Pro Opel je to vlajková loď jeho flotily na velkých kolech a zvýšeném podvozku, je ovšem třeba upřesnit, že rozměry stále patří do nižší střední třídy mezi SUV, tedy do revíru Škody Karoq nebo Hyundaie Tucson. To znamená délku necelých 4,5 metru a 514litrový kufr.
Mezi smetánku kategorie ovšem grandland patří výbavou, umí totiž nabídnout prvky, na které je publikum zvyklé spíš u prémiovek, s faceliftem se do ceníku dostal třeba systém nočního vidění, který infrakamerou hledá chodce u krajnice nebo zvířata v příkopu, jež mohou hrozit střetem (systém pracuje na principu hledání rozdílu teplot, vidí až na sto metrů daleko) nebo skvělá světla, to je tradiční výsostná disciplina Opelu. V případě grandlandu s novou tváří tak má každá z lepšího provedení LED lamp 84 světelných segmentů, které dynamicky prořezávají paprsky tmu podle jízdních podmínek a k tomu umí pohasínat jednotlivé části tak, abyste mohli jet stále „na dálkovky“ a neoslňovali okolí. Funguje to skvěle.
Faceliftu se dočkalo i označení, ze jména modelu totiž Opel vypustil X, které zdůrazňovalo příslušnost k rodině SUV značky z Rüsselsheimu. To teď podtrhuje zcela novou maskou, navazující na tu, se kterou dorazila stylová mokka. Lesklý černý panel příď opticky zahranacuje a snižuje, designéři vysvětlují, že tento prvek pojmenovaný Opel Vizor je inspirovaný hledím motorkářské helmy.
Vypadá to moderně a je to výrazné, co je to popadlo, mi však vrtá hlavou, poslední motorku vyrobil Opel před 90 lety, než značku koupili Američané (GM). Znalci v pojetí přídě spíš odhalí inspiraci slavným kupé Manta ze sedmdesátých let (toho šviháka si prohlédněte zde). Právě charakteristická nízká čtyřoká příď dala Georgi Gallionovi, legendě designstudia Opelu, tehdy, před víc než půlstoletím, nejvíc zabrat.
Záď pak zdobí velký nápis Grandland přes celou šířku víka kufru. Mimochodem, pokud nepřiplatíte za jeho bezdotykové otevírání mávnutím nohou pod zadním nárazníkem (za šest tisíc, jen k nejvyšší výbavě), noste v kapse kapesník, tlačítko otevírání je totiž hodně nízko nad registrační značkou, celé gumové a nepromokavé určitě není náhodou...
Největší změnou na pracovišti řidiče je displej, který nahradil klasické budíky v přístrojovém štítu. Řidič si může nastavovat různé varianty zobrazení. Ale „dostat“ se třeba k informaci o dojezdu a spotřebě vyžaduje znalosti peugeotovské logiky a trpělivosti, nic pro nerváky a ctitele tlačítkových telefonů. Vedle je pak druhá obrazovka multimediálního systému. Obě opticky propojuje panel, vypadá to skvěle. K displeji nahoře není třeba odvracet daleko zrak od dění na silnici, jen by se hodila opora ruky, když se snažíte trefit virtuální ikonky.
Ergonomie je jinak chvályhodná: co zaslouží tlačítko, má ho. Když se zanoříte do menu infotainmentu, jeho logiku nakonec pochopíte, ale intuitivnost v tom nehledejte. V tom grandland nejvýrazněji připomene, že dnes Opel patří do francouzské půlky koncernu Stellantis (PSA + FCA = Peugeot, Citroën, DS, Opel, Fiat, Jeep, Chrysler...). Právě na mechanice peugeotů grandlanda před pěti lety postavili, když značku po sto letech od amerického GM skupina PSA kupovala.
