Mamataxi ke dveřím školy je lenost, dítěti rozhodně neprospívá

První den nového školního roku byl jen zahřívací, žáci se hlavně přesvědčili, jestli se náhodou pro letošek výuka nezrušila. Naostro se pojede od úterka. Řidiči musí být obezřetnější víc než kdy jindy. A rodiče by měli nechat auto doma. Mamataxi jsou pohromou provozu.

Obyvatelé říčanského sídliště u Olivovy dětské léčebny to už znají, opět si musí upravit režim podle začátku školní výuky. Hned vedle je základní škola, do které zaváží rodiče své děti. 

Hlavní ulice Olivova je tak od tři čtvrtě na osm na dvacet minut každé všední ráno plná aut. Scénář je vždy stejný. Kolona se pomalu sune a odbočuje do vedlejší, kde je vchod do školy. Aby náhodou školák nemusel ujít o pár metrů víc. 

„Poskakuje“ se po pěti metrech. Auto najede před vchod, kde se ještě přetlačuje s chodci, otevřít dveře, pozdravit a najíždí další. Místní už vědí, že musí ujet po půl osmé, nebo až kolem čtvrt na devět.  

Mnoho rodičů vozí potomky ke škole autem kvůli bezpečí. Jejich počet v Česku neustále narůstá a provoz před školami nebezpečně houstne. Může za to také pohodlnost, projevilo se to hned první den, kdy do školy takto vyrazilo s potomky víc rodičů než obvykle: protože prší, mají auto místo deštníku.

Průzkum provedený společností ŠkoFIN ukázal, že zatímco rodiče dnešních dětí se do školy nejčastěji přepravovali pěšky, a to v 59 procentech případů a autem byli dopravováni jen ve dvou procentech, dnes je to výrazně jinak. Pětina rodin používá auto k pravidelné dopravě dětí do škol, přičemž zhruba dvě třetiny z tohoto počtu vozí děti do školy cestou do práce, zbývající třetina rodičů dopraví dítě do školy, ačkoliv oni sami do práce vozem nejezdí.

Dospěláci příkladem

Všeobecně známou větu o tom, že děti nasávají informace jako houby, lze doplnit ještě o jednu: kopírují chování dospělých, zejména svých rodičů. Využijte toho a v chování v provozu na ulici jim buďte příkladem. Nikdy s dětmi nepřecházejte na červenou, v autě se poutejte, nezkoušejte vozovku přeběhnout mezi auty. Pravděpodobně to budou opakovat po vás.

"Učila jsem děti, že koleje se nepřebíhají, ale podcházejí podchodem, že se mohou přejít na jednom místě pouze v případě otevřených závor. A následně se přes zavřené závory k vlaku hnali tři dospělí. Jak jsem jim měla vysvětlit, že se to opravdu nedělá, když to udělal někdo přímo před jejich očima?" popisuje častou zkušenost matka dvou dětí Michaela.

Podle experta na bezpečnost Romana Budského si velmi pravděpodobně děti tuto situaci zapamatují. "Bohužel však malé děti nejsou schopny posoudit míru rizika, kterému se vystavují. Špatné příklady dokážou být i jedním z rozhodujících faktorů v úrazovosti dětí," uvedl.

Nejméně často dopravují rodiče své děti do školy autem v Praze – v devíti procentech případů. Naopak nejčastěji se rodinným automobilem svezou děti žijící v obcích do tisícovky obyvatel, a to ve 35 procentech případů.

I při přepravě školáků autem je třeba dodržovat pravidla: dítě musí být usazeno a připoutáno ve vhodné autosedačce i v případě, že s ním odjíždíte do školy za roh. U školy by mělo vystupovat dveřmi k chodníku. U škol bývá před začátkem vyučování velmi rušno. Před nimi se v krátkém časovém úseku setkají desítky aut přepravujících školáky.

„Striktní dodržování pravidel se bohužel před školami často neděje. Spěch a nedostatek vhodných míst k vysazení dítěte často vyústí v zastavení na přechodu pro chodce, v místě se zákazem zastavení či v nepřehledné zatáčce. Je to nebezpečné, navíc je to nejen pro přepravované děti, ale i jejich spolužáky negativní příklad. Těžko pak budou věřit svému učiteli dopravní výchovy, že pravidla silničního provozu se musí dodržovat, když na vlastní oči vidí, že jejich rodiče si s nimi hlavu příliš nelámou,“ popisuje dopravní expert Roman Budský.

