Model 30-98, který konstrukčně vychází ze známého modelu C10 Princ Henry, se vyráběl v továrně v Lutonu mezi lety 1913-1927 a velice brzy si získal pověst vozidla, které dokáže s lehkostí spolykat dlouhé vzdálenosti. I proto byl velice oblíbený v různých anglických koloniích a například v Austrálii dodnes přežila spousta kusů. Jeho vývoj přitom trval pouhých 71 dní a během čtrnácti let se ho s drobnými přestávkami vyrobilo více než 600 kusů. Pozoruhodné přitom je, že do dnešního dne se jich zachovala zhruba jedna třetina.
Nejstarší přeživší anglický výrobce automobilů (letos oslavuje 110 let od svého založení jako značka opelů pro Británii) se už od začátku mohl opírat o skvělé výsledky v různých soutěžích a závodech, které byly ve své době jediným způsobem, jak modelům zajistit efektivní reklamu a následný odbyt u zákazníků. Vauxhall dokázal pravidelně uspět téměř všude, na rychlostních Grand Prix i na závodech do vrchu. Model 30-98 pak dokázal ve vývoji automobilky vystoupat na pomyslný vrchol.
Od začátku nejrychlejší
Přesně před sto lety, 3. května roku 1913, se poprvé postavil na start závodu Waddington Fell, jízdy do vrchu pořádané v hrabství Lancashire, a okamžitě zaznamenal nejrychlejší čas celého dne. Vůz řídil Joseph Higginson, závodník a automobilový prodejce, který si ho u Vauxhallu osobně objednal.
Pro konstruktéra Laurence Pomeroye a ředitele Vauxhallu Percy Kidnera a Leslieho Wlatona to byl jasný signál, že model 30-98 je na správné cestě. Ještě před první světovou válkou vyrobili exkluzivních 13 vozů pro vybrané majitele, v roce 1919 se pak rozhodli pro jeho sériovou výrobu.
Vůz se vyráběl ve dvou verzích. Vauhall 30-98 E-type byl dodáván se čtyřválcovým motorem o objemu 4,425 cm³ a výkonu 90 koňských sil, v letech 1923-1927 se pak objevila verze se silnějším čtyřválcem o výkonu 112 koní. Právě tato verze se do historie zapsala jako první sériový vůz, který překonal hranici 100 mil za hodinu.
Vznik rychlého sériového vozu uspíšil dopis od jistého L. Ropnera, který si postěžoval editorům populárního časopisu The Autocar, že se mu v aktuální nabídce automobilek nepodařilo nalézt vůz, který by dokázal překonat hranici právě jednoho sta mil za hodinu.
Odpověď od Vauxhallu přišla vzápětí. Vyrobila dvousedadlový vůz z leštěného hliníku a celou řadou vylepšení, ve kterém se 28. března 1923 testovacímu jezdci Mattu Parkovi podařilo na slavném závodním okruhu v Brooklands překonat letmou míli rychlostí 100,7 mil za hodinu. Jakmile byl rekord stanoven, byl speciálně upravený vůz předán svému novému majiteli.
Nicméně svoji nehynoucí slávu získal typ 30-98 hned na svém prvním závodě a jeho stoleté výročí chtějí letos oslavit sběratelé z celého světa. Na původní trať v Lancashire se v pátek 3. května vydalo téměř 50 funkčních vozidel a mezi nimi nechyběly ani kousky ze Spojených států nebo Austrálie.