Co mě nejvíc štvalo? Tlačítkové startování, nestačí ho jen zmáčknout, musíte ho opravdu domáčknout nadoraz a chvilku podržet, jinak se motor nenastartuje/nevypne. Rozvážnější reakce jsou grandlandu tak nějak vlastní: multimediální systém s reakcemi na pokyny obsluhy se zrovna nepřetrhnou, i elektromotorky otevírané víko kufru zrovna nespěchá...
Bez hybridu maximálně 130 koní
Nabídka pohonů grandlandu je probraná, stále nabídne čistě benzinové i naftové provedení, ovšem už to, že v nabídce zbylo v obou případech po jediném zástupci (v obou případech se 130 koňmi), ukazuje, že se Opel snaží pozornost připoutat hlavně k pluginhybridním verzím (předokolka i čtyřkolka se dvěma elektromotory). Ty si vyzkoušíme příště, chtěli jsme si projet diesel, než je zakážou.
Ten se do auta na velkých kolech a s velkou čelní plochou hodí nejlíp, to víme všichni. Těm, kdo toho moc nenajezdí a mají SUV pro pojížďky ve službách mamataxi nebo pro přískoky mezi prací a squashovým centrem, pluginhybridní verze nerozmlouváme, pokud máte vždy po ruce zásuvku, jezdíte 50 kilometrů levně na elektřinu (další kilometry už za klasických osm litrů) a máte až 300 koní výkonu. S nafťákem jezdíte za šest a půl a s trochou snahy a cviku o litr úsporněji, a jste mnohem uvolněnější, už jen proto, že nemusíte tolik plánovat návštěvy nabíječky; stačí sem tam zajet k benzince a mít zásobu AdBlue, jehož ceny teď dávají názornou lekci ze zákona nabídky a poptávky (my už viděli nabídku na litr za dvě stě korun).
Sto třicet koní ukrytých ve čtyřech válcích naftové patnáctistovky je tak akorát na normální jízdu, 300 Nm točivého momentu si už však do kopce s hurónským předjížděním moc rozumět nechce. Osmistupňový automat naprogramovaný tak, aby co nejvíc šetřil, je třeba si ochočit. V nízkých rychlostech se občas nechá nachytat, když se snaží co nejvíc vyřazovat na neutrál, aby auto plachtilo zadarmo, a sem tam autem škubne. Když dojíždíte na křižovatku, která je do kopce, nechá dokonce auto couvnout. Automatu s hydrodynamickým měničem od Aisinu dali prostě konstruktéři spíš cukavý charakter dvouspojkové převodovky, čímž potlačili jeho největší principiální výhodu v podobě relaxované hladkosti.
Grandland jezdí jako klasické SUV, nastupuje a sedí se výš (má tradičně skvělá opelovská sedadla), ven je kvůli boubelatým bokům a tlustým sloupkům předního okna vidět průměrně. Prima jsou spodky dveří přetažené až hluboko pod prahy, takže na nich neulpívá špína zimního marastu a vy si pak neušpiníte nohavice a boty.
Kabina je solidně odhlučněná. Podvozek i pohon zůstal s faceliftem beze změn. Jízdním projevem je to auto trochu sterilní. Na každodenní službu dobré, pro vášeň musíte jinam a pro něco nižšího. Tlumiče elasticky pochytávají rázy, kola v podbězích na ostrých retardérech nebouchají. V zatáčkách se vysoké SUV nakloní, v šikaně zhoupne, všechno je to očekávané, bez překvapení, pozitivních i negativních. Dálniční sprinty zvládá se suverenitou, však ho trénovali na německých autobahnech; citlivější řidiči přeci jen odhalí citlivost na poryvy větru.
Obnovený Opel Grandland se už dá objednat. Základní provedení s přeplňovaným benzinovým 130koňovým tříválcem a manuálním šestikvaltem startuje na 570 tisících, diesel je za 660 tisíc, má ovšem vždy automat. Aktuálně ho vyrábí ve Francii ve fabrikách PSA, protože pro něj modernizují domovský závod Opelu v Eisenachu, první vozy zavezou k zákazníkům koncem prvního čtvrtletí příštího roku.
