Výnos vrchního velitele německé armády Waltera von Brauchitsche začal platit před 85 lety, 17. března 1939. Jen Praha tehdy dostala devítidenní odklad.
Za změnu směru jízdy ale nemohou jenom Němci, tato dopravní novinka se totiž připravovala už v meziválečném Československu. V polovině 20. let vláda přistoupila k Pařížské konvenci, čímž se zavázala „v přiměřeně vhodné době“ zavést jízdu vpravo.
V roce 1931 republika přislíbila, že na pravou stranu vozovky přesune dopravu do pěti let, což se však nakonec nepovedlo. Motoristické spolky byly většinou pro, snaha o změnu směru jízdy ovšem často narážela na odpor na venkově.
Vpravo jezdí Česko 75 let. Proč, to nikdo neví |
Část dopravních a stavebních odborníků také poukazovala na to, že změna přinese značné finanční náklady. Nejvíce peněz mělo podle nich stát nezbytné přebudování tramvajových výhybek a nástupišť, ale i změna značení. V listopadu 1938, tedy už po odstoupení pohraničí nacistickému Německu, vydal stálý výbor Národního shromáždění opatření číslo 275/1938, kterým s platností od 1. května 1939 zavedl jízdu vpravo.
Příchod německých vojáků a konec druhé československé republiky v březnu 1939 tak celou věc „jen“ o šest týdnů urychlil. Někde se po pravé straně začalo jezdit už první den okupace (třeba v Ostravě), zbytek území se k dopravní změně připojil 17. března. Jen hlavní město nově zřízeného protektorátu Čechy a Morava získalo výjimku, zdejší rozsáhlou tramvajovou síť totiž nebylo možné přebudovat ze dne na den.
Pražské elektrické podniky se otázkou, co všechno bude potřeba při změně směru jízdy udělat, zabývaly už od konce 20. let. Po rozhodnutí z listopadu 1938 se proto začala připravovat rozsáhlá přeměna tramvajové dopravy v hlavním městě. Do začátku května se měly vyměnit výhybky, přebudovat značení, některé nástupní ostrůvky ale i tramvaje samotné. U novějších vozů se třeba musely přesunout dveře z levého na pravý bok.
Jak se jezdí Škodou 120, které ukradli volant |
Vojáci v protisměru
Přes všechny předchozí přípravy se nicméně v Praze mohla jízda vpravo zavést až devět dnů po zbytku protektorátu, a to od tří hodin ráno v neděli 26. března 1939; až do té doby se na hranicích města směr provozu měnil. Pamětníci ovšem vzpomínali, že někteří němečtí vojáci, kteří do Prahy přijížděli po pravé straně, se tímto dočasným opatřením příliš neřídili a nebylo prý nikterak vzácné vidět třeba až na Smíchově u Anděla vojenské auto v protisměru.
Auta s volantem vpravo už lze přihlásit, ale stojí to více času i peněz |
Na změnu směru jízdy sice od prvního dne upozorňoval denní tisk, plakáty či na tramvajích byly nápisy „Jezdí se vpravo!“, přesto si tento rozsáhlý zásah do zvyklostí vyžádal řadu dopravních nehod. Například v Ostravě se po přechodu na jízdu vpravo stalo sedm karambolů, které tehdejší tisk připisoval nezvyku řidičů na nové pravidlo.
Pozor, tramvaj
V Praze se v první den jízdy vpravo stalo 26 nehod, většinou srážek chodců s tramvajemi. Tou byla i jediná tragická nehoda dne, spojovaná s přechodem na nový způsob jízdy, při které zemřel devětačtyřicetiletý Josef Lhotský. V Kobylisích ho srazila tramvaj číslo 14, když vstoupil do silnice, aniž si uvědomil, že se už jezdí po druhé straně. Jinak si lidé na novinku celkem rychle zvykli, vpravo se v České republice jezdí dodnes.
Má brzdu místo plynu a řazení je tělocvik, tak se řídí stoletá laurinka |
„Posledními evropskými zeměmi, které ustoupily od jízdy vlevo, byly v roce 1967 Švédsko a o rok později Island,“ uvádí ČT24. “Švédská vláda kvůli uvažované změně v roce 1955 uspořádala referendum, ale nakonec se jím neřídila. Ačkoliv bylo skoro 83 procent tamních obyvatel proti přechodu, švédský parlament příslušný dopravní zákon o pravostranném provozu v roce 1963 schválil.“
V Evropě se jízdy na druhé straně drží už jen v Irsku, Velké Británii a několika územích, jež k Británii patřila či patří – třeba na Kypru či Maltě.
Také ve světě je jízda po levé straně silnice rozšířena vesměs ve státech, jež někdy v minulosti měly co do činění s britskou nadvládou, volant z našeho pohledu na „špatné straně“ mají auta v Austrálii, Indii, Pákistánu či Jihoafrické republice. Vlevo se však například jezdí i v Japonsku a Indonésii.