Řidiče na blízkost školy nebo školky, kde hrozí zvýšené nebezpečí vběhnutí dětí do vozovky, upozorňují svislé i vodorovné dopravní značky. Za autobusem se symbolem „Označení autobusu přepravujícího děti“, který zastavil ve stanici, musí řidič jiného vozidla zastavit. Rozjet se zase může až po odjezdu autobusu ze zastávky. Řidiči protijedoucích aut by pak měli raději zpomalit a počítat s možností, že dítě vběhne do vozovky.

Děti posílejte do školy radši pěšky. S velkým SUV sice efektně zaparkujete na obrubníku před školou, ale není přes něj vidět. Prvňák se totiž spolehlivě schová i za trabanta. Děti navíc zleniví po vzoru rodičů.

Mnohým nic jiného než vozit děti do školy nezbývá. Lidé žijící mimo města, na vesnicích a v satelitních městečkách bez zázemí a infrastruktury jsou na „mamataxi“ odkázáni. Když už vezete dítě do školy, zaparkujte co nejdál.

Takzvané mamataxi až před brány školy má ještě jednu nevýhodu: školáci nemají důvod si pravidla silničního provozu pamatovat. „Rodiče, kteří si chtějí zajistit bezpečnost dítěte tím, že je budou dovážet až ke škole, dělají velkou chybu,“ připomíná psycholožka. To si pak důkladně neosvojí bezpečné chování v ulicích a na přechodech a není schopné se samostatně adekvátně rozhodovat.

Vidět a být viděn

Děti veďte k tomu, aby měly před vstupem do vozovky náležitý výhled. Co s přehledem zahlédne vysoký dospělý, může zůstat prvňáčkovi přes parkující vozidla beznadějně ukryto. Rozhodně je dobré dbát na dostatečnou viditelnost nejmenšího pro řidiče. "Pestře zbarvené oblečení rozhodně dítě v hustém městském provozu zviditelní. Navíc si děti ve výrazných barvách libují, tak proč toho nevyužít? S podzimem však ztrácejí tyto barvy svou výhodu," vzkázal Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.
Zde pomohou reflexní doplňky. Na trhu je dostatečný výběr oblečení s reflexními prvky, vhodnými doplňky pak bývají reflexní přívěšky či pásky, dnes jsou součástí snad každé aktovky. Děti se jejich nošení bránit nebudou, ba právě naopak.

Pokud jsou dostatečně velcí, nechte je do školy jít samotné. Kdy je na to ideální věk? „Ve dne a po trase, kterou znají, potřebují děti dohled dospělého přibližně do sedmi let. Bezpečné osvojení si samostatného pohybu po rušných ulicích budou nejednou zvládat až cca ve svých 11 letech. Děti opravdu nejsou zmenšeninou dospělých. Především žáčci prvního stupně základní školy jsou s ohledem na dopravní bezpečnost nespolehliví,“ varuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

První zářijové dny jsou náročné nejen pro čerstvé školáky, ale také pro řidiče. Ulice jsou po prázdninách najednou plné malých lidí, kteří mají zcela jiný rozhled, nedokážou odhadnout rychlost ani vzdálenost blížícího se vozu a často se v zápalu hry nebo povídání ani nerozhlédnou. Navíc v silničním provozu přemýšlejí a reagují úplně jinak, než jak by dospělý za volantem vozu čekal. Jak z této situace vyváznout ve zdraví a bez ztráty života?

Poprvé do školy i přes silnici

Pro řadu čerstvých školáků přichází s prvními zkušenostmi v lavicích také první zkušenost s dopravou kolem školy a po cestě domů. Dopravní výchovu, kterou nacvičili v mateřských školách, o prázdninách zapomněli. Do toho hlava plná zážitků a očekávání, nervozita: není divu, že září bývá pro dětské účastníky silničního provozu nejrizikovější. Rada rodičům: nenechávejte děti absolvovat cestu do školy bez dohledu, alespoň ne hned na začátku školního roku.

„Pokud bude novopečený školák odkázán na samostatnou přepravu do školy, je dobré s ním ještě před zahájením školního roku podrobně a opakovaně absolvovat trasu od domova do školy a zpět. Nejkratší trasa vhodná pro dospělého však nemusí být tou nejlepší volbou. Na dítě mohou číhat nebezpečí v podobě přecházení přes rušné silnice v místech, kde nejsou přechody pro chodce, nebo kde není provoz chodců řízen semafory,“ upozornil expert Roman Budský. A pozor - i malá změna nacvičené trasy jim může způsobit v hlavách zmatek

Děti přemýšlí v provozu jinak, také však mohou narazit na překážky, které dospělý ani nevnímá: například velký štěkající pes za plotem. „Je proto dobré s dítětem projít celou trasu. Podrobně mu vysvětlit, kudy jít, kde přecházet. Ovšem komunikace při výkladu musí být obousměrná,“ dodal Budský.

