něj nestálo minulou sobotu, když nezvládl svou motorku na závodě veteránů.
"V první řadě bych se chtěl věnovat svému koníčku. Jako jediný Němec jezdím se strojem Matchless G50 britské mistrovství historických motocyklů," pochlubil se Kalbfell před třemi lety německému listu Motor Sport Aktuell. Jeho vášeň pro staré motorky jej minulou sobotu stála život. Tragicky zahynul při závodě na okruhu Brands Hatch jihovýchodně od Londýna, bylo mu třiašedesát let.
Jak si získat entuziasty
Kalbfellova kariéra je ukázkovým příkladem talentu, který jej nakonec vynesl do nejvyšších pater automobilového světa. Když v roce 1975 absolvoval školu se zaměřením na marketing a práci s médii, trvalo mu jen dva roky, než si jeho práce u výrobce obytných aut Hymer všimla mnichovská značka BMW. Napříště měl prodejní strategii vymýšlet právě pro ni. Hvězdná příležitost pro Kalbfella přišla ovšem až s rokem 1994, kdy BMW koupilo britskou značku Mini.
Jeho úkol byl na první pohled neřešitelný. Vysvětlit zákazníkům, že "auto pana Beana", onen britský symbol levného cestování se ze dne na den promění v luxusní hračku pro dobře zajištěné mladé dámy. Kalbfell se ve své strategii nezaměřil na samotné auto, ale začal usilovně budovat kult značky. Brýle Mini, kabelky Mini, hodinky Mini, prostě vše, co člověk nutně potřebuje, pokud se chcete stát členem komunity úspěšných lidí. Když v roce 2001 nový model konečně vyjíždí mezi zákazníky, nikdo se už nepozastavuje nad tím, že vlastně stojí dost peněz.
Mini jako životní styl. Kalbfellova obchodní strategie slavila v tomto případě úspěch.
Kromě Mini má v té době Kalbfell na starosti ještě další britskou legendu. Firma jej pověří vedením projektu Rolls-Royce, když BMW v roce 1998 získá práva na užívání loga a značky nejprestižnější automobilky světa. V tomto případě nemusí Kalbfell nikomu vysvětlovat, že automobily Rolls-Royce jsou drahé. Musí však přesvědčit tradiční zákazníky značky, že v německých rukou nepřijdou rollsy o své zvláštní kouzlo.
Byl to těžký úkol, zvláště když Volkswagen, přechodný majitel Rolls-Royce, vyrukoval s modelem Silver Seraph. Vůz s historizující karosérií byl jen převlečeným BMW řady 7, a to se britským entuziastům ani trochu nelíbilo. "Byli jsme zpočátku skeptičtí, stejně jako možná 99,9 procenta lidí v této zemi. Ale s odstupem času musím konstatovat, že na nás udělalo dojem, jak BMW značku Rolls-Royce vede," prohlásil později Philip Hall, původně velmi kritický člen Klubu entuziastů.
Rolls-Royce Phantom rozptýlil u Britů obavy, že Němci nemohou vystihnout duch značky.
Kalbfell, který měl pro britské značky odjakživa slabost, dokázal na rozdíl od Volkswagenu vystihnout atmosféru, která rollsy obklopuje. Pochopil, že nestačí, že auto jako rolls-royce vypadá, ale že musí přinést i tradiční ingredience, kterými jsou třeba tenký volant, anachronické ovládání klimatizace nebo podvozek, který nedovolí řidiči rychle projet zatáčkou. Model Phantom, první rolls-royce z dílen BMW, se od svého uvedení v roce 2003 jen s malými změnami vyrábí dodnes.
Když je šedesát alf příliš
Kromě britských značek však Kalbfell miloval také dobrodružství. A tak v roce 2004 opouští klidné místo šéfa značky Rolls-Royce a nechá se zlákat představou, že se mu podaří vyvést značku Alfa Romeo z krize. Jako její nový šéf chce během několika let prodávat 300 000 aut ročně, tedy zhruba dvojnásobek stavu, který panoval při jeho nástupu do čela automobilky.
Kalbfell do své šéfovské kanceláře v italské Arese nedaleko Milána přichází právě ve chvílií, kdy se automobilka chystá na premiéru sedanu střední třídy s číslem 159. Auta, které je pro Kalbfella "hlavním důvodem, proč ještě věřit na značku Alfa Romeo", protože novinka "stojí na roveň vozům Audi a BMW".
Jenže novinářská premiéra, která bývá pro každou novinku mimořádně důležitá, se Kalbfellovi nepovedla. Po svých podřízených chce, aby na předváděcí akci přistavili 60 aut, zatímco vedoucí oddělení kvality Ketter jich nabízí jen čtyřicet.
Alfa Romeo 159 přinesla Kalbfellovi rychlý konec kariéry u této značky.
Kalbfell si nakonec prosadí svou, a tak například časopis Der Spiegel píše v roce 2005 o Alfě 159 toto: "Detaily jsou špatně zpracované. U testovaného auta není vycentrován volant, lišty nejsou čistě zapasované, obložení ruční brzdy vyskočilo z úchytů a schránka v palubní desce je namontována křivě. Těžké je i ovládání klimatizace s hlučným větrákem, který neudrží navolenou teplotu."
Po jedenácti měsících je Kalbfell zbaven funkce, stále však zůstává šéfem značky Maserati, která stejně jako Alfa Romeo patří pod koncern Fiat. Hodinová výpověď od koncernového šéfa Sergia Marchionneho však přistane na Kalbfellově stole už v září 2006, zrovna když se chystá odjet na pařížský autosalon. Oficiálním důvodem jsou slabé prodejní výsledky a prodělek 85 milionů eur za rok 2005.
Po hořkém italském angažmá se Kalbfell stává nezávislým konzultantem. Radí britské automobilce Lotus, ale i ruskému GAZu. "Úspěch se dá naplánovat, když víte, jak na to," bylo motto muže, který dokázal britským automobilovým legendám vrátit jejich zašlou slávu.
