Určit nejnáročnější motoristický závod či motoristickou disciplínu rozhodně není snadný úkol. Pro někoho bude vrcholem náročný Dakar, jiný zase uctívá vypětí vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans. Pro mnoho fanoušků však zůstává vrcholnou disciplínou seriál Formule 1, jiní zase fandí náročnému seriálu mistrovství světa v rallye WRC. Ale možná není nejnáročnější motoristickou výzvou ani jeden z nich.
Fotogalerie |
Možná je to Mongol Rally. Netradiční a hodně divoký automobilový závod, který má minimum pravidel a kde rozhodně nejde o to dojet do cíle jako první. Mongol Rally klade důraz na extrémy a na dobrodružství, vítězem je každý, kdo do cíle dorazí. Zároveň je to amatérská záležitost, která nevyžaduje závodní zkušenosti a licenci. Účastnit se může prakticky každý, kdo splní vstupní podmínky.
A ty nejsou tak náročné. I když závod vyžaduje určité finanční investice, ty nejsou nijak extrémní, ve srovnání s jakýmkoli oficiálním motoristickým sportem obzvlášť. Největší investicí je tak čas. Vždyť letošní ročník Mongol Rally odstartoval z místa konání festivalu JunkTown nedaleko od Prahy už 21. července, cílová linie v sibiřském Ulan Ude nedaleko hranic s Mongolskem se uzavřela 16. září.
Křápem cestou necestou
Pravidla jsou poměrně jednoduchá a hlavní podmínky se týkají vozidel. Účastnit se mohou motocyklisté a automobilisté, v podstatě je podmínkou, aby vozidlo, kterým na cestu vyráží, bylo levným křápem. „Pokud to chcete mít snadné, zajeďte si na víkend do lázní,“ píší autoři v podmínkách soutěže. Základem je, že jakýkoli přihlášený „vehikl“ mohou organizátoři odmítnout, respektive prostě posádku do soutěže nepřipustí.
Motocykly by měly mít objem motoru menší než 125 kubických centimetrů, organizátoři však v rámci intenzivnějších zážitků doporučují skútr s motorem 50 ccm. U aut pro změnu doporučují objem pod jeden litr, ale dovolí i motory s objemem 1,2 litru (to aby se sem vešel oblíbený motor 1.2 HTP). Kdo navrhne organizátorům soutěže účast s nějakým jiným zajímavým vozidlem, byť tato pravidla nesplňuje, může se dočkat individuálního schválení. Ale musí jít o dopravní prostředek, se kterým bude cesta skutečně dobrodružstvím. „Čím horší auto, tím lepší dobrodružství,“ píše se v pravidlech.
Další podmínky jsou vcelku jednoduché – neexistují. Posádka si na cestu může vzít, co uzná za vhodné, trasa není dána, opět ji volí účastníci sami, každý podle svého uvážení. Do Ulan Ude tak mohou vyrazit třeba i přes africké země, pokud chtějí. S tím souvisí i fakt, že veškerá víza a veškeré cestovní výdaje, včetně jídla a ubytování, si opět posádky řeší individuálně. Na trase závodu neexistuje žádná podpora, jelikož vlastně neexistuje ani žádná trasa.
Týmy, které se chtějí účastnit, musí složit vratnou zálohu ve výši 1 200 liber (asi 36 000 korun), která slouží jako pojistka proti tomu, aby svůj vůz někde cestou neodložili a pořadatelé s tím neměli problémy. A že důvodů k tomu se jistě najde dost. Dále musí týmy sehnat 1 000 liber (asi 30 000 korun) na podporu charitativních projektů. Tyto peníze nemohou jen tak vytáhnout z vlastní kapsy, je třeba najít sponzora.
18 929 kilometrů v Pandě
Nejspíš tato podmínka dovedla českou posádku Jakub Průša a Luboš Helcl, která se letošního ročníku účastnila, do náruče společnosti Xmarton. A toto partnerství přineslo jednu nezvyklou možnost. Účastníky s jejich červeným Fiatem Panda 1.0 z roku 1988 totiž mohli nadšenci sledovat online na webových stránkách.
Xmarton je totiž výrobcem a autorem palubních jednotek a aplikací, které umožňují monitoring a ovládání vozů na dálku. Právě monitoring Xmartonu byl využit pro převedení dat nasbíraných během jízdy do podoby speciální webové aplikace. Z bezpečnostních důvodů bylo zobrazení dat na webu zpožděno o 24 hodin, to proto, aby si na posádku cestou někdo někde nepočíhal (či je nepřekvapil v noci při přespání).
Na stránkách projektu si však lze i teď po úspěšném dojetí do cíle (tam posádka dorazila 9. září) prohlédnout jednotlivé úseky cesty a zkoumat například to, jakou rychlostí se kdy a kde červený Fiat Panda pohyboval. A že to nebyly zrovna závratné rychlosti: maximem podle záznamu je nejspíš hodnota 128 km/h dosažená zkraje cesty v okolí Banské Bystrice cestou směrem na Košice. To je asi jediný extrém, jinak v maximech Panda přesáhla sotva 110 km/h. Vidět jsou i denní porce kilometrů a zmapována je celá trasa.
Ta nakonec vedla přes třináct států: Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán Mongolsko a Rusko. Cestou se musela posádka vypořádat s různými extrémy počasí (teploty od minus 20 do plus 60 °C) a samozřejmě řadou technických potíží, z nichž ty první přišly už poměrně záhy po startu. Nakonec se vše podařilo a Panda s dvojicí dobrodruhů projela cílem.
„Přesto, že pro nás byl celý závod extrémně namáhavý a čas na nějaký odpočinek absolutně nebyl, jel bych příští rok okamžitě znova. Bez nadsázky můžu říct, že to celé bylo skvělé a naprosto neuvěřitelné,“ rozplývá se nad závodem Jakub Průša. Jeho spolujezdec Luboš Helcl k tomu dodává: „Každému, kdo má chuť zkusit něco neotřelého, potkat skvělé lidi, navštívit zajímavá místa a v neposlední řadě si dopřát čas, na který rozhodně nezapomene, bych Mongol Rally doporučil.“
Za celou cestu malá Panda urazila 18 929 kilometrů, na kterých spotřebovala
1 980 litrů paliva. To mimochodem znamená, že jinak úsporná Panda „žere“ v plném obsazení a v extrémních podmínkách v průměru téměř 10,5 litru na 100 kilometrů. Jednotka Xmarton pak zaznamenala i celkový čas jízdy: za volantem strávila dvojice českých dobrodruhů 345 hodin, 48 minut a 47 sekund. To představuje solidní rychlostní průměr 54,74 kilometrů. Když tedy Panda jela, tak vlastně na své trase docela uháněla.
Příští ročník soutěže odstartuje 18. července 2020, cíl v Ulan Ude se uzavře 14. září. Zatím je tedy dost času na to vymyslet, s jakým vehiklem se vydat na cestu.