Bezpečná cesta do školy

• Naučte dítě chodit samotné tak, že se „na oko“ rozloučíte a pak jdete za ním a sledujete, zda dělá všechno správně.
• Zkuste se na provoz podívat z výšky dítěte, ať víte, co vidí.
• Nedovolte dítěti chodit se sluchátky, není pak schopno vnímat nebezpečí.
• Mějte na paměti, že dítě vnímá jen to, co vidí před sebou.
• Vysvětlete dítěti, jak se správně rozhlížet. Nejprve doleva, doprava a znovu doleva.
• Naučte dítě dívat se řidiči do očí, tak má jistotu, že o něm řidič ví.
• Choďte s ním pouze po vyznačených přechodech a zásadně na zelenou.
• Vysvětlete mu, že ne všichni dodržují pravidla a že ho může ohrozit i auto jedoucí v jednosměrce v protisměru.
• Dítě nedokáže odhadnout, na jakou vzdálenost auto zastaví. Vysvětlete mu, že může jít až ve chvíli, kdy auto stojí.
• Upozorněte dítě, že tramvaj má přednost.
• Nejnebezpečnější místa jsou přechody přes víceproudé komunikace. Vysvětlete dítěti, že může přecházet, až bezpečně zastaví auta v obou pruzích v daném směru.

Zdroj: BESIP

Dítě by mělo mít dost prostoru, aby se mohlo průběžně ptát. Svými otázkami rodiči nejlépe naznačí, které úseky pro něj mohou být rizikové.

Je třeba je také vést k tomu, aby přecházely výhradně po přechodu pro chodce. „Děti vědí, že k přecházení slouží zebra, je však dobré připomenout, že ani takové místo není stoprocentně bezpečné. Starším dětem můžeme snadněji vysvětlit, že na přechodu pro chodce neexistuje žádná absolutní přednost a i tady je nutná opatrnost,“ upozorňují experti z BESIPu s tím, že rodinný trénink cesty do školy a výchova k obezřetnosti na ulicích je nenahraditelná.

Abstraktní vysvětlování a nalívání pravidel dětem do hlavy se bohužel často míjí účinkem. Pravidla však můžete natrénovat nebo zopakovat i na dopravním hřišti. V České republice vzniklo více než 160 dopravních hřišť. Máme tak jednu z nejrozvinutějších sítí v Evropě.

Pomáhejte si analogiemi nebo přirovnáním, které si je dítě schopno představit tak, aby dokázalo zvolit správné řešení.

Zatímco dospělý dokáže posuzovat více faktorů najednou a je schopný myslet v abstraktních pojmech. Děti ve věku do osmi let špatně odhadují rychlost a vzdálenost přibližujících se vozidel. A zcela jinak si vysvětlují oční kontakt s řidičem: zatímco dospělák to může chápat tak, že chodec jej vidí, vnímá jeho rychlost a vzdálenost a do vozovky nevstoupí, pro dítě to může znamenat pravý opak - výzvu k přecházení vozovky.

Děti navíc reagují dvakrát pomaleji než dospělí, často zkratkovitě a zcela neadekvátně konkrétní situaci. Navíc se plně nesoustředí na dopravní situaci a lehce se nechají vyrušit. A jakákoli frustrace pak změní jejich vnímání dopravy na vozovce. Může to být jen hádka s kamarády nebo pětka ve škole.

„V tu chvíli není pro dítě bezpečnost prioritou. Je pod silným emočním tlakem a jeho reakce se vůbec nedá předpokládat. Velmi snadno pak může dojít k nehodě,“ doplnila psycholožka specializující se na stresové situace Lenka Čadová. Více k tématu najdete také zde.

Autobus i tramvaj nacvičte

Malí školáci z velkých měst často využívají pro cestu do školy prostředků městské hromadné dopravy. Je důležité je seznámit s pravidly nástupu a výstupu, ale také jim připomenout, že jsou malé a řidič je před vozem může snadno přehlédnout. „Zkrátka, že nejlepší je přecházet přes silnici až po odjetí autobusu či tramvaje z prostoru zastávky,“ doplnil Roman Budský. Stresující pro školáky může být i čekání na tramvajovém ostrůvku.

Září a říjen bývají ještě prosluněné a teplé a někteří malí školáci vyjedou do lavic na kolech a koloběžkách. Zákon umožňuje dítěti staršímu deseti let jezdit na kole na silnici bez dohledu staršího člověka. Řidiči s tím musí počítat.

Přechod na pevný denní režim je náročný pro všechny a občas se zkrátka zaspí. „Nejmenšímu je třeba vysvětlit, že lépe je do školy dorazit později a bezpečně než vůbec,“ uzavírá Roman Budský.